Mitrovští z Mitrovic a Nemyšle: Porovnání verzí

Přidáno 14 065 bajtů ,  před 1 měsícem
rozšíření článku
(Robot: Opravuji 1 zdrojů a označuji 0 zdrojů jako nefunkční) #IABot (v2.0.8)
(rozšíření článku)
* [[svobodný pán|svobodní páni]] (tj. baroni)
* [[Hrabě|hrabata]]
| zakladatel = [[Litvín z Nemyšle]]
| mýtický zakladatel =
| poslední vládce =
| rok založení = Od [[14. století]]
| konec vlády = 1920. století
| současná hlava = -
| větve rodu =
}}
'''Mitrovští z&nbsp;Mitrovic a Nemyšle''', starším pravopisem ''Mitrowský z Mitrowic'', též [[Němčina|německy]] ''Mittrowsky von Mitrowitz'' byl moravský šlechtický rod českého původu. Pocházeli z jižních Čech a původně se psali podle tvrze [[Nemyšl]]e u&nbsp;[[Tábor]]a, od 15. století podle [[Staré Mitrovice|Mitrovic]] u&nbsp;[[Písek (město)|Písku]]. Až do 17. století patřili k nižší šlechtě v jižních Čechách, v [[Doba pobělohorská|pobělohorském období]] dosáhli vyššího společenského postavení a většího majetku. V české linii rod vymřel v roce 1737, mezitím se prosadila moravská větev, která dosáhla [[Svobodný pán|panského stavu]] (1716) a nakonec [[hrabě]]cího titulu (1769).<ref>BRŇOVJÁK, Jiří: ''Šlechticem z moci úřední. Udělování šlechtických titul v českých zemích 1705–1780''; [[Ostravská univerzita]], 2015; s. 98, 299, 317 ISBN 978-80-7464-461-0</ref> Z několika moravských linií pocházely významné osobnosti [[osvícenství]] ([[Jan Nepomuk Mitrovský]]) a také vlivní státníci [[Habsburská monarchie|habsburské monarchie]] ([[Antonín Bedřich I. Mitrovský]]). Od 18. století vlastnili řadu hradů a zámků na [[Morava|Moravě]], díky nákupům a sňatkům vytvořili majetkovou základnu na jižní Moravě, mimo jiné byli posledními soukromými držiteli [[Pernštejn (hrad)|hradu Pernštejn]]. Do 20. století přežila jediná linie, která se přihlásila k německé národnosti a veškerý majetek byl v roce 1945 zkonfiskován. Rodina poté přesídlila do [[Rakousko|Rakouska]], poslední mužský potomek zemřel v roce 1980.<ref>[http://www.dolni-rozinka.cz/w1/index.php/o-obci/historie/rm1 Rodina Mitrovských na webu obce Dolní Rožínka]</ref> Významnou architektonickou památkou spojenou se jménem rodu je [[letohrádek Mitrovských]] v [[Brno|Brně]].
'''Mitrovští z&nbsp;Mitrovic a Nemyšle''', starším pravopisem ''Mitrowský z Mitrowic'' apod., též [[Němčina|německy]] ''Mittrowsky von Mitrowitz'') byl původně jihočeský šlechtický rod, podle tvrze [[Nemyšl]]e u&nbsp;[[Tábor]]a, od 15. století podle [[Staré Mitrovice|Mitrovic]] u&nbsp;[[Písek (město)|Písku]]. Potomci bohatě rozvětveného rodu, z&nbsp;něhož v&nbsp;19. století pocházeli vysocí moravští zemští úředníci, žijí v&nbsp;Česku, v&nbsp;Rakousku, v&nbsp;Polsku a v&nbsp;USA.
 
