Volkswagen Brouk: Porovnání verzí

Po skončení druhé světové války byl znovuotevřením a&nbsp;řízením těžce vybombardované wolfsburské továrny pověřen major Ivan Hirst. Pod jeho vedením byla obnovena výroba předválečného vozu. Přemluvil britskou armádní správu v&nbsp;okupovaném Německu k&nbsp;objednávce 20&nbsp;000 vozů a&nbsp;továrna v&nbsp;roce 1946 vyráběla 1000 aut měsíčně. Prvních 1785 Brouků bylo vyrobeno už v&nbsp;roce 1945. Motory objemu 1131&nbsp;cm³ o&nbsp;výkonu 18&nbsp;kW (25&nbsp;k) jim umožnily maximální trvalou rychlost 105&nbsp;km/h. Civilní sektor si na&nbsp;dodávky těchto Brouků musel počkat – německý filmový týdeník „Welt im Film“ uváděl dvacetitisícího Brouka s tím, že 18 tisíc zaměstnanců vyrobí 70 vozů denně, přičemž třetina jich jde okupační správě, třetina na export a třetina na vnitřní německý trh.<ref>Youtube: [https://www.youtube.com/watch?v=EYDInPTX7rM Welt im Film 140/1948]</ref>

Po naléhání majora Hirsta byl 1. ledna 1948 jmenován generálním ředitelem Volkswagen [[Heinz Nordhoff|Heinz Heinrich Nordhoff]], ceněný nacisty za&nbsp;válečnou práci pro&nbsp;[[Opel]]. Pod&nbsp;jeho vedením nastal prudký nárůst výroby: v roce 1949 byla automobilka radikálně zkapacitněna natolik, aby mohla vyrábět 70 až 80 000 vozů ročně, na jaře 1950 tak už byl vyroben stotisící Brouk od konce války a každé dvě minuty sjel z výrobních linek nový vůz.<ref>Bundesarchiv: [https://www.filmothek.bundesarchiv.de/video/585902 Neue Deutsche Wochenschau 6/1950]</ref> Poválečná ekonomika [[Západní Německo|Západního Německa]] podpořená [[Marshallův plán|Marshallovým plánem]] se vzmáhala. Domácí poptávku po&nbsp;malých vozech doplnil zájem z&nbsp;USA o&nbsp;menší druhé vozy do&nbsp;rodin na&nbsp;kratší vzdálenosti, řízené ženami nebo studenty, který americké automobilky nezachytily kvůli nízké ziskovosti a&nbsp;objemu výroby. Exportní Brouk měl od&nbsp;roku 1949 hydraulické brzdy, teleskopické tlumiče a&nbsp;od&nbsp;roku 1952 převodovku se synchronizací 2. až 4. převodového stupně. Také dostal účinnější topení.