Karpaty: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
k flóře a vegetaci, fixlinks, refy značka: editace z Vizuálního editoru |
doladění obrázků a textových částí značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 23:
| povodí = [[Dunaj]], [[Odra]], [[Visla]], [[Dněstr]]
}}
'''Karpaty'''
Svou celkovou rozlohou přibližně 210 000 km² Karpaty předstihují i [[Alpy]]. Délka karpatského oblouku činí 1 500 km, šířka se pohybuje mezi 12 a 350 km. Nejvyšší částí Karpat jsou [[Vysoké Tatry]] – [[Gerlachovský štít]] (2 655 metrů nad mořem) je nejvyšším vrcholem Karpat vůbec.<ref name=":1">{{Citace elektronického periodika
Řádek 65:
=== Geologická stavba ===
Karpaty jsou [[pásmové pohoří|pásmové]] pohoří s komplexní geologickou strukturou, navazující na Alpy. Geologicky je vnější část západních a východních Karpat tvořena širokým pásmem [[Flyš|flyšových]] příkrovů, tvořených třetihorními usazeninami [[Jílovec|jílovců]], [[Pískovec|pískovců]] a [[Slepenec|slepenců]]. V centrálních, jádrových částech Západních Karpat a prakticky v celých Jižních Karpatech převládají staré vyvřelé a metamorfované horniny [[Krystalinikum|krystalinika]], převážně [[Žula|granity]]. Na ně pak na mnoha místech a často i v celých dílčích pohořích, jako jsou [[Malá Fatra|Malá]] a [[Velká Fatra]], [[Pieniny]], [[Slovenský ráj|Slovenský raj]], [[Munții Hășmașu Mare|Hășmaș]], [[Piatra Craiului]] nebo [[Munții Apuseni|Apuseni]], nasedají mladší, druhohorní vápence a dolomity s mnoha jeskyněmi, krasovými jevy a skalními útvary. Tyto horniny vystupují na povrch také v [[Bradlové pásmo|Bradlovém pásmu]] na rozhraní mezi Vnějšími a Vnitřními západními Karpatami. Ve vnitřních oblastech přiléhajících k Panonské a Transylvánské pánvi je prstenec vulkanických pohoří, jako je [[Mátra]], [[Căliman]], [[Harghita (pohoří)|Harghita]], [[Vihorlatské vrchy|Vihorlat]] nebo [[Zemplínské vrchy]]. [[Transylvánská vysočina]] je tvořena převážně kenozoickými horninami, [[vněkarpatské sníženiny]] a [[Panonská pánev|Panonie]] jsou pánve překryté neogénními [[Spraš|spraši]].<ref name=":1" /><ref name=":4" /> V různých oblastech karpatského oblouku se nalézají nevelká ložiska nerostných surovin, například [[Ropa|ropy]], [[Zemní plyn|zemního plynu]], [[Černé uhlí|černého]] a [[Hnědé uhlí|hnědého uhlí]], [[Halit|soli]] a [[Ruda|kovových rud]].<ref name=":6">{{Citace elektronického periodika
| titul = Carpathian Mountains {{!}} mountains, Europe
| periodikum = Encyclopedia Britannica
Řádek 73:
}}</ref>
== Vodstvo ==
[[Soubor:Pieniny - przełom dunajca.jpg|alt=Vsoké vápencové skály nad řekou, porostlé vegetací, podzim|náhled|Říční soutěska v průlomu Dunajce|vlevo]]Převážná většina Karpat (zhruba 90 %) patří k úmoří [[Černé moře|Černého moře]], kam je odvodňována především množstvím levostranných přítoků Dunaje; k nejvýznamnějším patří [[Váh]], [[Ipeľ]], [[Tisa]], [[Mureș]], [[Olt (řeka)|Olt]], [[Siret]] či [[Prut (řeka)|Prut]]. Na svazích Východních Karpat pramení řeka [[Dněstr]]. Severní část pohoří je odvodňována do [[Baltské moře|Baltského moře]] [[Visla|Vislou]] a [[San|Sanem]] a několika přítoky Odry. V Karpatech jsou dosud zachovány štěrkonosné řeky s volným modelováním koryta. [[Odtokový režim]] karpatských řek je převážně sněhovo-dešťový, s maximálními průtoky v březnu a dubnu.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Carpathian Mountains - Drainage