== Počátky rodu v&nbsp;Čechách ==
[[Soubor:Mittrowsky_erb.jpg|thumb|left|Hraběcí erb rodu Mitrovských]]
Nejstarším známým předkem tohoto rodu byl Litvín z&nbsp;[[Nemyšl]]e v&nbsp;[[Jižní Čechy|jižních Čechách]], který zemřel okolo roku [[1380]]. Jan z&nbsp;Nemyšle z jeho přímého potomstva koupil v polovině [[15. století]] od [[Vratislavové z Mitrovic|Vratislavů z Mitrovic]] [[Staré Mitrovice (tvrz)|tvrz]] a statek [[Staré Mitrovice|Mitrovice]], podle nějž se rod začal psát. Mitrovice držel z tohoto rodu naposledy Bohuslav Mitrovský z Mitrovic a Nemyšle. Potomstvo Litvína v Čechách, které mělo několik větví, vymřelo v&nbsp;[[18. století]].
Nejstarším známým předkem tohoto rodu byl Litvín z&nbsp;[[Nemyšl]]e v&nbsp;[[Jižní Čechy|jižních Čechách]], který zemřel okolo roku [[1380]]. Jan z&nbsp;Nemyšle z jeho přímého potomstva koupil v polovině [[15. století]] od [[Vratislavové z Mitrovic|Vratislavů z Mitrovic]] [[Staré Mitrovice (tvrz)|tvrz]] a statek [[Staré Mitrovice|Mitrovice]], podle nějž se rod začal psát. Mitrovice drželi jeho potomci do konce 16. století. Během 14.–16. století patřili Mitrovští k nižší šlechtě v jižních Čechách, kde krátkodobě drželi řadu menších statků, příjmy získávali mimo jiné službou u nejvýznamnějších rodin (například u [[Rožmberkové|Rožmberků]] nebo [[Páni z Hradce|pánů z Hradce]]). Trvalejší majetkové zázemí získali v roce 1541 zakoupením panství [[Jetřichovice (Sedlec-Prčice)|Jetřichovice]] na [[Sedlčany|Sedlčansku]]<ref>''Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku'', díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985; s. 118</ref>, které později rozšiřovali dalšími nákupy ([[Vrchotice]]). Jetřichovická tvrz byla během 16. století přestavěna na [[Jetřichovice (zámek)|renesanční zámek]]. Zatímco někteří členové rodu byli za účast ve [[České stavovské povstání|stavovském povstání]] postiženi [[Pobělohorské konfiskace|pobělohorskými konfiskacemi]], jiní naopak díky věrnosti [[Habsburkové|Habsburkům]] dosáhli společenského vzestupu. Jiří mladší Mitrovský z Nemyšle (†1629) byl po [[Bitva na Bílé hoře|Bílé hoře]] [[Místopísař|místopísařem Českého království]] (1622–1623) a [[Purkrabí Pražského hradu|purkrabím Pražského hradu]] (1623–1629). Na svých panstvích v západních a středních Čechách ([[Manětín]], [[Záběhlice]]) prosazoval přísnou [[Rekatolizace|rekatolizaci]].<ref>''Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku'', IV. díl Západní Čechy; Praha, 1985; s. 207</ref> Jeho majetek přes manželku Ester přešel do rodiny [[Lažanští z Bukové|Lažanských z Bukové]]. Jeho synovec Vilém Jindřich (†1682) byl královským radou a dlouholetým hejtmanem [[Vltavský kraj|Vltavského kraje]] (1659–1674). Tuto funkci zastával i jeho syn František Sezima (†1720), který byl navíc [[místopísař]]em (1709–1711) a [[místosudí]]m (1712–1720) Českého království. Po jeho smrti dědicové prodali Jetřichovice (1721) a tím končí historie Mitrovských v Čechách. Posledním potomkem české linie byl Jan Josef, který zemřel v roce 1737 v [[Bělehrad]]ě jako plukovník [[Císařská armáda (habsburská)|císařské armády]] a rytíř [[Maltézský řád|Maltézského řádu]].
 
