|
| název nižšího celku = Česká Lípa
}}
'''Farská louka''' je [[Přírodní památky v Česku|přírodní památka]] ev. č. 94, která se nachází v [[okres Česká Lípa|okrese Česká Lípa]] v centru obce [[Slunečná]], v sousedství místního [[Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Slunečná)|Kostela Nanebevzetí Panny Marie]], kde se dříve nacházela [[fara|farní]] zahrada.
== Historie ==
Zájem německých historiků a botaniků sdružených v českolipském spolku [[Nordböhmischer Exkursions-Club]] vzbudil ''[[šafrán bělokvětý]]'' na [[Slunečná|Slunečné]] v roce 1890, když jej Emil Rösler, student reálného gymnázia v České Lípě, přinesl ukázat svému profesorovi Franzovi Wurmovi, který zprvu tuto vyloženě [[Alpy|alpskou]] rostlinu považoval za květinu vypěstovanou v květináči.<ref>Mitteilungen des Nordböhmischen Vereines für Heimatforschung und Wanderpflege 1926, Der weißblütigen Safran auf der Kirchwiese in Sonneberg, S. 45</ref>
První písemná zmínka o šafránu na Slunečné se objevila ve spolkovém věstníku v roce 1894 (''Mitteilungen XVII, Eine Alpenpflanze in Sonneberg''), kdy je zmíněno jeho první zaregistrování kolem roku 1860 a též naleziště [[šafrán jarní|šafránu jarního]] v [[Polevsko|Polevsku]] (Blottendorf). Ve svém věstníkovém botanickém průvodci (Botanischer Wegweiser) jej [[Franz Hantschel]], redaktor věstníku do roku 1919, popsal až v roce 1896 (''Mitteilungen XIX, S. 133—140'').<ref>Mitteilungen des Nordböhmischen Vereines für Heimatforschung und Wanderpflege 1926, Der weißblütigen Safran auf der Kirchwiese in Sonneberg, S. 45</ref>
V roce 1926 se k celé problematice naleziště vyjádřil též Ing. Karl Robert Paul von Zimmermann-Göllheim (''Der weißblütigen Safran auf der Kirchwiese in Sonneberg''), redaktor (Schriftleiter) spolkového věstníku do roku 1929, který se přikláněl k názoru Augusta Wabry, profesora na vyšší lesnické škole v [[Zákupy|Zákupech]], jež považoval farskou louku za původní botanické zbytky z [[Doba ledová|doby ledové]].
Karl Zimmermann reagoval na článek v německém českolipském deníku ''[[Leipaer Zeitung]]'' od A. Ullricha, ředitele měšťanky v [[Nový Bor|Boru]], z 14. března 1926 (''Das Blütenwunder in Sonneberg''). Teorie o ''zaslaných semenech'' Georgem a Josefem Jirschikem z [[Bilbao|Bilbaa]] (donátory Slunečné) nebo rozmnožení šafránu ''z vyhozeného květináče bývalého faráře'' považoval za velmi nepravděpodobné:<ref>Mitteilungen des Nordböhmischen Vereines für Heimatforschung und Wanderpflege 1926, Der weißblütigen Safran auf der Kirchwiese in Sonneberg, S. 45</ref>
{{Citát v rámečku|Kde farář tento alpský šafrán nalezl? Možná na nějakém místě v samotném Sonneberku a zasadil si jej pro svá pozorování do květináče. Potom ale není pravda, že se šafrán nikde jinde nevyskytuje. Květináč není to samé jako vlhká horská louka. Kde tedy farář šafrán vzal? Možná si jej přivezl z výletu do Alp. Na to je ale tato rostlina příliš obyčejná. Nikde také nemohu najít, kdy se měla událost s pěstováním v květináči odehrát. Jestliže se tak stalo nedávno, je velmi nepravděpodobné, že by se tato cibulovina rozšířila na stále kosené louce v tak hojném počtu. Zkrátka, dokud se nenajde uspokojivější vysvětlení, zastávám názor, že se ''Crocus albiflorus'' z farské louky na Sonneberku nachází ve svém přirozeném prostředí.|Karl Zimmermann.<ref>Mitteilungen des Nordböhmischen Vereines für Heimatforschung und Wanderpflege 1926, Der weißblütigen Safran auf der Kirchwiese in Sonneberg, S. 45</ref>}}
