Verze z 15. 11. 2007, 14:31 editovat Adam Zivner (diskuse \| příspěvky) 7 183 editací m iw, slovakizmy ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 15. 11. 2007, 14:39 editovat zrušit editaci Mercy (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Patroláři 92 635 editací m slovakismy Přejít na další porovnání →
Řádek 6: gymnaziální ročníky resp. stupně : [[rétorika\|rétoriku]] a [[filosofie\|filosofii]]. Po studiích v [[Levoča\|Levoči]] sase Botto rozhodl pro tehdy méně typické zaměstnání, [[inženýr]]-zeměměřič. Studium začal v [[Pešť\|Pešti]] roce [[1847]] a zapsal se na zdejší techniku. Za revolučních okolností pohotově přeložil [[báseň]] ''Nemzeti dal'' (slovensky: ''Národná pieseň'') a dal jí název ''Pochod''. Báseň měla velký úspěch a šířila se v opisech, dokud ji nezabavila uherská [[policie]]. Ale jejího [[překladatel]]e naštěstí policisté nenašli, odešel na nějakou dobu zpět do svého rodiště. Ján Botto jezdil na prázdniny domů za otcem. Během prázdnin v roce [[1850]] se vydal na praxi ke krajskému zeměměřičovi Ladislavovi Horváthovi do [[katastr]]u obcí [[Ožďany]] a [[Husiná]]. V době této praxe ''vystruhuje Jánošíkove krpce( )'', jak se později přiznal v dopisech [[Pavol Dobšinský\|Pavlovi Dobšinskému]]. Pokračoval v letním [[semestr]]u [[1851]] a složil [[rigorózum\|rigorózní]] zkoušky a oprávněně získal titul. Řádek 25: == Předrevoluční léta 1840-1847 == Tato společnost vydala v roce [[1840]] výběr ze své poezie v [[almanach]]u [[Jitřenka (almanach)\|Jitřenka]]. Téměř okamžitě byl almanach zakázán, kvůli [[Slovania\|slovanskému]] charakteru básní, [[Maďarsko\|maďarským]] tiskem. Výsledkem této události byl zákaz[[Slovensko\|slovenských]] společností na všech vyšších školách kromě [[Bratislava\|Bratislavy]], [[Levoča\|Levoče]] a [[Banská Štiavnica\|Banské Štiavnice]]. V roce [[1843]] zbavil [[Bratislava\|bratislavský]] církevní konvent [[Ľudovít Štúr\|Ľudovíta Štúra]] funkce zástupce profesora Katedry ~~reči~~řeči a literatury československé. Na protest opustilo[[Bratislava\|bratislavské]] lyceum dvacet studentů. Třináct jich odešlo do [[Levoča\|Levoče]], nebot tamnější lyceum bylo prakticky ve slovenských ~~rukouch~~rukou. Se studenty z [[Bratislava\|Bratislavy]] odešel i [[Ľudovít Štúr\|Štúrův]] spolupracovník [[Ján Francisci-Rimavský\|Ján Francisci]]. [[Ján Francisci-Rimavský\|Ján Francisci]] měl na Jána Bottu velký vliv, který kromě jiného sbíral s [[Pavol Dobšinský\|Pavlem Dobšinským]] slovenské lidové [[píseň\|písně]] a [[pohádka\|pohádky]]. Ján Botto také začal sbírat [[lidová slovesnost\|lidovou slovesnost]], čož se pak odrazilo i v jeho tvorbě. Jeho sbírka [[pověst\|pověstí]] vyšla u [[Pavol Dobšinský\|Pavla Dobšinského]]. I po posílení Společnosti bratislavskými studenty bylo její postavení nadále velice nejisté, dokud ji v roce [[1845]] opravdu definitivně nezakázali. [[Ján Francisci-Rimavský\|Ján Francisci]] v [[Levoča\|Levoči]] zůstal a sdružil slovenskou mládež do ~~soukromné~~soukromé [[Jednota mládeže slovenské\|Jednoty mládeže slovenské]]. Mladý Ján Botto se už jako šestnáctiletý člen této Jednoty zřekl pití a kouření. Takovéto vlastenecké spolky působily i v jiných slovenských městech a všechny se posléze sdružily do celonárodní Jednoty mládeže slovenské pod vedením [[Ján Francisci-Rimavský\|Francisciho]] až do revolučního jara roku [[1848]], kdy Jednota zanikla. V roce [[1846]] se Ján Botto zúčastnil založení rukopisného časopisu levočských studentů [[Holubica (časopis)\|Holubica]] s přílohou [[Sokol (časopis)\|Sokol]]. == Tvorba == Ján Botto byl reprezentativním básníkem Jednoty a zde se ukázalo Bottovo nadání, když přispíval do studentských rukopisných zábavných listů [[Život (časopis)\|Život]], [[Holubica (časopis)\|Holubica]] a [[Pováží (časopis)\|Pováží]]. Do časopisů přispíval pod [[pseudonym]]em '''Janko Maginhradský (J. M-ski)'''. Tento pseudonym si vybral podle vrchu nad jeho rodištěm. Jeho básnické začátky spadají do období, kdy slovenský literární [[romantismus]] nabyl vyhraněnější podobu. Hlásil sa k [[Ján Francisci-Rimavský\|Francisciho]] ideově-uměleckému programu a usilovně tvořil. Až do svého odchodu z [[Levoča\|Levoče]] roku [[1847]] patřil mezi nejusilovnější účastníky Jednoty. Mezi svými tehdejšími studentskými druhy byl patrně vůbec nejplodnější a ~~najnadanější~~nejnadanější. Jeho první tištěná [[báseň]] ''Hrob'' vyšla v časopisu [[Orol tatranský (časopis)\|Orol tatranský]]. Prvotiny publikoval v rukopisných zábavnících levočského lycea ([[Život (časopis)\|Život]], [[Holubica (časopis)\|Holubica]], [[Pováží (časopis)\|Pováží]]), později přispíval do literárních časopisů [[Sokol (časopis)\|Sokol]] a [[Orol (časopis)\|Orol]]. Čerpal z lidové poezie, jejích námětů, obraznosti a symboliky. Obraz současného [[Slovensko\|Slovenska]] promítal do [[alegorie\|alegorického]] světa pověstí, svým [[pohádka\|pohádkovým]] námětů dával vlastenecký podtext. Přes postavu lidového hrdiny se vyslovoval k dobovým problémům a ~~situaciím~~situacím v národním životě, aktualizoval lidové tradice a zvýraznil v nich hodnoty živé i v tomto období. Z lidových tradic si vzal náměty pro [[balada\|balady]], které nijak neaktualizoval, ale plně respektoval postupy a schemata baladického [[žánr]]u. Inspiroval se také slovenskou národní poezií, kterou volněji adaptoval. Největší úspěch dosáhl [[báseň\|básní]] ''Smrť Jánošikova'' (česky : ''Smrt Jánošíkova'').

Ján Botto: Porovnání verzí