== MoravskáMirovští větevna roduMoravě ==
[[SouborFile:Mittrowsky erbHrad_Vikštejn.jpg|náhledthumb|Znakleft|[[Vikštejn|Hrad Vikštejn]], hrabatmajetek Mitrovských z&nbsp;Nemyšle1713–1754]]
Předkem moravských větví Mitrovských byl Václav Mitrovský z&nbsp;Mitrovic a Nemyšle (†&nbsp;1596), který se díky sňatku usadil na [[Těšínské knížectví|Těšínsku]], kde se také uplatnil v zemských úřadech. Z jeho potomstva vynikl Maxmilián (†1714), který v roce 1687 koupil panství [[Hrabyně]] v [[Opavské knížectví|Opavském knížectví]], kde zastával několik vysokých funkcí a v roce 1705 jako první z rodiny získal stav [[Svobodný pán|svobodných pánů]]. Panský stav pak v roce 1716 získal i jeho mladší bratr Arnošt Matyáš (1677–1748), který byl nakonec zemským hejtmanem v Opavsku (1742–1748). V roce 1713 koupil panství s hradem [[Vikštejn]]<ref>''Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku'', II. díl Severní Morava, Praha 1983; s. 275</ref> a o rok později po bratrovi zdědil Hrabyni. V roce 1731 koupil od [[Lambergové|Lambergů]] panství [[Bystřice nad Pernštejnem]] se zříceninami hradů [[Zubštejn]] a [[Pyšolec]].<ref>[[Karel Kuča|KUČA, Karel]]: ''Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku''; 1. díl; Praha, 1996; s. 416–417 ISBN 80-85983-12-5</ref> Centrem panství byl [[Dolní Rožínka (zámek)|zámek Dolní Rožínka]], tento majetek vlastnili Mitrovští až do 20. století . Arnošt Matyáš měl ze dvou manželství pět synů, tři z nich založili nové rodové linie, jejichž potomstvo dosáhlo během 18. a 19. století dosáhlo vysokého postavení v [[Habsburská monarchie|habsburské monarchii]]. Bez potomstva zemřel druhorozený syn Arnošt Benjamin (1706–1774), který byl dědicem Hrabyně a po roce 1750 zde nechal vystavět barokní zámek.<ref>''Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku'', II. díl Severní Morava, Praha 1983; s. 84</ref>
Václav Mitrovský z&nbsp;Mitrovic a Nemyšle (†&nbsp;1596) se usadil na Těšínsku, z&nbsp;jeho potomků vynikl zejm. Arnošt Matyáš Mitrovský z&nbsp;Mitrovic a Nemyšle (1676–1748), povýšený r. [[1716]] do stavu svobodných pánů, který roku [[1731]] zakoupil panství [[Dolní Rožínka]] – [[Bystřice nad Pernštejnem|Bystřice]]. Je považován za nového rozmnožitele rodu, jeho synové Jan Nepomuk, Maxmilián Josef a Jan Křtitel stojí u&nbsp;počátku tří rodových linií na Moravě a v&nbsp;Uhrách.
 
=== Uherská linie ===
[[Soubor:Antonín_Arnošt_Mitrovský.jpg|thumb|left|Generálmajor [[Antonín Arnošt Mitrovský]] (1735–1813), stavebník [[Letohrádek Mitrovských|letohrádku Mitrovských]] v [[Brno|Brně]]]]
Jan Nepomuk Mitrovský z&nbsp;Mitrovic a Nemyšle (†&nbsp;1760) je zakladatelem uherské linie, která vymřela v&nbsp;polovině 19. století. Roku 1767 získala hraběcí titul.
Označení uherské linie vychází z faktu, že její členové působili ve státních a vojenských službách v [[Uherské království|Uherském království]], jejich majetkové zájmy se ale nadále odehrávaly na Moravě. Zakladatelem uherské větve byl druhorozený syn Arnošta Matyáše Jan Nepomuk (1704–1760). Ten svou službu ve státní správě spojil s ekonomickými obory na Moravě a v Čechách, delší dobu byl také ředitelem dolů v [[Banská Štiavnica|Banské Štiavnici]] a nakonec administrátorem úřadu [[Nejvyšší mincmistr|nejvyššího mincmistra]] v Českém království. Jeho nejstarší syn [[Josef Antonín Mitrovský|Josef Antonín]] (1733–1808) dosáhl v armádě hodnosti [[Polní zbrojmistr|polního zbrojmistra]] a byl vrchním velitelem v [[Sedmihradsko|Sedmihradsku]]. Po strýci Arnoštu Benjaminovi zdědil panství Hrabyně, usídlil se ale na [[Paskov (zámek)|zámku Paskov]], který koupil v roce 1778<ref>SAHEB, Jan: ''Dějiny Paskova''; Paskov, 2017; s. 207–209 ISBN 978-80-7225-447-7</ref>, na severní Moravě získal také další menší statky. Jeho mladší bratr [[Arnošt Antonín Mitrovský|Arnošt Antonín]] (1735–1813) sloužil také v armádě, v níž dosáhl hodnosti [[generálmajor]]a, později se usadil v [[Brno|Brně]], kde nechal postavit [[letohrádek Mitrovských]].<ref>[[Jiří Kroupa|KROUPA, Jiří]]: ''Brněnské paláce. Stavby duchovní a světské aristokracie v raném novověku''; Kapitola ''Zahradní kasino Mitrovských''; [[Národní památkový ústav]], [[Brno]], 2005; s. 195–208 ISBN 80-7364-016-3</ref> Oba bratři patřili ve druhé polovině 18. století k významným osobnostem osvícenství na Moravě.<ref>[[Jiří Kroupa|KROUPA, Jiří]]: ''Alchymie štěstí. Pozdní osvícenctví a moravská společnost 1770–1810''; Brno, 2006; s. 146–151, 156–157 ISBN 80-7366-063-6</ref> Posledním potomkem uherské linie byl jejich nejmladší bratr Karel (1738–1816), který působil ve státních službách v Uhrách.
 
