|
[[Soubor:Cat-MaineCoon-Lara1.png|náhled|Mainská mý'''valí – př'''íklad svalnatého typu]]{{Namluvený článek|Kočka_domácí_-_namluvený_článek.ogg|[[7. květen|7. května]] [[2017]]}}
{{Různé významy|redirect=kočka|stránka=Kočka (rozcestník)}}
{{Taxobox
| jméno = Kočka domácí
| obrázek = Collage of Six Cats-01.jpg
| popisek = Kočky domácí
| velikost obrázku = 300px
| říše = [[živočichové]] (Animalia)
| kmen = [[strunatci]] (Chordata)
| třída = [[savci]] (Mammalia)
| řád = [[šelmy]] (Carnivora)
| čeleď = [[kočkovití]] (Felidae)
| podčeleď = [[malé kočky]] (Felinae)
| rod = [[Felis|kočka]] (''Felis'')
| druh = [[kočka divoká]] (''Felis silvestris'')
| trinomické jméno = Felis silvestris f. catus
| poddruh popsal = Ragni a Randi, [[1986]]
}}
'''Kočka domácí''' (''Felis silvestris'' f. ''catus'') je [[domestikace|domestikovaná]] forma [[kočka plavá|kočky plavé]], která je již po tisíciletí průvodcem [[člověk]]a. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi [[malé kočky]], a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené [[lov]]u, ostré [[dráp]]y a [[zub]]y a vynikající [[zrak]], [[sluch]] a [[čich]]. Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec [[hlodavci|hlodavců]], uplatňuje se také jako společník a mazlíček člověka.
V některých oblastech [[Čína|Číny]] je konzumováno/konzervováno [[kočičí maso]],<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Tabu potraviny, aneb kde se co jí a nejí. První část: Domácí mazlíčci |url=http://www.kidsland.cz/poradna_detail.php?id=502 |datum přístupu=2007-12-14 |url archivu=https://web.archive.org/web/20081026122029/http://www.kidsland.cz/poradna_detail.php?id=502 |datum archivace=2008-10-26 |nedostupné=ano }}</ref> ve třetím světě je kočka domácí rovněž [[Kožešinová zvířata|kožešinovým zvířetem]] a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na [[Evropa|evropský]] trh. V červnu [[2007]] byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.<ref>[http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+IM-PRESS+20070615IPR07883+0+DOC+XML+V0//CS Parlament schválil zákaz obchodování s kožešinou ze psů a koček]</ref>
Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech [[kontinent]]ech (s výjimkou [[Antarktida|Antarktidy]]), na mnoha místech zpětně zdivočela. všechny kočky se muckují a dělají to jako sameček a samice jsou to kočka a kocour jsou sexy a neumí přemýšlet když to dělají kocour je moc sexy a dělá rád sex
== Domestikace kočky domácí ==
[[Soubor:AfricanWildCat.jpg|vlevo|náhled|Kočka plavá (''Felis silvestris lybica'')]]
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě [[kočka divoká]], přesněji její africký poddruh [[kočka plavá]], dále snad i [[kočka divoká evropská]] a asijská [[kočka stepní]]. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z dnešního [[Turecko|Turecka]] (oblast [[Malá Asie|Anatolie]]) a z [[Kypr]]u.<ref name="htm">{{Citace monografie
| příjmení = Říhová
| jméno = Marie
| rok = 1998
| titul = Kočky
| vydavatel = Aventinum
| místo = Praha
| isbn = 80-7151-058-0
| kapitola = Proč žijí lidé s kočkami a kočky s lidmi
| stránky = 10
}}</ref>
=== Starověk ===
Kolem roku 3000 př. n. l. se kočka stala významnou součástí života v [[Starověký Egypt|Egyptě]], dokladem jsou obrazy koček na stěnách [[hrobka|hrobek]], sošky koček a jejich [[mumie]]. Pro zemědělce měla kočka obrovský význam jako lovec [[hlodavci|hlodavců]], kteří ohrožovali skladiště [[Obilniny|obilí]] a potravin.