| periodikum = Encyclopedia Britannica
Řádek 240:
=== Biotopy ===
[[Soubor:NPR-Stužica2015f.jpg|náhled|Bukojedlový prales v [[Stužica|NPR Stužica]] na Slovensku|alt=pohled do hlubokého pralesa]]
Z vegetačních typů jsou pro Karpaty typické především rozsáhlé plochy podhorských a horských [[Bučina|bučin a jedlobučin]], místy doposud pralesovitého charakteru; část z nich byla vyhlášena součástí přírodního dědictví UNESCO jako [[Původní bukové lesy Karpat a dalších oblastí Evropy]]. Na ně ve vyšších polohách a v kotlinách centrálních částí navazují horské [[Smrčina|smrčiny]]. [[Hranice lesa]] se v Karpatech v průměru nachází ve výškách zhruba 1650–1750 m n. m., směrem na jih a východ vlivem rostoucí kontinentality stoupá; v jižních Karpatech místy dosahuje až k 2 000 metrům.<ref name=":4" /> Na mnoha místech byla uměle snížena tvorbou letních pastvin, tzv. [[Polonina|polonin]], a to i o stovky metrů; fytocenologicky jsou to převážně [[Louka#Smilkové louky|smilkové louky]], které po opuštění pastvy opět podléhají sukcesi [[Brusnice (rod)|borůvkových]] křovin a posléze stromů. Lesní hranice je tvořena [[Smrk ztepilý|smrkem ztepilým]], [[Jeřáb ptačí|jeřábem]], místy též [[Modřín opadavý|modřínem]] a [[Borovice limba|limbou]], v poloninách i [[Buk lesní|bukem]].<ref name=":4" /> Subalpínský stupeň je tvořen porosty [[Borovice kleč|kosodřeviny]], [[Brusnice (rod)|brusnic]], v jižních a východních Karpatech též [[Olše zelená|olše zelené]], zakrslého [[Jalovec obecný|jalovce]] a karpatského pěnišníku. V nejvyšších polohách jsou [[Hole|alpínské louky]] a [[Sněhové vyležisko|sněhová výležiska]], bohatě zastoupena je také vegetace skal a sutí, a to jak acidofilních, tak bazifilních.<ref name=":7">Kapitola zpracována na základě přednášky M. Chytrého z cyklu ''Vegetace a biotopy Evropy'' na Přírodovědecké fakultě MU, viz níže v sekci Externí odkazy</ref>[[Soubor:Rzekabiałka.jpg|náhled|vlevo|Štěrkonosná řeka v jižním Polsku, v pozadí Vysoké Tatry|alt=Říční koryto, v pozadí hory]]Nivální stupeň, tedy vysokohorská oblast věčného sněhu a ledu, v Karpatech není vyvinut; pouze několik nejvyšších masivů zasahuje do stupně subniválního ([[Vysoké Tatry]] nad 2300 m n. m., ojediněle i exponované nejvyšší štíty jižních Karpat). Naproti tomu v nízkých pahorkatinách včetně jihomoravských Karpat či Transylvánské vysočiny převládají [[Dubohabřina|dubohabřiny]] a na klimaticky příhodných stanovištích též [[Teplomilná doubrava|teplomilné doubravy]], [[suché trávníky]] a [[Lesostep|lesostepi]]. Náhradní polopřirozenou vegetací středních a podhorských poloh jsou [[Louka|louky]] a [[Pastvina|pastviny]], které jsou díky dlouhodobému působení tradičních způsobů hospodaření často mimořádně druhově bohaté, mezi nimi i ty [[Bělokarpatské louky|bělokarpatské]] v ČR. Především na flyšových vrstvách jsou častá luční svahová [[prameniště]] a [[slatiniště]], v oblastech vývěru minerálních pramenů též s unikátní [[Halofilní rostliny|halofilní]] vegetací.<ref name=":7" /><ref>{{Citace elektronického periodika▼