=== Starší moravská linie ===
[[File:Hrad_Pernštejn_z_kopce.JPG|thumb|left|[[Pernštejn (hrad)|Hrad Pernštejn]], majetek Mitrovských 1818–1945]]
Maxmilián Josef Mitrovský z&nbsp;Mitrovic a Nemyšle (1707–1782) získal roku 1769 hraběcí titul a je zakladatelem starší moravské linie, existující v několika rodových větvích dodnes. Jeho syn [[Jan Nepomuk Mitrovský|Jan Nepomuk hrabě Mitrovský z&nbsp;Mitrovic a Nemyšle]] (1757–1799) byl zřejmě nejvýznamnější postavou rodu. Jeho syn [[Vilém Mitrovský z Nemyšle|Vilém hrabě Mitrovský z&nbsp;Mitrovic a Nemyšle]] (1789–1857) se roku 1813 oženil s&nbsp;Josefou Schröffelovou z&nbsp;Mannsberka (1784–1834), roku 1818 po smrti jejího otce [[Ignác Schröffel z Mannsberku|Františka Josefa Ignáce Schröffla z&nbsp;Mannsberka]] získal polovinu panství [[Pernštejn (hrad)|Pernštejn]] a roku 1828 od její sestry odkoupil polovinu druhou. K&nbsp;majetku rodu připojil jeho syn [[Vladimír Mitrovský|Vladimír I. hrabě Mitrovský z&nbsp;Mitrovic a Nemyšle]] (1814–1899) díky sňatku s&nbsp;Antonií Josefou z Ditrichštejna roku [[1847]] i statek [[Sokolnice]]. Tato tři panství ([[Dolní Rožínka]], [[Pernštejn (hrad)|Pernštejn]] a [[Sokolnice]]) tvořila hlavní osu rodového majetku Mitrovských v&nbsp;[[Československo|Československu]] až do roku [[1945]], kdy jim byl majetek na základě [[Benešovy dekrety|Benešových dekretů]] zabaven s&nbsp;odůvodněním, že se přihlásili k&nbsp;německé národnosti. Vladimír I. nechal vystavět roku 1867 rodovou hrobku v&nbsp;[[Doubravník]]u, kam dal převézt pozůstatky některých svých předků.
Starší moravskou linii založil další syn Arnošta Matyáše Maxmilián Josef (1709–1782), který sloužil v armádě, dosáhl hodnosti generála jezdectva a byl velitelem v [[Temešvár]]u. Panství Bystřice nad Pernštejnem s Dolní Rožínkou vlastnil původně spolu s bratry, později tento majetek spravoval samostatně. Jeho syn [[Jan Nepomuk Mitrovský|Jan Nepomuk]] (1757–1799) patřil k významným osobnostem moravského osvícenství<ref>[[Jiří Kroupa|KROUPA, Jiří]]: ''Alchymie štěstí. Pozdní osvícenctví a moravská společnost 1770–1810''; Brno, 2006; s. 153–181 ISBN 80-7366-063-6</ref>, věnoval se přírodním vědám, proslul také svou zálibou v cestování. V další generaci přibylo do majetku Mitrovských panství [[Pernštejn (hrad)|hrad Pernštejn]]. Jeho polovinu vyženil Janův syn Vilém (1789–1857) s Josefínou Schröfflovou z Mannsbergu v roce 1818, druhou polovinu koupil v roce 1828 od své švagrové Antonie.<ref>[[Karel Kuča|KUČA, Karel]]: ''Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku''; 4. díl; Praha, s. 277–278 ISBN 80-85983-16-8</ref> Výraznou osobností veřejného života na Moravě byl [[Vladimír Mitrovský|Vladimír I. Mitrovský]] (1814–1899), který byl dlouholetým poslancem [[Moravský zemský sněm|moravského zemského sněmu]]<ref>[[Jiří Malíř|MALÍŘ, Jiří]] a kolektiv: ''Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861–1918''; [[Centrum pro studium demokracie a kultury]]; Brno, 2012; s. 428–430 ISBN 978-80-7325-272-4</ref>, zastával řadu funkcí v různých spolcích a podporoval rozvoj školství a zemědělství, věnoval se také podnikání na svých statcích.<ref>[[Milan Myška|MYŠKA, Milan]] a kolektiv: ''Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska''; [[Ostravská univerzita]], Ostrava, 2003; s. 207 ISBN 80-7042-612-8</ref> Sňatkem se svou první manželkou Antonií [[Ditrichštejnové|Ditrichštejnovou]] (1821–1847) získal panství [[Sokolnice]] a [[Šlapanice]] poblíž Brna. [[Sokolnice (zámek)|Zámek v Sokolnicích]] se v té době stal hlavním rodovým sídlem a prošel [[Novogotika|novogotickou úpravou]], zatímco na plánovanou přestavbu hradu Pernštejna nedošlo z finančních důvodů. Velkostatky Sokolnice, Dolní Rožínka, Bystřice nad Pernštejnem a Pernštejn zahrnovaly přibližně 10 000 hektarů půdy a tvořily majetkovou základnu rodu do roku 1945.
 