[[Soubor:Katze Senckenberg.jpg|náhled|Egyptská socha kočky]]Staří Egypťané kočky uctívali jako božstvo a věřili, že mají moc chránit člověka před zlem. Přítomnost kočky v domě znamenala požehnání. Nejposvátnější byly černé kočky chránící egyptské chrámy. Nálezy mumifikovaných kočičích těl a kočičích amuletů, například i v hrobech [[Faraon|faraónů]] dokládají kultovní uctívání koček v Egyptě, kde měly i svou vlastní bohyni – [[Bastet]], která byla zobrazována jako malá kočka se lví hlavou a později jako žena s kočičí hlavou. Vrchol jejího uctívání spadá do období kolem roku 500 před naším letopočtem. Bastet byla kromě jiného i bohyní vycházejícího Slunce, Měsíce, plodnosti a štědrosti. Poblíž chrámu ve městě [[Bubastis]], jehož byla Bastet ochránkyní, bylo objeveno obrovské kočičí pohřebiště. Slunečního boha [[Re (bůh)|Ra]] vzývali Egypťané rovněž v kočičí podobě. Zabití kočky se trestalo smrtí a uhynulé kočky byly balzamovány. Egypťané nepovolovali vývoz koček z Egypta, ale díky [[Féničané|fénickým]] obchodníkům se kočky přesto rozšířily do celého [[Středomoří]]. První doklady o kočkách v Evropě nacházíme na řeckých vázách z [[5. století př. n. l.|5. století př. n. l]]. V Řecku byla kočka dávána do spojitosti s bohyní [[Afrodita|Afroditou]] a [[Artemis]], jejíž kult částečně splynul s kultem Bastet.
Kočka domácí byla domestikována také v Asii, asi 1000 let př. n. l. začal jejich chov v [[Čína|Číně]] a od začátku letopočtu také v [[Indie|Indii]].<ref name="htm2">{{Citace monografie
| příjmení = Pollard
| jméno = Michael
| rok = 2004
| titul = Encyklopedie koček
| překladatelé = Romana Anděrová
| vydavatel = Slovart
| isbn = 80-7209-552-8
| kapitola = Přátelé a nepřátelé
| stránky = 126
}}</ref> V Indii byla uctívána v podobě bohyně [[Šasthi]], ochránkyně malých dětí a šestinedělek. Indové však věří, že chlupy, které kočce línají, mohou rituálně znečistit člověka, který si s kočkou hraje. V Číně byly kočky pod ochranou [[buddhismus|buddhismu]], byly spojovány s [[chudoba|chudobou]] a mnišstvím, zároveň měly mít moc před chudobou chránit. Na druhou stranu Číňané dodnes příležitostně kočky chovají i pro kožešinu a maso, které se jí hlavně v okolí [[Kanton (Čína)|Kantonu]]. Čtvrté zvíře v [[Čínský zvěrokruh|čínském zvěrokruhu]] je obvykle známo jako [[Zajíc polní|zajíc]] či [[Králík domácí|králík]], může jím však být i kočka. Tento rozpor vznikl proto, že kočka i králík se v čínštině označují shodným názvem ''mao''. V Číně je stejně jako v Evropě známa také [[pověra]], že černé kočky přinášejí smůlu.<ref name="htm2" />
[[Soubor:Cat mosaic.JPG|vlevo|náhled|Pompejská mozaika zobrazující kočku]]Za vlády římského císaře [[Augustus|Octaviana Augusta]] se dostaly kočky do [[Řím]]a, kde se staly ozdobou salonů bohatých Římanů. Brzy však se dostaly i do nižších vrstev a římští legionáři si je brali na svá vojenská tažení na sever a tak se kočky dostaly i do [[Velká Británie (ostrov)|Velké Británie]]. Do 10. století našeho letopočtu byly kočky považovány za hodné ochrany, za přinášející štěstí a v mnohých krajinách ([[Anglie]], [[Skotsko]]) byl vydán zákaz jejich zabíjení včetně stanovení pokuty za zabití. Římané převzali kult bohyně Artemis; kterou nazývali [[Diana (mytologie)|Diana]], ale ke kočkám zastávali spíše praktický přístup jako k lovcům hlodavců.
Další „kočičí“ bohyně je skandinávská bohyně čarodějnictví a lásky [[Freya]], která vlastnila kočár tažený kočkami, ovšem [[kočka divoká|divokými]]. Ještě v 19. století se místy v Německu či Dánsku doporučovalo dívkám, které se chtěly šťastně vdát, aby dobře pečovaly o svou kočku – Freyno zvíře. Kladný vztah ke kočkám má [[islám]], prorok [[Mohamed]] měl totiž kočku jménem [[Muezza]], kterou velmi miloval. Na začátku středověku se kočky dostaly z Číny do [[Japonsko|Japonska]], kde měly za úkol ochraňovat zámotky [[bourec morušový|bource morušového]] nebo chránit staré [[rukopis]]y v chrámech před [[potkan]]y. Japonci však také věřili, že se kočka, která se dožije sta let, promění v čarodějnici. Proto v japonských pohádkách často vystupují čarodějnice, které se [[Teriantropie|teriantropicky]] proměňují v kočky.