▲Z vegetačních typů jsou pro Karpaty typické především rozsáhlé plochy podhorských a horských [[Bučina|bučin a jedlobučin]], místy doposud pralesovitého charakteru; část z nich byla vyhlášena součástí přírodního dědictví UNESCO jako [[Původní bukové lesy Karpat a dalších oblastí Evropy]]. Na ně ve vyšších polohách a v kotlinách centrálních částí navazují horské [[Smrčina|smrčiny]]. [[Hranice lesa]] se v Karpatech v průměru nachází ve výškách zhruba 1650–1750 m n. m., směrem na jih a východ vlivem rostoucí kontinentality stoupá; v jižních Karpatech místy dosahuje až k 2 000 metrům.<ref name=":4" /> Na mnoha místech byla uměle snížena tvorbou letních pastvin, tzv. [[Polonina|polonin]], a to i o stovky metrů; fytocenologicky jsou to převážně [[Louka#Smilkové louky|smilkové louky]], které po opuštění pastvy opět podléhají sukcesi [[Brusnice (rod)|borůvkových]] křovin a posléze stromů. Lesní hranice je tvořena [[Smrk ztepilý|smrkem ztepilým]], [[Jeřáb ptačí|jeřábem]], místy též [[Modřín opadavý|modřínem]] a [[Borovice limba|limbou]], v poloninách i [[Buk lesní|bukem]].<ref name=":4" /> Subalpínský stupeň je tvořen porosty [[Borovice kleč|kosodřeviny]], [[Brusnice (rod)|brusnic]], v jižních a východních Karpatech též [[Olše zelená|olše zelené]], zakrslého [[Jalovec obecný|jalovce]] a karpatského pěnišníku. V nejvyšších polohách jsou [[Hole|alpínské louky]] a [[Sněhové vyležisko|sněhová výležiska]], bohatě zastoupena je také vegetace skal a sutí, a to jak acidofilních, tak bazifilních.<ref name=":7">Kapitola zpracována na základě přednášky M. Chytrého z cyklu ''Vegetace a biotopy Evropy'' na Přírodovědecké fakultě MU, viz níže v sekci Externí odkazy</ref>
| titul = biota_Slovenska
| periodikum = www.herber.webz.cz
Řádek 249 ⟶ 246:
| datum přístupu = 2021-04-29
}}</ref>
=== Flóra ===
[[Soubor:Hepatica transsilvanica 01.jpg|náhled|Jaterník sedmihradský roste převážně v bukových lesích]]Pohoří patří k floristicky nejvýznačnějším a na [[Endemit|endemity]] a [[Relikt (biologie)|relikty]] (včetně paleoendemitů a třetihorních reliktů) nejbohatším oblastem Evropy, byť jeho flóra je o něco méně výrazná než v sousedních Alpách. Důvodem tohoto bohatství jsou pestré fytogeografické podmínky mísící vlivy submediteránní, boreokontinentální i ponticko-panonské,<ref>{{Citace elektronického periodika▼
▲Pohoří patří k floristicky nejvýznačnějším a na [[Endemit|endemity]] a [[Relikt (biologie)|relikty]] (včetně paleoendemitů a třetihorních reliktů) nejbohatším oblastem Evropy, byť jeho flóra je o něco méně výrazná než v sousedních Alpách. Důvodem tohoto bohatství jsou pestré fytogeografické podmínky mísící vlivy submediteránní, boreokontinentální i ponticko-panonské,<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Fytogeografie I. {{!}} Články {{!}} Natura Bohemica
| periodikum = www.naturabohemica.cz
Řádek 276 ⟶ 271:
| rok vydání = 2019
| isbn = 978-80-200-2937-9