Nástupcem Vladimíra I. byl syn Vladimír II. Josef (1864–1930) z otcova druhého manželství. Byl [[Tajný rada|c. k. tajným radou]] a [[Císařský komorník|komořím]], ale ve veřejném životě se příliš neangažoval, věnoval se především svým soukromým zájmům (myslivost). Střídal pobyty na zámcích Dolní Rožínka a Sokolnice, do struktury jeho majetku zasáhla [[Pozemková reforma v Československu|pozemková reforma]], která postihla především velkostatek Sokolnice. Z toho důvodu byla také ústřední správa statků přesunuta do Dolní Rožínky. Posledním majitelem velkostatků na Moravě byl jeho syn Vladimír III. Antonín (1901–1976), kterému byl majetek zkonfiskován v roce 1945 na základě [[Benešovy dekrety|Benešových dekretů]]. Rodina poté přesídlila do [[Rakousko|Rakouska]], posledním potomkem rodu byl mladší bratr Vladimíra III. Hubert Vladimír (1902-1980).
Polskou větev starší moravské linie reprezentuje rod Mitrowski, jehož příslušníci žijí od počátku 20. století zejména ve Spojených státech amerických a v Polsku. Nejmladším žijícím příslušníkem této větve je Andrew Mitrowski (nar. 2006), syn Stanislava Karla Mitrowského (nar. 1959) a Daniely Mitrowské, roz. Tesařové (nar. 1982). Příslušníci této linie vynikali většinou jako průmyslníci a finančníci se vztahem k&nbsp;umění a vzdělání, které vždy podporovali.{{Doplňte zdroj}}
 
Rakouskou větev této starší moravské linie založil syn Vladimíra II. Josefa (1864–1930), Vladimír III. Antonín (1901–1976), který se i se zbytkem rodiny odstěhoval do Vídně. Ve Vídni dodnes žijí příslušníci této odnože rodu. Příslušníky rakouské linie lze vyhledat pod jmény von Mittrowsky.{{Doplňte zdroj}}
 