=== Středověk a raný novověk ===
V Evropě byla kočka ceněným zvířetem i v raném středověku. Nařízení [[Karel Veliký|Karla Velikého]] v 9. století uvádí kočku mezi zvířaty, která mají být chována v každém selském či klášterním dvoře. Kočka byla chráněna přísnými zákony. Například v 11. století ve [[Wales]]u měl ten, kdo by zabil či ukradl kočku z knížecích sýpek, zaplatit tolik obilí, kolik je třeba k zasypání kočky, která visí za ocas a čenichem se dotýká země. Křesťané na kočky původně nahlíželi kladně. Podle jedné legendy kočka zahřívala a chránila Ježíška v jesličkách, za což ji [[Maria (matka Ježíšova)|Panna Maria]] vděčně pohladila po hlavě. Typická kresba na hlavě mourovatých koček proto byla pokládána za stopu tří prstů Matky Boží. Kočka je v katolické ikonografii atributem [[Svatá Gertruda|svaté Gertrudy]]. Od 13. století se pohled na kočku radikálně změnil s příchodem [[inkvizice]]. Tehdy se vše, co předtím na nich lidé obdivovali (pružné pohyby, individualita a nezávislost), stalo podezřelým. Inkvizice vyhlásila kočku za posedlou zlými duchy, protože má v očích pekelný oheň, a za spojence [[čarodějnictví|čarodějnic]] a [[ďábel|ďábla]]. V té době začaly být kočky upalovány spolu s čarodějnicemi, černá kočka se stala symbolem ďábla a například [[papež]] [[Řehoř IX.|Řehoř IX.]] vyhlásil černé kočky za ďábelská stvoření, která chovají pouze kacíři a čarodějníci. Na konci 15. století další papež, [[Inocenc VIII.|Inocenc VIII.]], přikázal, aby byla společně s čarodějnicí upálena i její kočka. Pronásledování koček bylo na vrcholu v 16.–17. století, kdy byly kočky věšeny, přibíjeny na vrata nebo upalovány v koších (zvláště ve [[Francie|Francii]] a dnešní [[Belgie|Belgii]]). V belgickém městě [[Ypry|Ypres]] se každoročně druhou středu v květnu koná slavnost ''Kattenstoet''. Zatímco ve středověku a raném novověku při ní byly kočky upalovány a shazovány ze zvonice, v 19. století tyto kruté praktiky zanikly a dnes se jedná naopak o oslavu koček. Kočky měly mít schopnost ovládnout mrtvé tělo a proměnit je v [[upír (nemrtvý)|upíra]].<ref name="htm3">{{Citace monografie
| příjmení = Pollard
| jméno = Michael
| rok = 2004
| titul = Encyklopedie koček
| překladatelé = Romana Anděrová
| vydavatel = Slovart
| isbn = 80-7209-552-8
| kapitola = Od pronásledování k oblibě
| stránky = 130
}}</ref> Přes pronásledování koček v raném novověku používali námořníci kočky na svých lodích pro lov myší a krys. Např. v britském námořnictvu v 18. stol. vznikla „oficiální funkce“ lodních koček, majících status člena posádky. Lodní kočky existovaly ještě ve 20. stol. Jedna z nich jménem Jenny se plavila i na [[Titanic]]u.{{Doplňte zdroj}} Takto se postupně kočky dostaly do [[Severní Amerika|Severní Ameriky]], [[Austrálie]] a na [[Nový Zéland]]. S nástupem [[osvícenství]] se situace koček znovu obrátila, v období [[baroko|baroka]] a především [[Rokoko|rokoka]] se staly ozdobou salonů. Postupně se však obyčejná kočka jevila příliš obyčejnou a začalo její šlechtění. V [[17. století|17. století]] přivezl cestovatel Pietro della Valle do Itálie první dlouhosrsté kočky z perské provincie [[Chorásán|Chorasán]]. V 18. století byly všechny dlouhosrsté kočky nazývané angorské podle [[Ankara|Ankary]], dnešního hlavního města [[Turecko|Turecka]], postupně se však ustálilo rozdělení na kočky [[Turecká angora|angorské]], [[Perská kočka|perské]] a [[vanská kočka|vanské]].
