Karel Alexandr Lotrinský: Porovnání verzí

Přidáno 12 115 bajtů ,  před 1 měsícem
doplnění textu, obr., zdroje, kategorie
(→‎Život: Během válek o dědictví rakouské byl velitelem rakouských vojsk + ref.)
(doplnění textu, obr., zdroje, kategorie)
{{infobox - osoba}}politik
| úřad = [[Velmistři Řádu německých rytířů|Velmistr Řádu německých rytířů]]
'''Karel Alexandr Lotrinský''' ([[12. prosinec]] [[1712]], [[Lunéville]] – [[4. červenec]] [[1780]], [[Tervuren]]) byl bratr císaře [[SŘŘ|Svaté říše římské]] [[František I. Štěpán Lotrinský|Františka I. Štěpána]] a švagr královny [[Marie Terezie]]. V letech [[1761]] – [[1780]] byl [[Řád německých rytířů|velmistrem Řádu německých rytířů]].
| od = [[1761]]
| do = [[1780]]
| předchůdce = [[Klement August I. Bavorský]]
| nástupce = [[Maxmilián František Habsbursko-Lotrinský|Maxmilián Habsburský]]
| úřad2 = [[Nizozemští místodržitelé|Místodržitel v Rakouském Nizozemí]]
| od2 = [[1744]]
| do2 = [[1780]]
| předchůdce2 = [[Bedřich August Harrach]]
| nástupce2 = [[Jiří Adam Starhemberg]]
}}
'''Karel Alexandr Lotrinský''' ([[12. prosinec]] [[1712]], [[Lunéville]] – [[4. červenec]] [[1780]], [[Tervuren]]) byl [[Lotrinské vévodství|lotrinský princ]], mladší bratr císaře [[SŘŘ|Svaté říše římské]] [[František I. Štěpán Lotrinský|Františka I. Štěpána]] a švagr královny [[Marie Terezie]]. Od mládí sloužil v [[Císařská armáda (habsburská)|rakouské armádě]] a již v roce 1740 dosáhl hodnosti [[Polní maršál|polního maršála]]. Za [[války o rakouské dědictví]] a [[Sedmiletá válka|sedmileté války]] byl vrchním velitelem rakouské armády, kvůli neúspěchům byl v roce 1758 odvolán. Souběžně byl od roku 1744 [[místodržitel]]em v [[Rakouské Nizozemí|Rakouském Nizozemí]] (dnešní [[Belgie]]). Od roku 1761 byl zároveň velmistrem [[Řád německých rytířů|velmistrem Řádu německých rytířů]].<ref>''Ottův slovník naučný'', 13. díl; Praha, 1898 (reprint 1998), s. 1043 (heslo Karel Alexander Lotrinský) ISBN 80-7185-057-8 </ref> Proslul mimo jiné jako mecenáš umění a vědy, zemřel v [[Brusel]]u jako poslední mužský potomek lotrinské dynastie.
 
