Salmové (Wigerichovci): Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m wl
→‎Hrabata ze Salm-Neuburgu: Narovnán link - Kanizsa
Řádek 54:
Po hrabství Neuburg se pak on i jeho potomci psali jako hrabata ze Salm-Neuburgu a rod držel Neuburg až do r. [[1654]].
[[Soubor:Rathausplatz Niklas Graf Salm.JPG|náhled|vlevo|Socha Niklase ze Salmu na vídeňském [[Vídeňská radnice|Rathausplatzu]] (autor: Mathias Purkartshofer), [[1867]]]]
Syn Mikuláše II., Mikuláš III. (cca 1529 – [[26. listopad|26. 11.]] [[1580]]), dvorní a komorní rada a také vojenský velitel pevnosti [[KaniszaNagykanizsa|Kanizsa]], získal r. [[1567]] český [[inkolát]].<ref>{{Citace monografie|příjmení = Plaček|jméno = Miroslav a kol.|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Hodonín. Dějiny města do roku 1948|vydání = 1|vydavatel = Město Hodonín|místo = Hodonín|rok = 2008|počet stran = 559|strany = 151|isbn = 978-80-254-2100-0}}</ref> Obě jeho manželství však zůstala bez potomků a pokračování rodu musel zajistit Mikulášův strýc [[Julius I. Salm-Neuburk|Julius I.]] ([[11. listopad|11. 11.]] [[1531]] – [[2. červenec|2. 7.]] [[1595]]), který sám získal r. [[1576]] český [[inkolát]] a dokonce se stal [[moravský zemský hejtman|moravským zemským hejtmanem]]. Roku [[1594]] zakoupil na jižní Moravě panství [[Velké Pavlovice]] a [[Hodonín]] od Jana [[Páni z Lipé|z Lipé]]. Juliův nejstarší syn, hrabě Weichard ([[1575]]–[[1617]]) r. 1600 vyměnil obě panství s [[baron]]em [[Štěpán Illesházy z Illesházy|Istvánem Illesházym]] za panství [[Tovačov]] na střední Moravě a sumu peněz.<ref name=":0" /> Tovačov byl totiž více vzdálen od oblasti tureckých nájezdů, od kterých si Weichard přál své statky ušetřit.<ref>''Hodonín...,'' s. 151</ref> Jeho syn, [[Julius II. Salm-Neuburk|Julius II.]] (1600-[[1654]]), kterému se podařilo za [[Třicetiletá válka|třicetileté války]] ubránit hrad Tovačov před Švédy, byl oddaným služebníkem císařů [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinanda II.]] a [[Ferdinand III. Habsburský|Ferdinanda III.]] První z obou císařů zmínil v [[Obnovené zřízení zemské|Obnoveném zřízení zemském]] Julia mezi pěti privilegovanými českými rody, jimž mělo dědičně náležet v dvorské hierarchii postavení hned za [[Kníže|knížaty]], dvorskými úředníky, [[Zemské úřady|zemskými úředníky]] z [[Panský stav|panského stavu]] a čtyřmi rody, jimž bylo obdobné privilegium uděleno již roku [[1625]].<ref>Rozhodnutím císaře Ferdinanda II., zaneseném v Obnoveném zřízením zemském byla stanovena hierarchie české šlechty u dvora následovně: [[Vévoda|vévodové]] (dle data povýšení na vévodu), knížata (dle data povýšení na knížete), čtyři šlechtici mimořádně zasloužilí o habsburskou věc dle znění privilegia z roku 1625 (hrabě [[Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka|Vilém Slavata]], hrabě [[Jaroslav Bořita z Martinic]], [[Adam z Valdštejna|Adam ml. z Valdštejna]] a hrabě [[Maxmilián z Trauttmansdorffu|Maxmilián z Trautmannsdorfu]], pouze Slavata ovšem měl tuto pozici garantovanou dědičně v linii prvorozených synů), dvorští úředníci z řad vyšší šlechty spolu s tajnými rady (dle stáří příslušnosti rodu k panskému stavu), vyšší zemští úředníci z panského stavu (dle hierarchie úřadů), prvorození potomci