Ještě ve 30.třicátých letech 20. století si místní botanici a přírodovědní nadšenci lámali hlavu, jak se šafrán na louku dostal, podivovali se nad tím, že jej tak dlouho nikdo neregistroval a že se rozmnožil zrovna na louce v blízkosti rušné silnice do [[Kamenický Šenov|Kamenického Šenova]]. Podle článku K. Zimmermanna se to teoriemi jen hemžilo. V každém případě se od začátku shodovali na vzácném výskytu a usilovali o její ochranu, takže z popudu německého spolku [[Nordböhmischer Exkursions-Club]] byla louka ochráněna již za [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]].<ref>Mitteilungen des Nordböhmischen Vereines für Heimatforschung und Wanderpflege 1926, Der weißblütigen Safran auf der Kirchwiese in Sonneberg, S. 45</ref> Na základě zřizovacího výnosu Ministerstva školství a národní osvěty z 31. 12. 1933 o ochraně přírodních památek byla do té doby existující chráněná území úředně sepsána (tzv. Silvestrovský výnos), v roce 1937 to byla též ''louka u Sonneberku poseta květy šafránovými''.<ref>Bezděz, přehled kulturních a přírodních poměrů severních Čech a Lužice, rok vydání: 1937, ročník: 8, číslo: 5, s. 160</ref> Státem chráněnou přírodní památkou se stala vyhláškou MŠVU č. 69.322/49 dne 24. května 1949, [[Přírodní rezervace|přírodní rezervací]] 3. května 1968, do seznamu [[Státní přírodní rezervace|Státních přírodních rezervací]] byla zapsána výnosem Ministerstva kultury ČSR dne 9. listopadu 1988 pod č. 14.200/88.<ref name="Chráněná území">{{Citace monografie
| příjmení = Autorský kolektiv
| titul = Chráněná území v České republice
| strany = 151
| isbn = 80-85368-13-7
}}</ref> Lokalita je nyní ve správě [[Chráněná krajinná oblast České středohoří|CHKO České středohoří]].<ref name="Maloplošná území">{{Citace monografie
| příjmení = Modrý Ing. PhD
| příjmení2 = Sýkorová RNDr
| jméno = Martin
| jméno2 = Jarmila
| strany = 35
| isbn =
}}</ref>
}}</ref>, zařazena do II. ochranné zóny.
== Předmět ochrany ==
== Turistika ==
Turistické výlety na Farskou loukou za ''šafránem bělokvětým'' podnikali nejprve členové spolku ''[[Nordböhmischer Exkursions-Club]]'', později převzal patronát nad farní loukou spolek [[Slunečná|Anpflanzungs- und Verschönerungsverein]] (Spolek pro výsadbu a okrašlování) ze Slunečné. Ten zde nechal v roce 1909 umístit cedulku, která zakazovala vyrýpávání šafránových cibulek a ničení.<ref>Reichenberger Zeitung, 11.4.1909, s. 6-7</ref> Turističtí průkopníci spolku Nordböhmischer Exkursions-Club také propojili turistické stezky České Lípy se Slunečnou (Žlutá tečka: Česká Lípa - Sonneberg - Kam. Šenov).<ref>[[Franz Hantschel]]: Heimatkunde des politischen Bezirkes B.-Leipa, Böhmisch Leipa: Selbstverlage, 1911, s. 996 - Sonneberg und Emanuelsberg</ref> Od českolipské pobočky spolku „Die Naturfreunde in der Tschechoslowakei” pak turistické trasy v nové čsl. republice převzal, doplnil novými trasami a označil českoněmeckými tabulkami českolipský odbor Lužickojizerské župy [[Klub československých turistů|KČST]] (Zelená značka: Česká Lípa-Sonneberg-Kam. Šenov).<ref>Bezděz, přehled kulturních a přírodních poměrů severních Čech a Lužice, rok 1935, ročník 6, číslo 3, s. 94</ref> Po roce 1989 vede od Práchně a [[Kamenický Šenov|Kamenického Šenova]] do Slunečné modře značená cesta pro pěší (dál pokračuje do České Lípy) a cyklotrasa 3062 od [[Skalice u České Lípy]]. Ve Skalici (zhruba 4 km) je nejbližší železniční zastávka na trati z [[Česká Lípa|České Lípy]] do [[Nový Bor|Nového Boru]]<ref name="Mapa Luž">{{Citace monografie
| titul = Mapa Lužické hory
| vydavatel = Kartografie a.s.
| místo = Praha
| rok = 2009
=== Související články ===
* [[Chráněná krajinná oblast České středohoří]]
* [[Seznam chráněných území v okrese Česká Lípa]]
* [[Šafrán bělokvětý]]
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat|Farská louka}}
* [http://www.luzicke-hory.cz/mista/index.php?pg=zmfarlc Info o památce]
* [http://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?frame&SHOW_ONE=1&ID=94 Údaje na webu Nature]
{{Chráněná území v okrese Česká Lípa}}
{{Portály|Česko|Příroda}}
[[Kategorie:Přírodní památky v okrese Česká Lípa]]
| 