== Původ a mládí==
[[File:Attributed_to_Alexis_Simon_Belle_-_Portrait_of_a_Nobleman,_said_to_be_Charles-Alexandre_of_Lorraine.png|thumb|left|Princ Karel Alexandr Lotrinský v dětském věku]]
Narodil se z&nbsp;manželství lotrinského vévody [[Leopold Josef Lotrinský|Leopolda Josefa]] s&nbsp;[[Alžběta Charlotta Orleánská|Alžbětou Orleánskou]] jakožto pátý syn, ale dva starší bratři zemřeli před jeho narozením. Staršími přeživšími bratry byli Leopold (1707–1723) a František Štěpán (1708–1765), který se po otcově smrti v&nbsp;roce [[1729]] stal jako František III. lotrinským vévodou. Starší sestra [[Alžběta Tereza]] se sňatkem stala sardinsko-piemontskou královnou a mladší [[Anna Charlotta Lotrinská|Anna]] vstoupila do kláštera.
Pocházel ze starého [[Lotrinští|lotrinského rodu]], narodil se z&nbsp;manželství [[Seznam lotrinských vévodů|lotrinského vévody]] [[Leopold Josef Lotrinský|Leopolda Josefa]] s francouzskou princeznou &nbsp;[[Alžběta Charlotta Orleánská|Alžbětou Orleánskou]] jako pátý syn, dva starší bratři zemřeli před jeho narozením.<ref>''Rodokmen lotrinských vévodů'' [http://w.genealogy.euweb.cz/lorraine/lorraine5.html dostupné online]</ref> Dalšími sourozenci byli Leopold (1707–1723) a František Štěpán (1708–1765), který se po otcově smrti v&nbsp;roce [[1729]] stal jako František III. lotrinským vévodou. Starší sestra [[Alžběta Tereza Lotrinská]] (1711–1741) se provdala za [[Sardinské království|sardinského krále]] [[Karel Emanuel III. Sardinsko-Piemontský|Karla Emanuela III.]] a mladší [[Anna Šarlota Lotrinská|Anna Charlotta Lotrinská]] (1714–1773) se stala jeptiškou, byla abatyší několika klášterů, ale pobývala převážně ve Vídni. Spolu se sourozenci vyrůstal u vévodského dvora v Lunéville, jako desetiletý se v roce 1722 zúčastnil v [[Remeš]]i korunovace [[Ludvík XV.|Ludvíka XV.]] Francie v té době zvažovala možnost sňatku Ludvíka XV. s některou z lotrinských princezen, které byly ale nakonec kvůli příliš nízkému věku odmítnuty. Rodina lotrinského vévody se následně upnula k ambicióznímu plánu příbuzenského spojení s [[Habsburkové|Habsburky]], díky tomu se také lotrinští princové v roce 1723 zúčastnili v [[Praha|Praze]] korunovace [[Karel VI.|Karla VI.]] českým králem.<ref>VÁCHA, Štěpán a kolektiv: ''Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723''; Praha, 2009; s. 309 ISBN 978-80-7432-002-6</ref> Karel Alexandr mezitím absolvoval vzdělání v různých oborech a byl připravován na vojenskou dráhu. V sedmnácti letech se stal rytířem [[Řád zlatého rouna|Řádu zlatého rouna]]<ref group="pozn.>Během svého života přišel Karel Alexandr do kontaktu s řadou představitelů české a moravské šlechty. V roce 1734 v Lunéville celý měsíc hostil svého vrstevníka a pozdějšího významného státníka [[Václav Antonín z Kounic-Rietbergu|Václava Antonína Kounice]], který tu pobýval během své [[Kavalírská cesta|kavalírské cesty]]. Později již jako místodržitel v Bruselu přivítal v roce 1744 hraběte [[Prokop Vojtěch Czernin z Chudenic|Prokopa Vojtěcha Černína]], jehož naopak poctil návštěvou v roce 1746 v [[Jindřichův Hradec|Jindřichově Hradci]]</ref><ref>KUBEŠ, Jiří: ''Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750)'', Pelhřimov, 2013; s. 170, 175 ISBN 978-80-7415-071-5</ref> Po sňatku svého staršího bratra Františka Štěpána s Marií Terezií (1736) přesídlil do Vídně a vstoupil do rakouské armády.
 
== Vojenská a politická kariéra ==
== Život ==
[[File:CoA_-_Bruntal_Castle.jpg|thumb|left|Erb Karla Alexandra Lotrinského na [[Bruntál (zámek)|zámku Bruntál]]]]
V roce [[1744]] se oženil se sestrou své švagrové [[Marie Terezie]], [[Marie Anna Habsburská (1718)|Marií Annou]]. Manželství zůstalo bezdětné. Během [[Války o rakouské dědictví|válek o dědictví rakouské]] byl velitelem rakouských vojsk.<ref>{{Citace elektronické monografie
Jako voják se zúčastnil [[Rusko-turecká válka (1735–1739)|tažení proti Turkům]] a již v roce 1737 byl povýšen do hodnosti generálního polního vachtmistra, respektive [[generálmajor]]a. Na počátku vlády Marie Terezie byl jmenován polním maršálem (1740) a zúčastnil se [[války o rakouské dědictví]]. V roce 1742 převzal vrchní velení v [[České království|Čechách]]<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Novotný
| jméno = Miroslav
| datum přístupu = 2021-01-27
| poznámka = Encyklopedie Českých Budějovic
}}</ref>, ale téhož roku byl poražen [[Fridrich II. Veliký|Fridrichem II.]] v [[Bitva u Chotusic|bitvě u Chotusic]]. Úspěšnější byl v letech 1742–1743 proti bavorské a francouzské armádě<ref>[[Milan Hlavačka|HLAVAČKA, Milan]]: ''Karel Albrecht. Příběh druhého zimího krále''; Praha, 1997; s. 133–138 ISBN 80-85770-50-4</ref>, pronikl do [[Bavorské kurfiřtství|Bavorska]] a v roce 1744 obsadil [[Alsasko]]. K plánované velké bitvě s Francouzi nedošlo, protože byl povolán zpět do Čech, znovu ohrožovaných pruskou armádou. V roce 1745 byl dvakrát poražen Fridrichem II. v bitvách u Hohenfriedbergu a Žďáru, téhož roku kvůli pozdnímu příchodu nemohl zasáhnout do další prohrané bitvy u Kesselsdorfu. Mezitím byl v roce 1744 jmenován místodržitelem v Rakouském Nizozemí a přestěhoval se do [[Brusel]]u.<ref>''Seznam představitelů státní správy Belgie'' na webu ''worldstatesmen'' [https://www.worldstatesmen.org/Belgium.html dostupné online]</ref> Rakouské Nizozemí však během roku 1745 obsadil [[Maurice de Saxe|Mořic Saský]], který Karla Alexandra v roce 1746 porazil v bitvě u Rocoux. Karel Alexandr poté pobýval ve Vídni a podílel se na reformách rakouské armády, do Bruselu se vrátil až v roce 1749. Od roku 1746 byl generálem-polním maršálem (''General-Feldmarschall'') [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]].<ref>''Služební postup'' in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: ''Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815)'', Vídeň, 2006; s. 59 [http://www.historie.hranet.cz/heraldika/pdf/schmidt-brentano2006.pdf dostupné online]</ref>
}}</ref>
 
