Leo Baekeland: Porovnání verzí

| obrázek = Leo Hendrik Baekeland, 1916.jpg

| popisek = Leo Baekeland roku 1916

'''Leo Henricus Arthur Baekeland''' ([[14. listopad]]u [[1863]], [[Gent]] – [[23. únor]]a [[1944]], [[Beacon (New York)|Beacon]]) byl [[Belgie|belgicko]]-[[Spojené státy americké|americký]] [[chemik]], [[vynálezce]] a [[průmyslník]].Proslul především vynálezem umělé hmoty, přesněji [[Chemická syntéza|syntetické]] [[pryskyřice]] z [[fenol]]u a [[formaldehyd]]u, která byla po svém autorovi nazvána [[bakelit]]. Byl nazýván otcem plastového průmyslu. <ref name=":1">{{Citace monografie

| vydavatel = Imperial Chemical Industrties Ltd., Divize plastů

}}</ref>

Rodiče Karel a Rozalie Baekelandovi byli nemajetní, měli šest dětí, ale synovi Leovi na doporučení učitelů umožnili studium chemie na univerzitě v rodném Gentu. Zajímalo ho fotografování a vedle studia dělal ještě různé pokusy, například  s vývojem a vylepšením fotografických emulsí. V jednadvaceti letech získal titul doktora a pokračoval jako pedagog na vysoké škole technické v [[Bruggy|Bruggách.]] <ref name=":2">{{Citace monografie

}}</ref>Roku 1889 byl jmenován docentem chemie na univerzitě univerzitě v Gentu a oženil se s Celine Swartsovou, dcerou svého bývalého profesora. Odjeli na svatební cestu do USA, kde ho známí z [[Kolumbijská univerzita|Kolumbijské univerzity]] přesvědčovali, aby zůstal. Baekeland byl podnikavý a chtěl si zajistit lepší materiální podmínky než měl dosud v Belgii. Usadili se v městě [[Yonkers]], narodila se jim dcera Jenny, která však v pěti letech zemřela. Později měli ještě dceru Ninu a syna George. Leo Baekeland pracoval nejprve dva roky v továrně na fotografické pomůcky. Potom se zkoušel uživit jako soukromý chemický poradce, ale příliš se mu nevedlo. Po smrti dcery sám onemocněl a zadlužil se. Stále se zabýval různými vynálezy, například v oblasti galvanických článků pro telefonní stanice nebo sestrojil samomazné ložisko a vrtuli pro vzducholodě.<ref name=":2" /> Úspěch mu přinesl až vynález nového typu fotografického papíru, který bylo možno rychle vyvolat při umělém světle. Nechal si ho patentovat pod značkou Velox a vyráběl ho v malé továrně Nepera Chemical Company, kterou založil se svým společníkem. Příliš se jim však nevedlo. V roce 1899 patent odkoupil [[George Eastman]], zakladatel firmy [[Kodak]], za milion dolarů s podmínkou, že Baekeland nebude nadále podnikat ve fotoprůmyslu.<ref name=":0">{{Citace elektronického periodika

| periodikum = ČT24 - Nejdůvěryhodnější zpravodajský web v ČR - Česká televize

}}</ref> Roku 1897 získal americké občanství.

Za získané peníze Baekeland s rodinou odjel do Evropy, kde navštívil mimo jiné i rodné město. Po návratu pomáhal jako odborník na průmyslovou chemii podnikateli Hookerovi se zavedením výroby [[Chlorid sodný|chloridu sodného]] v továrně na [[Niagarské vodopády|Niagarských vodopádech]].<ref name=":1" /> Studoval problematiku [[Elektrolýza|elektrolýzy]] a přitom pozoroval rostoucí význam elektřiny pro americké hospodářství. Rozvoj elektrifikace narážel na nedostatek vhodných izolantů. Rozhodl se soustředit pozornost na tuto oblast. V Yonkers si pořídil dům "Snug Rock" a vybavil velkou laboratoř, v níž se od roku 1905 zabýval vývojem umělé pryskyřice z [[Fenol|fenolufenol]]u a [[Formaldehyd|formaldehyduformaldehyd]]u.<ref name=":0" /> Po mnoha pokusech a s vynaložením značných finančních prostředků se mu podařilo vyrobit novou hmotu, kterou nazval [[bakelit]] (chemický název zní polyoxybenzylmethylenglycolanhydrid).V roce 1907 ji přihlásil k patentování a v prosinci 1909 obdržel patentovou listinu pod číslem 9422699.<ref name=":2" /> Hmota nahradila do té doby užívaný a velmi drahý [[šelak]] a způsobila revoluci v průmyslu. Započala „éru plastů“. Průmyslové využití bakelitu bylo obrovské a celosvětový zájem přinesl Baekelandovi značný majetkový prospěch. V roce 1910 založil továrnu General Bakelite Company, která uvedla na trh přes 15.000 různých bakelitových výrobků a stala se celosvětově významným průmyslovým podnikem.

Baekeland se stále věnoval výzkumu, celkem patentoval přes 100 objevů, včetně postupu pro oddělování mědi a kadmia a pro impregnaci dřeva. Přednášel jako externista na několika amerických univerzitách a roku 1917 se stal profesorem [[Kolumbijská univerzita|Kolumbijské univerzity]]. Byl členem [[Národní akademie věd Spojených států amerických|Národní Akademie věd]], prezidentem Americké chemické společnosti, světově uznávanou osobností v oblasti plastických hmot. V roce 1940 získal prestižní Franklinovu medaili.

Do ústraní odešel ve věku 76 let v roce 1939. Svou společnost General Bakelite Company roku 1939 prodal korporaci [[Union Carbide]], za 16 milionů dolarů. Přestěhoval se do svého domu na [[Florida|Floridě]] v Coconut Grove ([[Miami]]), kde se věnoval svým velkým zálibám: pěstování tropických rostlin, jachtingu a motorismu. Už v roce 1906 absolvoval s rodinou velkou cestu automobilem po Evropě a napsal o tom vtipnou knihu ''A Family Motor Tour Through Europe''. Byl znám svou skromností a šetrností, odmítal luxus. K jídlu mu stačila polévka z konzervy a krabička sardinek, chodil ve starých teniskách a obnošených šatech. S věkem se jeho výstřednosti stupňovaly.<ref>{{Citace elektronického periodika

Zemřel 23. února 1944 na krvácení do mozku v Beaconu v New Yorku. Pohřben je na hřbitově v městečku Sleepy Hollow nedaleko Yonkers.

Americký časopis [[Time]] v roce 1999 zařadil Leo Baekelanda mezi 20 nejvýznamnějších vědců a myslitelů minulého století. <ref name=":0" />

* [http://klub.slovniky.cz/clanek/leo-hendrik-baekeland-100-let-bakelitu Hugo Jiří, Hugo Jan: Leo Hendrik Baekeland – 100 let bakelitu]