privilegovaných z r. 1625 (s výjimkou potomků Slavatových), pět šlechticů a jejich potomků v [[Primogenitura|prvorozenecké linii]] privilegovaných v Obnoveném zřízení zemském na základě zásluh o habsburskou dynastii (v pořadí hrabě Zdeněk ze [[Žampachové z Potštejna|Žampachu]], hrabě Václav z [[Bruntálští z Vrbna|Vrbna]], hrabě Julius ze Salmu, Jan Zikmund z [[Thun-Hohensteinové|Thunu]] a Kryštof Pavel z [[Lichtenštejn-Kastelkornové|Lichtenštejn-Castelcornu]], jejich potomci v linii prvorozenců měli mít stejné pořadí), ostatní hrabata (podle data udělení hraběcího titulu), ostatní [[Panský stav|starožitné panské rody]] (dle data přijetí do panského stavu), ostatní [[Panský stav|novožitné panské rody]] (také dle data přijetí) atd.</ref><ref>{{Citace monografie|příjmení=Maťa|jméno=Petr|příjmení2=|jméno2=|titul=Svět české aristokracie (1500-1700)|vydání=1|vydavatel=NLN|místo=Praha|rok=2004|počet stran=1060|strany=81-82; 721-722 (pozn. č. 127)|isbn=80-7106-312-6}}</ref> Od druhého z císařů Julius obdržel [[11. říjen|11. října]] [[1637]] v [[Kaiserebersdorf]]u u Vídně české potvrzení svého hraběcího stavu.<ref>{{Citace monografie|příjmení = Doerr|jméno = August von|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Der Adel der böhmischen Kronländer, ein Verzeichnis derjenigen Wappenbriefe und Adelsdiplome welche in den Böhmischen Saalbüchern der Adelsarchives im k.k. Ministerium des Innern in Wien eingetragen sind.|vydání = 1|vydavatel = František Řivnáč|místo = Prag|rok = 1900|počet stran = 396|strany = 120|isbn = |url = https://archive.org/stream/deradelderbhmi00doeruoft#page/120/mode/2up}}</ref> Téhož roku zakupuje od knížete [[Maxmilián z Ditrichštejna|Maxmiliána z Ditrichštejna]] panství [[Kralice na Hané|Kralice]]. V [[Olomouc]]i si nechal postavit velkoryse řešený pozdně renesanční palác, sloužící napříště za hlavní rodovou rezidenci. Sám se stal nejvyšším moravským sudím a poté i [[moravský zemský hejtman|moravským zemským hejtmanem]].<ref name=":1" /> Kariéra jeho syna, Ferdinanda Julia ([[1650]]–[[1697]]), již byla skromnější, stal se jen přísedícím [[Moravský zemský soud|moravského zemského soudu]] a r. [[1674]] krajským hejtmanem [[Historie krajů v Česku|Olomouckého kraje]] za panský stav. Protože nezanechal mužského potomka, určil před svou smrtí za dědice Arnošta Leopolda Ignáce ([[1683]] – [[1. leden|1. 1.]] [[1722]]) z vedlejší větve rodu.
 
Tu založil Arnoštův děd, hrabě Karel ([[1604]]–[[1662]]), mladší bratr Julia II., který po bratrově smrti v r. [[1654]] zdědil hrabství Neuburg, zatímco Juliův syn Ferdinand Julius se stal dědicem moravských a rakouských panství. Karel ovšem ihned po bratrově smrti Neuburg prodává hraběti [[Jiří Ludvík Sinzendorf|Jiřímu Ludvíkovi ze Sinzendorfu]] za 400 000 zlatých. V osobě Arnošta Leopolda se obě větve rodu znovu spojily, ovšem, protože byl Arnošt v r. [[1697]] ještě nezletilý, spravoval za něj jeho statky zpočátku otec, František Leopold Ignác ([[1648]] – [[11. listopad|11. 11.]] [[1702]]). Arnošt rozšiřuje rodový majetek o panství [[Velké Opatovice]], které za 34 000 zlatých koupil od hraběnky [[Věžníkové]]. Arnoštův syn [[Karel Otto Salm-Neuburg]] ([[14. květen|14. 5.]] [[1709]] – [[8. prosinec|8. 