[[File:Belgique_-_Bruxelles_-_Statue_de_Charles_de_Lorraine_-_01.JPG|thumb|left|Socha Karla Alexandra Lotrinského v [[Brusel]]u]]
Za [[Sedmiletá válka|sedmileté války]] byl znovu jmenován vrchním velitelem rakouské armády. Na jaře 1757 byl poražen Fridrichem II. v [[Bitva u Štěrbohol|bitvě u Štěrbohol]], reputaci rakouské armády o měsíc později napravilo [[Leopold Daun|Daunovo]] [[Bitva u Kolína|vítězství u Kolína]]. Spolu s Daunem se Karel Alexandr stal jedním z prvních nositelů velkokříže nově založeného [[Vojenský řád Marie Terezie|Řádu Marie Terezie]] (1758)<ref group="pozn.>S ohledem na postavení Karla Alexandra v císařské rodině byl jeho velkokříž Řádu Marie Terezie zhotoven jako cenný klenot osázený diamanty. Když se v roce 1761 stal velmistrem Řádu německých rytířů, musel podle řádových stanov rezignovat na světská ocenění. Proto svůj velkokříž odevzdal řádové kapitule a hodnotný exemplář byl později udělen [[Ernst Gideon von Laudon|maršálu Laudonovi]].</ref>. V závěru roku 1757 pronásledoval pruskou armádu do [[Lužice]] a [[Slezsko|Slezska]], zvítězil [[Bitva u Vratislavi|u Vratislavi]], ale 5. prosince 1757 byl znovu poražen ve velké [[Bitva u Leuthenu|bitvě u Leuthenu]]. Se značnými ztrátami se stáhl do Čech a krátce nato padla do zajetí i celá posádka ve [[Vratislav (město)|Vratislavi]]. V podstatě od počátku války poukazovali generálové, ministři i zahraniční diplomaté na nepříliš vysoké kvality Karla Alexandra jako vojevůdce. Dlouhou dobu měl však důvěru své švagrové Marie Terezie a o jeho odvolání bylo rozhodnuto po bitvě u Leuthenu<ref group="pozn.>Princ Karel Alexandr se přes prokazatelné neúspěchy v Čechách a ve Slezsku a také konflikty s podřízenými generály odmítal vzdát vrchního velení. Zapůsobila až intervence staršího bratra, císaře Františka Štěpána, který mu v korespondenci dal důrazně najevo, že jeho odchod z čela armády je nevyhnutelný. Karel Alexandr v bratrových dopisech obdržel dvě nabídky. Buď se měl stát konzultantem [[Dvorská válečná rada|Dvorské válečné rady]] ve Vídni nebo se vrátit do své guvernérské funkce v Belgii. Zvolil druhou možnost a odjel do Bruselu.</ref><ref>[[František Stellner|STELLNER, František]]: ''Sedmiletá válka v Evropě''; Praha, 2000; s. 168–170 ISBN 80-7277-010-1</ref>.
 