}}</ref>[[Soubor:Rhododendron myrtifolium (kotschyi) (35280457661).jpg|alt=Kvetoucí rostlina na subalpínské louce, v pozadí hory|náhled|Pěnišník karpatský|vlevo]]Flóra samotných Karpat obsahuje na 3900 původních druhů, z čehož je 250 (resp. 420 včetně [[Apomixie|apomiktů]]) endemických druhů. Jen málo z nich je přitom rozšířeno po celé délce karpatského oblouku: k takovým endemitům či subendemitům patří například [[zvonek karpatský]] (''Campanula carpatica''), [[kyčelnice žláznatá]] (''Dentaria glandulosa''), [[ladoňka karpatská]] (''Scilla kladnii'') nebo [[kostival srdčitý]] (''Symphytum cordatum''). Mezi Západními a Východními Karpatami probíhá výrazná fytogeografická hranice. Endemity Západních Karpat jsou [[koniklec slovenský]] (''Pulsatilla slavica''), rostoucí v[[Bor (les)| reliktních borech]] na vápencových svazích, [[lýkovec slovenský]] (''Daphne arbuscula'') z [[Muráňská planina|Muráňské planiny]], [[lomikámen tatranský]] (''Saxifraga wahlenbergii''), [[stračka karpatská]] (''Delphinium oxysepalum''), [[hvozdík lesklý]] (''Dianthus nitidus'') či [[dřípatka karpatská]] (''Soldanella carpatica''). Pouze ve Východních a Jižních Karpatech roste [[šafrán karpatský]] (''Crocus heuffelianus''), [[šeřík karpatský]] (''Syringa josikaea''), [[jaterník sedmihradský]] (''Hepatica transsilvanica''), [[pryskyřník karpatský]] (''Ranunculus carpaticus''), [[pěnišník karpatský]] (''Rhododendron myrtifolium'') nebo žlutě kvetoucí [[Mák (rod)|mák]] ''Papaver corona-sancti-stephani''.<ref name=":0" /><ref name=":3" />▼
}}</ref>▼
▲Flóra samotných Karpat obsahuje na 3900 původních druhů, z čehož je 250 (resp. 420 včetně [[Apomixie|apomiktů]]) endemických druhů. Jen málo z nich je přitom rozšířeno po celé délce karpatského oblouku: k takovým endemitům či subendemitům patří například [[zvonek karpatský]] (''Campanula carpatica''), [[kyčelnice žláznatá]] (''Dentaria glandulosa''), [[ladoňka karpatská]] (''Scilla kladnii'') nebo [[kostival srdčitý]] (''Symphytum cordatum''). Mezi Západními a Východními Karpatami probíhá výrazná fytogeografická hranice. Endemity Západních Karpat jsou [[koniklec slovenský]] (''Pulsatilla slavica''), rostoucí v[[Bor (les)| reliktních borech]] na vápencových svazích, [[lýkovec slovenský]] (''Daphne arbuscula'') z [[Muráňská planina|Muráňské planiny]], [[lomikámen tatranský]] (''Saxifraga wahlenbergii''), [[stračka karpatská]] (''Delphinium oxysepalum''), [[hvozdík lesklý]] (''Dianthus nitidus'') či [[dřípatka karpatská]] (''Soldanella carpatica''). Pouze ve Východních a Jižních Karpatech roste [[šafrán karpatský]] (''Crocus heuffelianus''), [[šeřík karpatský]] (''Syringa josikaea''), [[jaterník sedmihradský]] (''Hepatica transsilvanica''), [[pryskyřník karpatský]] (''Ranunculus carpaticus''), [[pěnišník karpatský]] (''Rhododendron myrtifolium'') nebo žlutě kvetoucí [[Mák (rod)|mák]] ''Papaver corona-sancti-stephani''.<ref name=":0" /><ref name=":3" />
=== Fauna ===
Řádek 313 ⟶ 306:
== Osídlení, historie a cestovní ruch ==
[[Soubor:Zabytkowa cerkiew wpisana na listę UNESCO.jpg|alt=Letecký pohled na dřevěný kostelík u vesnice|náhled|vlevo|Dřevěný kostel sv. Paraskevy v [[Kwiatoň|Kwiatoni]] v Polsku, [[Karpatské dřevěné chrámy v Polsku a na Ukrajině|památka UNESCO]]]]