12.]] [[1766]]) se již natolik integroval do českého, resp. moravsko-slezského prostředí, že ve všech třech svých manželstvích pojal za choť členky starých zemských rodů. Roku [[1737]] si bere hraběnku Marii Antonii [[Wengierští z Ungerschütz|Wengierskou z Ungerschütz]] ([[1721]] – [[18. červenec|18. 7.]] [[1744]]), r. [[1746]] se žení s hraběnkou Marií Annou [[Zárubové z Hustířan|Zárubovou z Hustířan]] (zem. [[1753]]) a r. [[1755]] s hraběnkou Marií Arnoštkou [[Pruskovští z Pruskova|Pruskovskou z Pruskova]] ([[1722]]–[[1806]]). Významně také rozšiřuje rodovou pozemkovou základnu na Moravě. Buduje souvislý územní komplex na tzv. „[[Malá Haná|Malé Hané]]“, kde postupně kupuje panství [[Jaroměřice]] a [[Jevíčko]], obě poblíž Velkých Opatovic. Druhým sňatkem získává východočeské panství [[Svojanov]] s [[Svojanov (hrad)|pobořeným hradem]]. Dědictvím po strýci [[Jakub Arnošt z Lichtenštejna-Kastelkornu|Jakubu Arnoštovi]], hraběti z [[Lichtenštejn-Kastelkornové|Lichtenštejn-Castelcornu]], [[Kníže-biskup|knížeti-arcibiskupovi]] [[Salcburské arcibiskupství|salcburském]], dědí r. [[1747]] panství [[Doboszowice|Hertwigswalde]] v [[Pruské království|pruském]] [[Kladské hrabství|Kladsku]], ke kterému patří i ves [[Bílá Voda (Červená Voda)|Bílá Voda]] na české straně hranice a na Moravě také panství [[Malenovice (hrad)|Malenovice]] s [[Malenovice (hrad)|hradem]].<ref>{{Citace monografie|příjmení = Pokluda|jméno = Zdeněk|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Malenovice|vydání = 2|vydavatel = Muzeum jihovýchodní Moravy|místo = Zlín|rok = 2005|počet stran = 28|strany = 20|isbn = 80-903411-8-7}}</ref> Jediný syn Karla Oty (narozený z prvního manželství), [[Karel Vincenc Salm-Neuburg]] ([[9. květen|9. 5.]] [[1744]] – [[12. květen|12. 5.]] [[1784]]) vedl velmi nákladný život, na jehož zajištění nestačily ani poměrně rozsáhlé rodové majetky. Nechal adaptovat a upravit malenovický hrad, na kterém provedl první přestavby již jeho otec, ovšem za hlavní rezidenci si zvolil zámek v [[Pohořelice (okres Zlín)|Pohořelicích]], na malenovickém panství, který si nechal sám v l. [[1770]]–[[1780]] nákladně zbudovat.<ref>POKLUDA..., s. 20</ref> Postupně rostoucí finanční obtíže byly navíc provázeny skutečností, že hrabě zplodil pouze tři dcery a žádného syna, čímž rod přišel o pokračovatele, neboť Karel Vincent byl posledním mužským Salm-Neuburgem. Když se r. [[1795]] mladší dvě z Karlových dcer provdaly, mizí navždy i rodové jméno Salm-Neuburg. Poručníci dcer po dohodě s nimi roku [[1797]] prodávají rodové statky aby bylo možno splatit obrovské dluhy po Karlu Vincentovi. Panství Velké Opatovice, Jevíčko a Jaroměřice přechází mocí rodového [[fideikomis]]u na dědický rod [[Salm-Reifferscheidt-Raitz]].<ref>{{Citace monografie|příjmení = |jméno = |příjmení2 = |jméno2 = |titul = Genealogisches Staats-Handbuch|vydání = 1|vydavatel = Franz Varrentrapp|místo = Frankfurt am Main|rok = 1835|počet stran = |strany = 659|isbn = |url = https://books.google.cz/books?id=DpxAAAAAcAAJ&printsec=frontcover&hl=cs#v=onepage&q&f=false|jazyk = německy}}</ref> Po přeslici rod vymírá s nejstarší dcerou Marií Antonií ([[16. duben|16. 4.]] [[1766]] – [[31. březen|31. 3.]] [[1840]]), provdanou hraběnkou [[Černínové z Chudenic|Černínovou z Chudenic]].