=== Moderní doba ===
Systematický chov koček existuje v Evropě asi 150 let. První výstava koček se konala v [[Křišťálový palác|Crystal Palace]] v [[Londýn]]ě v roce [[1871]].<ref>[http://www.thecatsite.com/a/about-breeding-cats The Cat's site About Breeding Cats]</ref> Objevilo se na ní i několik exemplářů [[siamská kočka|siamské kočky]], v té době poprvé dovezené do Evropy. Výstavu zorganizoval spisovatel a malíř [[Harrison Weir]], který také sepsal standardy a byl jedním z posuzovatelů. V roce [[1887]] byl v Londýně založen [[Národní klub chovatelů koček]], který začal pořádat pravidelné výstavy. V roce [[1895]] byla uspořádána první výstava koček také ve [[Spojené státy americké|Spojených státech]].
Další organizace na sebe nenechaly dlouho čekat: roku [[1898]] byl ve Velké Británii založen [[Klub koček]], o pět let později vznikla [[Asociace chovatelů koček]], CFA. V roce [[1910]] přibyl [[Řídící výbor chovatelů koček]] (GCCF), v roce [[1949]] [[Mezinárodní felinologická federace]], FIFe, která je v současnosti hlavní organizací chovatelů koček v Evropě včetně ČR. Existuje však celá řada dalších chovatelských spolků.
“.
Ve [[Spojené království|Spojeném království]] některé kočky žijící v sídle premiérů, [[Downing Street]], získaly titul „[[Vrchní myšilov úřadu vlády]]“.
== Popis ==
[[Soubor:Cat-MaineCoon-Lara1.png|vpravo|náhled|Mainská mývalí – příklad svalnatého typu]]
[[Soubor:Siam lilacpoint.jpg|vpravo|náhled|Siamská kočka – příklad útlého typu]]
[[Soubor:Kočka v Drašnici.jpg|vpravo|náhled|Obyčejná (nešlechtěná) bílá kočka]]
Kočky domácí jsou si, navzdory dlouhému období domestikace, navzájem stále velmi podobné. Obecné rysy stavby těla jsou stejné – kočka má dlouhé tělo s relativně krátkými [[končetina]]mi, krátký [[krk]], poměrně širokou a krátkou [[hlava|hlavu]] a středně dlouhý [[ocas]]. V kohoutku je kočka vysoká asi 30 cm, délka těla včetně ocasu činí pak kolem 80 cm. Kocouři jsou větší než samice a váží asi 3,5–7 kg, hmotnost koček se pohybuje od 2,5–4,5 kg. [[Srst]] je obvykle krátká, rovná a přilehlá.
Ačkoliv je kočka domácí domestikovaná forma kočky divoké, její teritorium se neliší od kočky divoké. Mláďata vrhá a vychovává na suchých místech, obvykle ve stodolách nebo v jiných, podobných hospodářských objektech. Lovit chodí především v noci, protože má větší pravděpodobnost, že vyhledá potravu. V jejím jídelníčku jsou především drobní hlodavci a ptáci. Proto se při lovu pohybuje především na polích a zahradách nebo na stromech. Kočky, které jsou pravidelně krmeny, loví hlavně pro zábavu a často mají ve zvyku ukazovat člověku své úlovky. Ve dne kočka často odpočívá především na místech, kde se cítí v bezpečí, tzn. na vyvýšených teplých místech jako jsou stromy, trámy na půdách apod. Denně prospí až 16 hodin.
}}</ref> průměrně 65 dní.
Březí kočky býva.
Březí kočky bývají klidnější a přijímají více potravy. Prvním příznakem březosti je ztmavnutí struků, které se objeví za 2–3 týdny po krytí. V druhé třetině březosti je u většiny koček vidět zvětšené břicho a slabiny. [[mléčná žláza|Mléčné žlázy]] bývají zvětšené a překrvené, patrné v srsti. V poslední třetině březosti je, zvláště při větším počtu mláďat, břicho nápadně zvětšené. Již kolem 26.–30. dne březosti je možná diagnostika pomocí ultrazvukového vyšetření kočky. U koček, které se sice pářily, ale nezabřezly, se totiž může objevit [[Pseudogravidita|falešná březost]], pseudogravidita, která věrně připomíná březost skutečnou. Tento stav je způsoben tím, že došlo k ovulaci a hormonální vyladění organismu odpovídá skutečné březosti, ale bez přítomnosti plodů v děloze. Místo porodu končí říjí, která nastane v době očekávaného porodu nebo dříve.