Karpaty jsou oblastí, kde se vždy vzájemně setkávaly různé kulturní vlivy. Významným historickým procesem, který se podepsal na osídlení a také na vytvoření charakteristické podoby karpatské krajiny (včetně typických místopisných názvů), byla od 13.–14. století [[Valašská kolonizace]] se svou kulturou [[Salaš|salašnického]] [[Pastevec|pastevectví]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Magda
Řádek 339 ⟶ 332:
| url = http://www.karpaty.net/zeleznice/zeleznice.htm
| datum přístupu = 2021-04-30
}}</ref> V průběhu obou světových válek byly Karpaty místem tuhých frontových bojů, na což upomíná řada památníků a vojenských hřbitovů v oblasti, například v [[Dukelský průsmyk|Dukelském průsmyku]]. Doba 20. a 21. století přinesla budování průmyslové, dopravní a turistické infrastruktury, ale (obzvlášť s nástupem východoevropského kapitalismu) také neřízenou a bezohlednou exploataci přírodního bohatství lesů [[Mýcení|holosečemi]], expanzi turistických resortů, sjezdovek, i postupné opouštění tradiční pastevecké a zemědělské kultury vedoucí k zarůstání nevyužívaných polonin, sadů a luk.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = EUROPE: New Move to Protect Virgin Forests
Celkem na území Karpat žije na 17 milionů lidí;<ref>{{Citace elektronického periodika▼
| url = https://www.globalissues.org/news/2011/05/30/9865
| titul = Carpathian Network of Protected Areas▼
| jazyk = en-gb
▲| periodikum = www.carpathianparks.org
| url = http://www.carpathianparks.org/home.html▼
▲}}</ref>
▲| datum přístupu = 2021-04-27
[[Soubor:Demanova Ice Cave 27.jpg|alt=Pohled do jeskynního sálu s ledovými krápníkovitými útvary|náhled|[[Demänovská ledová jeskyně]] na Slovensku patří k významným turistickým cílům]]
}}</ref> k největším městům uvnitř horského systému patří [[Zlín]], [[Trenčín]], [[Žilina]], [[Banská Bystrica]], [[Košice]], [[Užhorod]], [[Baia Mare|Baia Mare,]] [[Sibiu]], [[Brašov]], [[Petroșani|Petrosani]] či [[Kluž]]. Pohoří karpatského oblouku patří k oblíbeným cílů letní turistiky, a to jak jednodenní, tak i k vícedenním trekům a dálkovým přechodům.<ref>{{Citace elektronické monografie▼
Pohoří karpatského oblouku patří k oblíbeným cílů letní turistiky, a to jak jednodenní, tak i k vícedenním trekům a dálkovým přechodům.<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Trail across the Carpathian mountains {{!}} Trans Carpathian Thru-Hike
| url = https://www.transcarpathian.org/trail/
Řádek 358 ⟶ 352:
| jazyk = en
| datum přístupu = 2021-05-03
▲}}</ref> Celkem na území Karpat žije na 17 milionů lidí;<ref>{{Citace elektronického periodika
▲| titul = Carpathian Network of Protected Areas
| periodikum = www.carpathianparks.org
▲| url = http://www.carpathianparks.org/home.html
| datum přístupu = 2021-04-27
▲}}</ref> k největším městům uvnitř horského systému patří [[Zlín]], [[Trenčín]], [[Žilina]], [[Banská Bystrica]], [[Košice]], [[Užhorod]], [[Baia Mare|Baia Mare,]] [[Sibiu]], [[Brašov]], [[Petroșani|Petrosani]] či [[Kluž]].
== Zajímavost ==
| |||