Occamova břitva: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Odkazy: Přidány odkazy
značky: editace z mobilu editace z mobilní aplikace editace z mobilní aplikace pro Android
značka: školní IP
Řádek 19:
Occamova břitva je jedním ze základních principů či postupů, na kterých úspěšně staví i současná [[věda]]. Occamova břitva řeší problém nekonečné rozmanitosti teorií, které vedou ke stejným výsledkům. Například k [[Newtonův gravitační zákon|Newtonovu gravitačnímu zákonu]] lze formulovat alternativní teorii, která říká, že gravitační síla je ve skutečnosti poloviční než podle Newtonova zákona, a zbytek způsobují jinak neviditelní a neměřitelní trpaslíci, kteří tělesa postrkují tak, aby se zdánlivě chovala podle Newtonova zákona. Trpaslíci ovšem s postrkováním přestanou v roce 2069, což bude znamenat konec známých fyzikálních zákonů. Occamova břitva z nespočetného množství takových alternativních teorií vybírá právě Newtonův zákon, který žádné trpaslíky nepotřebuje.
 
== Kontroverze ==
Na druhou stranu se i v současné přírodovědě vyskytuje řada částí, jejichž vztah k Occamově břitvě není bez problémů. Například v kvantové teorii pole se kvůli požadavku [[kalibrační invariance]] zavádí pomocná pole, která formálně odpovídají dalším částicím. Ukáže se ovšem (už v rámci teorie), že tato pole jsou „nefyzikální“ (nehmotná a neinteragující). Přesto je snazší a elegantnější budovat teorii za pomoci těchto nefyzikálních objektů. Ještě horší je situace u „interpretace“ mnoha fyzikálních pojmů. Přísně vzato, k výsledkům lze v mnoha teoriích dojít prostě spočtením příslušných rovnic a názornější představy o významu jednotlivých členů v rovnicích jsou nadbytečné. V occamovském duchu by bylo vhodné je z teorie odřezat, v praxi se ale ukazuje, že bez těchto „nadbytečných“ představ často lidé nejsou schopní o teorii uvažovat, tak jako pamatovat, aniž by se použila [[mnemotechnická pomůcka]] s [[redundantní]] informací. K mnoha výrazným pokrokům přispěly i jen změny těchto představ.
Princip ale neříká, že jednoduší hypotéza je správnější.<ref>http://skepdic.com/occam.html „But Occam's razor does not say that the more simple a hypothesis, the better.“</ref> Již [[Galileo Galilei]] ve svém díle ''Dialogy'' upozorňoval na špatné použití principu. Například Newtonova teorie je jednodušší než Einsteinova. Je zde dále i otázka, zda jde o jednoduchost v [[syntax]]i či [[sémantika|sémantice]] (často protichůdných),<ref>https://plato.stanford.edu/entries/simplicity/ „Postulating extra entities may allow a theory to be formulated more simply, while reducing the ontology of a theory may only be possible at the price of making it syntactically more complex“</ref> což [[Willard Van Orman Quine]] nazýval ekonomií ve vyjádření respektive gramatice. [[Karl Popper]] upozorňoval na závažné problémy s definicí jednoduchosti a s odůvodněním, proč je jednodušší teorie lepší. Navrhoval pro objasnění těchto problémů definovat jednodušší teorii jako tu snadněji vyvratitelnou.<ref>POPPER, Karl R.: ''Logika vědeckého bádání'', Praha 1997, {{ISBN|80-86005-45-3}}</ref>
 
Na druhou stranu se totiž i v současné přírodovědě vyskytuje řada částí, jejichž vztah k Occamově břitvě není bez problémů. Například v kvantové teorii pole se kvůli požadavku [[kalibrační invariance]] zavádí pomocná pole, která formálně odpovídají dalším částicím. Ukáže se ovšem (už v rámci teorie), že tato pole jsou „nefyzikální“ (nehmotná a neinteragující). Přesto je snazší a elegantnější budovat teorii za pomoci těchto nefyzikálních objektů. Ještě horší je situace u „interpretace“ mnoha fyzikálních pojmů ([[interpretace kvantové mechaniky]]). Přísně vzato, k výsledkům lze v mnoha teoriích dojít prostě spočtením příslušných rovnic a názornější představy o významu jednotlivých členů v rovnicích jsou nadbytečné. V occamovském duchu by bylo vhodné je z teorie odřezat, v praxi a [[popularizace vědy|popularizaci]] se ale ukazuje, že bez těchto „nadbytečných“ představ často lidé nejsou schopní o teorii uvažovat, tak jako pamatovat, aniž by se použila [[mnemotechnická pomůcka]] s [[redundantní]] informací. K mnoha výrazným pokrokům přispěly i jen změny těchto představ.
[[Karl Popper]] upozorňoval na závažné problémy s definicí jednoduchosti a s odůvodněním, proč je jednodušší teorie lepší. Navrhoval pro objasnění těchto problémů definovat jednodušší teorii jako tu snadněji vyvratitelnou.<ref>POPPER, Karl R.: ''Logika vědeckého bádání'', Praha 1997, {{ISBN|80-86005-45-3}}</ref>
 
== Odkazy ==