=== Mladší moravská linie ===
[[Soubor:Anton_Friedrich_(1770-1842)_Graf_Mitrowsky_von_Mittrowitz_und_Nemischl.jpg|thumb|left|[[Antonín Bedřich I. Mitrovský]] (1770–1842), moravský zemský hejtman a nejvyšší kancléř]]
[[Soubor:Old_Brno_-_Villa_Mitrovsky.jpg|náhled|[[Letohrádek Mitrovských]] v&nbsp;Brně]]
Zakladatelem mladší moravské větve byl nejmladší potomek Arnošta Matyáše z jeho druhého manželství [[Jan Křtitel Mitrovský]] (1736–1811). Ten od mládí působil ve státních službách na Moravě, kde nakonec dosáhl předního postavení ve společnosti jako [[nejvyšší zemský sudí]] (1776–1781) a [[Nejvyšší zemský komorník|nejvyšší komoří]] (1783–1811). Jako své sídlo na Moravě koupil zámek [[Žádlovice]], vlastnil také palác v Brně. Žádlovice zdědil starší syn Alois (1765–1824), který zemřel bezdětný a Žádlovice prodal v roce 1815.<ref>''Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku'', díl II. Severní Morava; Praha, 1983; s. 285</ref> Mladší syn [[Antonín Bedřich I. Mitrovský|Antonín Bedřich I.]] (1770–1842) se stal jednou z nejvýznamnějších osobností rodu, během své kariéry byl mimo jiné [[Moravský zemský hejtman|moravským zemským hejtmanem]] (1815–1827) a nakonec [[Nejvyšší kancléř|nejvyšším kancléřem]] (1830–1842). V rodině Mitrovských se stal také jediným nositelem [[Řád zlatého rouna|Řádu zlatého rouna]].<ref>[[František Lobkowicz (genealog)|LOBKOWICZ, František]]: ''Zlaté rouno v zemích českých'' (zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie), Praha, 1991; s. 274</ref> Jako moravský zemský hejtman získal řadu zásluh, mimo jiné nechal upravit park pod [[Petrov (Brno)|Petrovem]] a byl spoluzakladatelem [[Moravské zemské muzeum|Moravského zemského muzea]]. Během života vlastnil řadu statků v různých částech Moravy. Po strýci Josefu Antonínovi z uherské linie zdědil na severní Moravě panství Paskov a Hrabyně, které ale později prodal. V roce 1820 koupil na [[Českomoravská vrchovina|Vysočině]] panství [[Moravec (okres Žďár nad Sázavou)|Moravec]] a zdejší [[Moravec (zámek)|Moravec]] nechal klasicistně přestavět.<ref>MRKVIČKOVÁ, Jana: ''Zámek v Moravci. Stavební dějiny'' (bakalářská práce); [[Filozofická fakulta Masarykovy univerzity]], Brno, 2007; s. 18–19 [https://is.muni.cz/th/a973y/Zamek_v_Moravci-text.pdf dostupné online]</ref> Také tento majetek v roce 1834 prodal, ale mezitím získal v roce 1833 za 216 000 zlatých panství [[Loučná nad Desnou]] (tehdy pod názvem Vízmberk) s železárnami v [[Sobotín]]ě v podhůří [[Jeseníky|Jeseníků]].<ref>''Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku'', II. díl Severní Morava, Praha, 1983; s. 147–148</ref> V Sobotíně navázal na podnikatelské aktivity v oboru výroby železa z doby předchozích majitelů<ref>[[Milan Myška|MYŠKA, Milan]] a kolektiv: ''Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska''; [[Ostravská univerzita]], Ostrava, 2003; s. 206–207 ISBN 80-7042-612-8</ref> a [[Loučná nad Desnou (zámek)|zámek v Loučné nad Desnou]] se stal jeho hlavním sídlem. Krátce před smrtí koupil ještě [[Velké Heraltice]] na Opavsku (1840).
 
Pokračovatelem této linie byl [[Antonín Bedřich II. Mitrovský|Antonín Bedřich II.]] (1801–1865), který od mládí působil v justici a nakonec byl prezidentem vrchního zemského soudu v Čechách (1849–1854) a ve [[Štýrsko|Štýrsku]] (1854–1864). Po otci zdědil velkostatky v Loučné nad Desnou a Velkých Heralticích. Vzhledem k působení v justiční sféře neměl zájem na pokračování podnikání v sobotínských železárnách a v roce 1844 celé panství prodal rodině [[Kleinové|Kleinů]], která následně ve výrobě železa v Jeseníkách dosáhla celoevropského významu. Panství Velké Heraltice bylo v roce 1849 prodáno [[Kinští|Kinským]]. Posledním potomkem mladší moravské linie byl Antonín Bedřich III. (1840–1907), který již na Moravě nevlastnil žádný majetek.
Jan Křtitel Mitrovský z&nbsp;Mitrovic a Nemyšle (1736–1811), od roku 1769 hrabě, je zakladatelem mladší moravské linie, jež vymřela na konci 19. století. Právě z&nbsp;této linie pocházeli jeho syn [[Antonín Bedřich I. Mitrovský|Antonín Bedřich I. Mitrovský z&nbsp;Mitrovic a Nemyšle]] (1770–1842) a vnuk Antonín Bedřich II. Mitrovský z&nbsp;Mitrovic a Nemyšle (1801–1865), kteří byli vysoce postavenými úředníky na Moravě a ve Slezsku, podporovateli brněnského [[Moravské zemské muzeum|Františkova muzea]] i vydávání [[Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae|moravského diplomatáře]] a s&nbsp;ním spojenou podporou zemského archiváře [[Antonín Boček|Antonína Bočka]] . Antonín Bedřich I. byl v&nbsp;letech 1815–1827 [[Moravský zemský hejtman|moravským hejtmanem]], 1827–1830 dvorský kancléř a od roku 1830 [[nejvyšší kancléř]] c. k. česko-rakouské kanceláře. Od roku 1833 mu patřilo (kromě zámku [[Moravec (okres Žďár nad Sázavou)|Moravec]] a j.) i panství [[Loučná nad Desnou]] (Wiesenberg), kterou prodal jeho syn roku 1852 velkoprůmyslnické rodině [[Kleinové|Kleinů]]. Bohatou knihovnu od Kleinů koupilo město [[Brno]] a je dodnes cennou součástí knihovny Archivu města Brna.
 
