Slovo o pluku Igorově: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
formulace (NPOV)
značky: revertováno editace z Vizuálního editoru
značky: revertováno editace z Vizuálního editoru
Řádek 39:
=== Starobylá památka ===
[[Soubor:Alexei Ivanovich Musin-Pushkin by Lampi.jpg|náhled|Hrabě [[Alexej Ivanovič Musin-Puškin]], obraz od [[Johann Baptist Lampi starší|Johanna Baptisty Lampiho staršího]] z roku [[1794]].]]
''Slovo o pluku Igorově'' doprovází stejně jako české [[Spor o Rukopisy|Rukopisy]] spor o jeho pravost. Podle literárních historiků (zejména ruských), kteří jej považují za autentickou [[středověk]]ou literární památku, byl epos složen někdy koncem [[12. století]] neznámým [[černihiv]]ským autorem (někteří považují za autora samotného knížete Igora a jiní dokonce velikého knížete kyjevského). V průběhu času prý byl text eposu komolen nedbalými písaři (čímž se vysvětluje celá řada nejasných míst v textu, které odpůrci pravosti eposu považují za [[bohemismus (lingvistika)|bohemismy]] či učené [[Hebraismus|hebraismy]] – viz dále) a zároveň sloužil jako vzor pro řadu pozdějších ruských textů (zvláště pak pro ''[[Zádonština|Zádonštinu]]'' z konce [[14. století]]). Přesto se prý epos dochoval pouze v jediném rukopise ze [[16. století]], původně vevázaném k [[chronograf (kniha)|chronografu]] uchovávanému v [[Spaso-preobraženský klášter (Jaroslavl)|Spaso-preobraženském klášteru]] v [[Jaroslavl]]i. Ten roku [[1795]] ukradl [[Bělorusko|běloruský]] [[mnich]] Ioil (Joel) Bykovskij a prodal jej dvořanu [[car]]evny [[Kateřina II. Veliká|Kateřiny II.]] hraběti [[Alexej Ivanovič Musin-Puškin|Alexeji Ivanoviči Musinu-Puškinovi]] ([[1744]]–[[1817]]), který také financoval jeho první vydání roku [[1800]]. Než však mohl být rukopis vědecky prozkoumán, shořel při požáru [[Moskva|Moskvy]] roku [[1812]], takže se ''Slovo'' dochovalo pouze v opise pořízeném pro  Kateřinu II.
 
K nejvýznamnějším literárním vědcům obhajujícím pravost eposu patřil [[Dmitrij Lichačov|Dmitrij Sergejevič Lichačov]] ([[1906]]–[[1999]]), jehož zásluhou se dnes ''Slovo'' v Rusku již konvenčně a bez pochybností (a dokonce bez jakékoli zmínky o nějaké v minulosti vedené polemice) zařazuje do ruské středověké literatury. Lichačov vytvořil ze ''Slova'' ústřední staroruskou literární památku<ref name="LICH">Lichačov, D. S.: ''„Slovo o polku Igoreve“ i kultura jego vremeni'', Leningrad, 1978.</ref> a dokazoval jeho pravost akcentací jeho kontextového charakteru (autenticita eposu je dána tím, že je vyložitelný z dobových souvislostí a že mezi ním a ostatními staroruskými texty té doby existují vzájemné vazby a vzájemná podmíněnost).
 
Jazykovědnými argumenty ve prospěch starobylosti Slova přispěl [[Andrej Zaliznjak]] v publikaci ''„Слово о полку Игореве”: взгляд лингвиста'' z roku [[2004]]. Uvádí v ní, jakými jazykovědnými znalostmi by musel disponovat hypotetický falzifikátor z 18. století, a dochází k závěru, že žádná osoba dané doby uvedenými znalostmi nedisponovala.