[[Soubor:Cat birth 1.jpg|náhled|vlevo|Kotě procházející porodními cestami kočky]]
V posledních dnech před [[porod]]em dochází k výraznému zvětšení [[mléčná žláza|mléčných žláz]], uvolnění [[Pánev (anatomie)|pánve]] a ke zduření [[vulva|vulvy]]. Kočka může být neklidná, vyhledává tmavá a tichá místa k vrhu. Délka porodu je individuální a záleží mimo jiné na velikosti vrhu, může trvat až 24 hodin.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Pollard
| jméno = Michael
| rok = 2004
| titul = Encyklopedie koček
| překladatelé = Romana Anděrová
| vydavatel = Slovart
| isbn = 80-7209-552-8
| kapitola = Březost a porod
| stránky = 113
}}</ref> Obyčejně se rodí 4 až 6, ale také až 10 koťat.
==== Koťata ====
{{Podrobně|Kotě}}
[[Soubor:Kitten-kasimir-in-hand.jpg|náhled|vpravo|Tři dny staré kotě]]
Koťata se rodí slepá a hluchá, osrstěná. Hmotnost se pohybuje okolo 57–114 gramů.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Pollard
| jméno = Michael
| rok = 2004
| titul = Encyklopedie koček
| překladatelé = Romana Anděrová
| vydavatel = Slovart
| isbn = 80-7209-552-8
| kapitola = Odchov koťat
| stránky = 117
}}</ref> Koťata mají hned po narození vyvinutý čich a hmat, tyto dva smysly používají k nalezení bradavky matky.
Hned po porodu se matce začne vylučovat [[mlezivo]] (kolostrum), první potrava pro novorozená koťata. Teprve později jsou koťata krmena [[mléko|mlékem]]. Kočičí mléko je [[laktalbumin|albuminové]], neobsahuje [[kasein]] a jen malé množství [[laktóza|laktózy]], proto je [[kravské mléko]] jako náhradní potrava pro koťata nevhodné a nebezpečné. Náhradním řešením pro krmení koťat, která ztratila matku, jsou specializované mléčné náhražky nebo v nouzi [[kondenzované mléko]], ředěné vlažnou vodou.
[[Soubor:Kitten-feeding.jpg|náhled|vpravo|Krmení kotěte pomocí injekční stříkačky]]
** ''[[Tasemnice kočičí|Hydatigera taeniaeformis]]'' – tasemnice kočičí, [[mezihostitel]]em jsou [[hlodavci]]
** ''Mesocestoides lineatus''
** ''Dipylidium caninum'' (tasemnice psí) – nejběžnější tasemnice u masožravců v Česku.
* [[hlístice]]
** ''Toxocara cati'' ([[škrkavka kočičí]]) – nejběžnější střevní hlístice u koček
** ''Toxascaris leonina'' (škrkavka šelmí)
** ''Ancylostoma tubaeforme''
** ''Aelurostrongylus abstrusus'' – způsobuje [[plicní červivost]] koček
** ''Trichuris vulpis'' (tenkohlavec liščí) – červi způsobující záněty slepého a tlustého střeva
** ''Capillaria aerophila'' – napadá plíce.
==== [[Roztoči]] a [[hmyz]] ====
[[Soubor:Otodectes cynotis.jpg|vpravo|230px|náhled|Zákožka druhu ''Otodectes cynotis'' – původce ušního svrabu u koček]]
* Zaklíštění – kočky napadají klíšťata různých druhů, v Česku nejčastěji ''[[Klíště obecné|Ixodes ricinus]]'', význam tkví především v přenosu infekčních onemocnění (tularémie, borelióza, babesióza)
* [[Ušní svrab]] – původcem je ''Otodectes cynotis''
* Notoedrový svrab – původcem je zákožka ''Notoedres cati''
* Cheyletielóza – původcem je ''Cheyletiella yasguri''
* Trombikulóza – původcem je sametka podzimní (''Neotrombicula autumnalis'')
* Všenky – ''Felicola subrostratus''
* [[Blechy]] – napadají všechny savce. Prevencí je hygiena a odblešování zablešených koček.
[[Soubor:Macour1.jpg|250px|náhled|Kočka chovaná v městském bytě]]
| 