== Erb ==
Na červeném poli stříbrný kůl, v&nbsp;klenotu rohy dělené střídavě červeno-stříbrně, posázené hroty kopí vždy obrácené tinktury. Při povýšení do hraběcího stavu byly přidány dva klenoty a lvi jako štítonoši. Rodové heslo zní: ''Aeternus quia purus,'' ve volném překladu Věčný, protože (zůstává) čistý.
 
== Osobnosti ==
[[File:Anton_Friedrich_von_Mittrowsky_Litho.jpg|thumb|right|[[Antonín Bedřich II. Mitrovský]] (1801–1865), prezident vrchního zemského soudu v Praze a ve Štýrském Hradci]]
* Jiří (†1629), [[místopísař]] Českého království, [[purkrabí Pražského hradu]]
* Vilém Jindřich (†1682), hejtman Vltavského kraje
* Ferdinand Sezima (†1720), hejtman Vltavského kraje, místopísař a [[místosudí]] Českého království
* Maxmilián (†1714), zemský hejtman v [[Kladské hrabství|Kladsku]], ''1705 povýšen do stavu svobodných pánů''
* Arnošt Matyáš (1677–1748), zemksý hejtman v [[Opavské knížectví|Opavsku]], ''1716 povýšen do stavu svobodných pánů''
* Jan Nepomuk (1704–1760), [[nejvyšší mincmistr]] v Českém království
* Maxmilián Josef (1709–1782), c. k. generál jízdy, velitel v Temešváru, ''1769 povýšen na hraběte''
* [[Josef Antonín Mitrovský|Josef Antonín]] (1733–1808), [[Polní zbrojmistr|c. k. polní zbrojmistr]], vrchní velitel v [[Sedmihradsko|Sedmihradsku]], ''1769 povýšen na hraběte''
* [[Antonín Arnošt Mitrovský|Antonín Arnošt]] (1735–1813), [[Generálmajor|c. k. generálmajor]], stavebník [[Letohrádek Mitrovských|letohrádku Mitrovských]] v Brně, ''1769 povýšen na hraběte''
* [[Jan Křtitel Mitrovský|Jan Křtitel Baltazar]] (1736–1811), nejvyšší zemský sudí a nejvyšší zemský komoří na Moravě, ''1769 povýšen na hraběte''
* [[Jan Nepomuk Mitrovský|Jan Nepomuk]] (1757–1799), přírodovědec, mecenáš a spisovatel
* [[Antonín Bedřich I. Mitrovský|Antonín Bedřich I.]] (1770–1842), moravský zemský hejtman a nejvyšší kancléř, rytíř Řádu zlatého rouna
* [[Antonín Bedřich II. Mitrovský|Antonín Bedřich II.]] (1801–1865), prezident vrchního zemského soudu v Praze a ve Štýrském Hradci
* Josef (1802–1875), c. k. generálmajor, rytíř [[Maltézský řád|Maltézského řádu]]
* [[Vladimír Mitrovský|Vladimír I.]] (1814–1899), poslanec moravského zemské sněmu, doživotní člen rakouské [[Panská sněmovna|panské sněmovny]]
* Vladimír II. (1864–1930), c. k. tajný rada, komoří
 