Po rezignaci na post vrchního velitele rakouské armády odešel znovu do Bruselu, kde se až do smrti věnoval správě Rakouského Nizozemí. Od roku 1761 byl též velmistrem [[Řád německých rytířů|Řádu německých rytířů]]<ref>''Seznam velmistrů Řádu německých rytířů'' na webu ''worldstatesmen'' [https://www.worldstatesmen.org/Religious_Organizations.html#Teutonic dostupné online]</ref> a také řádovým záležitostem věnoval značnou pozornost, řídil je ale převážně z Bruselu. Jako místodržitel v Belgii byl ve své samostatnosti limitován požadavky vídeňského dvora, proslul ale jako mecenáš umění a inicioval stavební rozmach v Bruselu. Jestliže se věnoval spíše soukromým zájmům a podpoře kultury a věd, politické záležitosti zajišťovali dlouholetí rakouští zplnomocnění ministři v Bruselu ([[Jan Karel Cobenzl]], 1753–1770; [[Jiří Adam Starhemberg]], 1770–1780), kteří byli v podstatě zástupci místodržitele. Na postu velmistra Německého řádu nechal přestavět zámek Heuchlingen v [[Bádensko-Württembersko|Bádensku-Württembersku]]. Řád německých rytířů vlastnil mimo jiné rozsáhlý majetek na severní [[Morava|Moravě]], kde Karel Alexandr nechal po sedmileté válce přestavět [[Bruntál (zámek)|zámek v Bruntálu]]. Přestavbu z let 1766–1769 připomíná jeho erb nad hlavním vchodem do zámku<ref>''Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku'', díl II. Severní Morava; Praha, 1983; s. 41–42</ref>. Jako nástupce v hodnosti velmistra byl předurčen jeho synovec [[Maxmilián František Habsbursko-Lotrinský|arcivévoda Maxmilián]], který byl již v roce 1769 zvolen [[koadjutor]]em. Maxmilián byl také univerzálním dědicem strýcova majetku, který mu odkázal 580 000 zlatých. Princ Karel Alexandr Lotrinský zemřel na zámku [[Tervuren]] a pohřben je v Bruselu. Belgické hlavní město zdobí na památku jeho dlouholetého působení v úřadu místodržítele dvě sochy.
 
V lednu [[1744]] se ve Vídni oženil se sestrou své švagrové [[Marie Terezie]], arcivévodkyní [[Marie Anna Habsburská (1718)|Marií Annou]]. Téhož roku novomanželé přesídlili do Bruselu, kde byl Karel Alexandr jmenován místodržitelem. Marie Anna zemřela v prosinci 1744 na následky komplikovaného porodu mrtvě narozené dcery. Později měl Karel Alexandr z několika nemanželských vztahů čtyři děti.
 
== Vývod z předků ==
}}
 
== ReferenceOdkazy ==
=== Poznámky ===
<references group="pozn."/>
=== Reference ===
<references />
=== Literatura ===
* [[Jiří Kovařík (historik)|KOVAŘÍK, Jiří]]: ''Války v krajkách (1709–1748). Bitvy a osudy válečníků VII.''; Třebíč, 2021; 428 s. ISBN 978-80-7497-340-6
* [[Václav August Měřička|MĚŘIČKA, Václav]]: ''Řád Marie Terezie''; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; 118 s.
* [[František Stellner|STELLNER, František]]: ''Sedmiletá válka v Evropě'', [[Libri]], Praha, 2000; 407 s. ISBN 80-7277-010-1
* [[Luboš Taraba|TARABA, Luboš]]: ''Sukně proti kalhotám. Válka o rakouské dědictví 1740–1748''; Praha, 2019; 462 s. ISBN 978-80-7557-176-2
 
=== Externí odkazy ===
* [https://en.wikisource.org/wiki/1911_Encyclop%C3%A6dia_Britannica/Charles_(Prince_of_Lorraine) Karel Alexandr Lotrinský in: ''Encyclopedia Britannica'']
* [https://de.wikisource.org/wiki/ADB:Karl_von_Lothringen_(Statthalter_der_Niederlande) Karel Alexandr Lotrinský in: ''Allgemeine Deutsche Biographie'']
* [https://de.wikisource.org/wiki/BLK%C3%96:Habsburg,_Karl_Alexander Karel Alexandr Lotrinský in: ''Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich'']
* [https://www.deutsche-biographie.de/gnd119013797.html#ndbcontent Karel Alexandr Lotrinský in: ''Deutsche Biographie'']
* {{Commonscat|Prince Charles Alexander of Lorraine}}
 
[[Kategorie:Nizozemští místodržitelé]]
[[Kategorie:Velmistři řádu německých rytířů]]
[[Kategorie:Rakouští maršálové]]
[[Kategorie:Politici habsburské monarchie]]
[[Kategorie:Rakouští válečníci]]
[[Kategorie:Osobnosti sedmileté války]]
[[Kategorie:Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna]]
[[Kategorie:Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie]]
[[Kategorie:Mecenáši]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Pohřbení v katedrále v Bruselu]]