Herrnhut: Porovnání verzí

'''Herrnhut''' ({{vjazyce2|cs|''Ochranov''}}, {{vjazyce2|hsb|''Ochranow''}}) je město v [[Německo|německé]] spolkové zemi [[Sasko]], které leží v saské části historického území [[Horní Lužice]], v [[Zemský okres Zhořelec|zemském okrese Zhořelec]]. Město nacházející se v tzv. Kottmarském regionu mezi [[Löbau]] a [[Žitava|Žitavou]] má {{Počet obyvatel}} obyvatel. Osada Herrnhut byla založena [[Morava|moravskými]] [[exulantExil|exulanty]]y [[němčina|německého jazyka]] v roce [[1722]] na pozemcích [[hrabě]]te [[Mikuláš Ludvík Zinzendorf|Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa]]. Zinzendorf se pak stal iniciátorem obnovení [[Jednota bratrská|Jednoty bratrské]], která se prostřednictvím [[Misie|misií]] stala celosvětově známou Obnovenou Jednotou bratrskou, označovanou v [[Angličtina|angličtině]] pojmem ''Moravian Church'' nebo zkráceně ''Moravians'', česky [[Moravští bratři]]. Tato v Německu menšinová církev měla v roce 2018 po celém světě celkem asi 1 210 000 členů (včetně dětí), 1 700 komunit a 1 800 [[Ordinace (protestantství)|ordinovaných]] [[duchovní]]ch.<ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = Tasche | jméno = Andreas | url = https://www.ebu.de/brueder-unitaet/weltweite-kirche/unitaetsstatistik/ | datum vydání = 2018-01-23 | datum přístupu = 2018-12-26 | vydavatel = Brüder-Unität | jazyk = de}}</ref> Herrnhut je místem jejího původu a rovněž sídlem některých jejích centrálních institucí, jako je např. Archiv Jednoty bratrské (''Unitätsarchiv'').

* [[Schönbrunn (Herrnhut)|Schönbrunn]] – Osadu Schönbrunn založila pro [[exulant]]yexulanty z [[Čechy|Čech]] majitelka [[Großhennersdorf]]u Henriette Sophie von Gersdorf v roce [[1724]]. Po začlenění do Großhennersdorfu je od 1. ledna 2011 místní částí Herrnhutu. V roce 2016 měla 32 obyvatel.

Konec Zinzendorfova pobytu v [[Paříž]]i v květnu 1720 byl také ukončením jeho [[Univerzita|univerzitních]] studií. Před dovršením věku pro vstup do [[Veřejná služba (zaměstnanci veřejné správy)|státní služby]] prožil [[Romantismus|romantickou]] epizodu se sestřenicí Theodorou von Castell, na naléhání matky se ovšem přednostního nároku na Theodořinu ruku vzdal a sám zprostředkoval její seznámení se svým přítelem hrabětem Heinrichem von Reuss. Po dovršení [[Zletilost|plnoletosti]] si uvědomil, že jediným motivem jeho veškeré práce na univerzitě a studijních cest bylo oslavit [[Bůh|Boha]].<ref>WEINLICK, John R. ''Hrabě Zinzendorf''. Kapitola Zrušené zasnoubení, s. 52–55.</ref> Během následného přechodného [[Drážďany|drážďanského]] období pak jeho rodina koupila [[berthelsdorf]]ské [[panství]] nedaleko [[Großhennersdorf]]u, které získal Zinzendorf v roce [[1722]]. Další událostí v jeho životě byla [[svatba]] se sestrou zmíněného hraběte von Reuss Erdmuth Dorotheou von Reuss (1700–1756), které od samého počátku [[manželství]] předal vedení finančních záležitostí. Ve stejnou dobu do [[Horní Lužice]] připutovali náboženští [[exulant]]iexulanti z [[Morava|Moravy]], což byla událost, díky níž, jak se později ukázalo, Zinzendorf konečně našel své životní poslání. Skupina těchto exulantů vedená potulným [[Tesařství|tesařem]] [[Kristián David|Christianem Davidem]] (1692–1751) přišla do kontaktu s Zinzendorfem prostřednictvím budoucího faráře na [[Berthelsdorf]]u Johanna Andrease Rotheho. Hrabě ihned pocítil sympatie vůči těmto lidem a jejich tíživé situaci a přislíbil, že pro ně zajistí místo v dosud neobydlené části [[panství]].<ref name="Životní poslání" >WEINLICK, John R. ''Hrabě Zinzendorf''. Kapitola Životní poslání, s. 56–65.</ref>