== Galerie ==
<gallery>
[[Soubor:Old_Brno_-_Villa_MitrovskyBrno,_Letohrádek_Mitrovských.jpg|náhled|[[Letohrádek Mitrovských]] v&nbsp; Brně]]
Josef_Antonín_Mitrovský_z_Nemyšle.jpg|Polní zbrojmistr [[Josef Antonín Mitrovský]] (1733–1808)
Zámek_Dolní_Rožínka.jpg|[[Dolní Rožínka (zámek)|Zámek Dolní Rožínka]], majetek Mitrovských 1731–1945
Mittrowsky_von_Mitrowitz,_Johann_Baptist_Graf_(1736–1811)_crop.jpg|[[Jan Křtitel Mitrovský]] (1736–1811), nejvyšší komoří na Moravě
Sokolnice_-_zámek,_erb.jpg|Erb Mitrovských na zámku v Sokolnicích
Zámek_Sokolnice.jpg|[[Sokolnice (zámek)|Zámek Sokolnice]], sídlo rodu v 19. a 20. století
Loučná_nad_Desnou,_zámek.jpg|[[Loučná nad Desnou (zámek)|Zámek Loučná nad Desnou]], majetek Mitrovských 1833–1844
Paskov,_zámek_(3).jpg|[[Paskov (zámek)|Zámek Paskov]], majetek Mitrovských 1774–1809
</gallery>
 
== Související články ==
* [[Seznam českých, moravských a slezských šlechtických rodů|Seznam českých šlechtických rodů]]
 
== LiteraturaOdkazy ==
=== Reference ===
<references />
=== Literatura ===
* [http://is.muni.cz/th/85461/ff_m/Diplomka_Mitrovsky.pdf Petr Bělík, ''Rodová tradice a moravský šlechtic druhé poloviny 19. století. Příklad Vladimíra hraběte Mitrovského''] Magisterská diplomová práce, MU Brno 2008.
* Dyba, Ivan : ''Hrobka hrabat Mitrovských z Mitrovic a Nemyšle a barevná znaková výzdoba v kostele v Doubravníku''. Genealogické a heraldické informace 7 (22), 2002 [vyd. 2003], s. 57–68.
* Litinové sarkofágy Mitrovských. [Aut.]: Ustohal, Vladimír - Mazáč, Leopold - Rek, Antonín - Stránský, Karel. ''Z dějin hutnictví'' 24, 1995, s. 66–71.
* [[Jiří Kroupa|KROUPA, Jiří]]: ''Alchymie štěstí. Pozdní osvícenctví a moravská společnost 1770–1810''; Brno, 2006; 328 s. ISBN 80-7366-063-6
* Mazáč, Leopold - Ustohal, Vladimír - Stránský, Karel : ''Sarkofágy rodu Mitrovských v Doubravníku''. VVM 47, 1995, č. 4, s. 405–407.
* Karel Mornštejn-Zierotin, ''Mitrovští z&nbsp;Mitrovic a Nemyšle'', [http://www.historie.hranet.cz/heraldika/lghsp/lghsp03rada-04.pdf Listy GHSP 1974, č. 4], s. 7)
* ''Ottův slovník naučný'', 17. díl; Praha, 1901 (reprint 1999); s. 442–446 ISBN 80-7185-057-8
* [[Karel Sáček|Sáček, Karel]] : ''Sokolnice a hrabata Mitrovští''. In: ''Sokolnice a slavkovská bitva''. Sokolnice, Obecní úřad Sokolnice 2000, s. 22–26.
* Síkorová, Elena : ''Erbová listina Leopolda II. pre hlavného komorského grófa Karola Mitrovského z Nemyšle''. In: ''Erbové listiny = Patents of Arms''. [Zost.]: Šišmiš, Milan [ml.] Martin, Slovenská genealogicko-heraldická spoločnosť 2006, s. 49–57.
* Stránský, Marek - Ustohal, Vladimír : Aktivity Mitrovských v železářství. In: ''Tradice a současnost železářské výroby''. 2. Rokycany, Muz. Dr. Bohuslava Horáka 1998, s. 3–11. Rés. něm. s. 10–11.
* Svoboda Pavel, ''Krajem kamení a jeřabin'', Tišnov, Sursum 2002. {{ISBN|80-7323-021-6}}. Str. 135–160.
=== Externí odkazy ===
 
== Externí odkazy ==
* {{Commonscat}}
* [http://genealogy.euweb.cz/bohemia/mitrovsky1.html Rodokmen] na Genalogy.euweb.cz