Ferenc Gyulai: Porovnání verzí

▲V sedmnácti letech sloužil jako [[poručík]] u 60. pěšího pluku „Ignác Gyulay“. V roce 1820 byl přeložen do husarské brigády Hesse-Homburg jako [[nadporučík]] a jen rok poté byl povýšen na hejtmana císařských [[Hulán|hulánů]]. V roce 1826 byl jmenován vedoucím [[Württembersko|husarské brigády Württemberg]] a brzy poté, v roce 1829, se stal nadporučíkem pěchoty Hesse-Homburg. V roce 1838 na [[Generálmajor|generálmajora]]. V roce 1846 byl již generálporučíkem 33. pěšího praporu. V roce 1847 se stal vojenským velitelem okolí [[Terst|Terstu]] .

▲První Gyulayův válečný úkol nastal během [[Revoluce v roce 1848|revoluce v roce 1848.]] Nejprve musel čelit hrozbě [[Risorgimento|italských států]] [[Pula|v Pule]] . Musel bránit císařskou flotilu rozmístěnou v Pule, aby se ho nezmocnila povstalecká posádka. Postavil města Terst a Pula na obranu, vyzbrojil lodě a zaplnil jejich chybějící italskou posádku lidmi z místních obchodních lodí. Gyulay přeskupil jednotky ustupující z [[Benátky|Benátek]] v [[Soča|Isonzu]] . Jeho úsilí zabránilo společné [[Království obojí Sicílie|napolensko]] - [[Sardinské království|sardinské]] flotile přepadnout klíčové přístavy na [[Istrie (poloostrov)|Istrii]]. [[Bitva u Custozy (1848)|Bitva u Custozy]] zmírnila tlak na pobřeží Jaderského moře a oblast zajistila Gyulayova preventivní opatření.

▲V roce 1849 byl Gyulay povýšen do hodnosti [[Generálporučík|generálporučíka]] (''Feldmarschallleutnant'' ) a v létě byl císařem [[František Josef I.|Františkem Josefem]] jmenován rakouským ministrem obrany, a tak se podílel na [[Maďarská revoluce 1848–1849|maďarské revoluci roku 1848]] na straně Habsburků. Obléhal Raab 28. června, po němž následovala bitva u Komárna, kterou však v raných fázích opustil, alespoň částečně kvůli tendenci císaře a jeho pobočníka [[Karl Ludwig Grünne|Grünna]] obejít jeho funkci ministra při vojenských rozhodnutích.<ref name="Rothenburg">Rothenburg, G. ''The Army of Francis Joseph''. West Lafayette: Purdue University Press, 1976. p 40.</ref> Byl převelen do [[Milán|Milána,]] aby se ujal vedení 5. armádní divize.

▲Jako velitel rakouských sil v severní Itálii [[Polní zbrojmistr|dostal]] hrabě Gyulay rozkaz překročit [[Ticino|29. dubna řeku Ticino]], hranici mezi rakouským a sardinským územím. V reakci na to byly [[Druhé Francouzské císařství|francouzské]] síly pod vedením [[Patrice de Mac-Mahon|Patrice MacMahona]] vyslány na obranu svých sardinských spojenců. Dne 20. května byly rakouské síly pod hrabětem Stadionem poraženy v [[Bitva o Montebello (1859)|bitvě u Montebella]], poté se Gyulay stáhl zpět na rakouské území. Později utrpěl další porážku v [[Bitva o Palestro|bitvě u Palestra]].<ref name="RonField">{{Citace monografie

▲Francouzská armáda poté překročila Ticino na rakouské území a po malé bitvě dobyla vesnici Boffalora sopra Ticino. Nakonec se 5. června setkaly hlavní rakouské a francouzské armády v [[Bitva u Magenty|bitvě u Magenty]]. Rakušané vedeni Gyulayem byli poraženi, což vedlo k jeho odvolání do [[Vídeň|Vídně]]. Císař František Josef I. převzal osobní velení rakouské armády v Lombardii-Benátsku a následnou [[Bitva u Solferina|bitvu u Solferina]] prohrál. V jednom ze svých posledních vojenských střetnutí byl povýšen na velitele regimentu a byl poslán na obranu [[Mantova|Mantovy]] před piemontskou invazí. V tomto úkolu neuspěl, města se vzdala v roce 1866, což nakonec vedlo k jeho připojení k nově vytvořené Itálii.<ref name="RonField">{{Citace monografie