Prvním úkolem této skupinky [[exulant]]ůexulantů bylo postavit si vlastní domy. Zinzendorfův správce Heitz předvídal, že se budou rozrůstat, proto zvolil strategicky významné místo mezi [[Löbau]] a [[Žitava|Žitavou]] pod úpatím Hutbergu. Dne 17. června 1722 pokácel [[Kristián David|Christian David]] první strom na stavbu nové osady. Zinzendorf vše schválil a dal osadě jméno „Herrnhut“ v naději, že toto místo bude nejen pod Pánovou ochranou (''„unter des Herrn Hut“''), nýbrž také na stráži pro Pána (''„auf des Herrn Hut“'').<ref name="Životní poslání"/> V roce 1723 se k osadníkům přidala rodina Neiserových, Quittových a Riedelových, čímž osazenstvo dosáhlo počtu 26 osob.<ref name="W" >BECHLER, Theodor. ''Ortsgeschichte von Herrnhut mit besonderer Berücksichtigung der älteren Zeit''. Kapitola Wachstum des Ortes, s. 103–105.</ref> O rok později se připojil [[David Nitschmann (biskup)|David Nitschmann]], Melchior Zeisberger a Johann Töltschig ze [[Suchdol nad Odrou|Suchdolu nad Odrou]]. V témže roce byl položen [[základní kámen]] ke stavbě školy, z níž se stal pozdější Sborový dům (''Gemeinhaus'') na herrnhutském náměstí. Zinzendorf, inspirován z [[Halle (Saale)|Halle]], se pustil do uskutečňování záměru vytvořit ze svého [[panství]] centrum sítě náboženské a pedagogické práce. O svém plánu nadšeně informoval [[August Hermann Francke|Francka]], který však tento postup viděl spíše jako konkurenci vlastním institucím. Když počet uprchlíků z Moravy rostl, dostavily se první stížnosti od majitelů sousedních panství, kteří v aktivitách hraběte spatřovali podvracení poslušnosti vůči [[vrchnost]]i. Po příchodu [[Fanatismus|fanatika]] Johanna Sigmunda Krügera, který osadu opustil roku 1726, došlo ke krizi také v samotném herrnhutském společenství. V roce 1727 byl Zinzendorf uvolněn ze státní služby, načež se odstěhoval do nově postaveného ''Herrschaftshausu'' v Herrnhutu. Brzy pochopil, že je nezbytné ponechat [[Moravští bratři|moravským bratřím]] vlastní identitu, jež by byla pokračováním staré ''[[Jednota bratrská|Unitas Fratrum]]''. To znamenalo zřízení systému církevní kázně, který byl jedním z charakteristických rysů staré [[Jednota bratrská|Jednoty]]. Dne 12. května 1727 byla přijata nově vytvořená herrnhutská [[ústava]], která se svými ustanoveními pokoušela řešit tento problém tak, aby nedošlo k porušení saského [[Konfesní právo|církevního práva]]. Sami [[Emigrace|emigranti]] měli jen slabé znalosti vlastní historie, proto Zinzendorf hledal další informace, až v městské knihovně v [[Žitava|Žitavě]] nalezl výtisk ''Ratio disciplinae'', což byla [[Latina|latinská]] verze [[Stanovy|stanov]] českých bratří, k níž roku 1660 napsal [[biskup]] [[Jan Amos Komenský]] historickou předmluvu. Při čtení tohoto textu si uvědomil, že se zde nejedná o [[Sekta|sektu]], nýbrž nepopiratelně o [[církev]] předcházející vlastnímu [[Luteránství|luterství]]. Dne 13. srpna 1727 se [[Berthelsdorf]]u konala [[Večeře Páně]] za účasti obce čítající již kolem 300 osob, kterou vedl Rothe a Zinzendorf, což je obecně považováno za okamžik duchovního zrození [[Moravští bratři|Obnovené Jednoty bratrské]].<ref>WEINLICK, John R. ''Hrabě Zinzendorf''. Kapitola Vznik bratrstva, s. 66–81.</ref><ref name="Ü" >{{Citace monografie | titul = Graf ohne Grenzen: Leben und Werk von Nikolaus Ludwig Graf von Zinzendorf: Ausstellung im Völkerkundemuseum Herrnhut, Außenstelle des Staatlichen Museums für Völkerkunde Dresden, und im Heimatmuseum der Stadt Herrnhut vom 26. Mai 2000 bis zum 7. Januar 2001 | url = | editoři = Dietrich Meyer, Paul Peucker, Karl-Eugen Langerfeld | vydavatel = Comeniusbuchhandlung | místo = Herrnhut | rok vydání = 2000 | počet stran = viii, 215 | kapitola = Nikolaus Ludwig von Zinzendorf : Übersicht der wichtigsten Lebensdaten | strany = 1–9 | isbn = 3-9804690-9-3 | jazyk = de}}</ref><ref name="E" >{{Citace sborníku | příjmení = Fischer | jméno = Ulrike | titul = Die Entwicklung des Ortes Herrnhut bis 1760 | sestavitel = Dietrich Meyer, Paul Peucker, Karl-Eugen Langerfeld | sborník = Graf ohne Grenzen: Leben und Werk von Nikolaus Ludwig Graf von Zinzendorf: Ausstellung im Völkerkundemuseum Herrnhut, Außenstelle des Staatlichen Museums für Völkerkunde Dresden, und im Heimatmuseum der Stadt Herrnhut vom 26. Mai 2000 bis zum 7. Januar 2001 | vydavatel = Comeniusbuchhandlung | místo = Herrnhut | rok vydání = 2000 | isbn = 3-9804690-9-3 | url = | strany = 32–36 | jazyk = de}}</ref>