Indoárijské jazyky: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
mBez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
m odkazy značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 2:
'''Indoárijské jazyky''' jsou podskupinou [[Indoíránské jazyky|indoíránských jazyků]]. Indoárijskými jazyky se mluví ve všech státech [[Indický subkontinent|Indického subkontinentu]], tedy v [[Pákistán]]u, [[Indie|Indii]], [[Nepál]]u, [[Bhútán]]u (zde pouze jazyk nepálské menšiny), [[Bangladéš]]i, na [[Srí Lanka|Srí Lance]] a [[Maledivy|Maledivách]]. V Indii jsou rozšířené hlavně na severu země, zatímco na jihu převládají zcela odlišné jazyky [[Drávidské jazyky|drávidské]]. Pod indoárijské jazyky patří např. [[hindština]], [[urdština]], [[paňdžábština]], [[nepálština]], [[bengálština]], [[ásámština]], [[gudžarátština]], [[maráthština]], [[urijština]] a [[sinhálština]], ale i [[romština]]. Celkový počet mluvčích se odhaduje na 900 miliónů.
Nejméně 2000 let př. n. l. přicházely indoárijské kmeny na území dnešního Pákistánu a severozápadní Indie (nejčastější hypotéza je, že přicházeli přes oblast dnešního Afghánistánu; někteří indičtí badatelé však prosazují hypotézu, že byli v na Indickém subkontinentu autochtonní). Zde byl jejich jazyk ovlivňován [[Drávidské jazyky|drávidskými]] a [[Mundské jazyky|mundskými jazyky]]. Tak se [[staroindičtina]] oddělila od [[Íránské jazyky|íránských jazyků]]. Na základě staroindičtiny byl kodifikován [[sanskrt]]. Ze staroindičtiny se postupně vyvinuly indoárijské jazyky středního období - [[páli]] (jazyk théravádového buddhistického kánonu) a hovorové jazyky označované souhrnným názvem [[Prákrt|prákrty]]. Z prákrtů se pak (přes přechodné formy zvané tradičně [[apabhramša]]) vyvinuly
Dělení indoárijských jazyků je několikeré - klasifikace u jednotlivých autorů se různí, stejně jako přiřazení některých z konkrétních jazyků do jednotlivých skupin). Jedno z možných dělení je: Indoárijské jazyky '''severozápadní''' ([[sindhština]], případně jazyky brané tradičně za dialekty pandžábštiny: [[saráikí]] a [[hindkó]] - souhrnně někdy označované jako [[lahndá]]), '''jižní''' ([[maráthština]], [[konkánština|konkanština]], [[sinhalština]], [[maledivština]] neboli divehí), '''východní''' ([[bengálština]], [[urijština]], [[bihárština]], [[ásámština]]), '''pahárské''' (např. [[nepálština]]) a '''centrální''' ([[urdština]], [[hindština]], [[paňdžábština]], [[gudžarátština]], jakož i [[rádžasthánština|rádžasthánské jazyky]] a řada dalších, jež bývají alternativně brány za dialekty hindštiny, např. [[bhódžpurština]] čili bhódžpurí, [[magahijština]] čili magahí, [[maithilí]], [[bhílština]], [[khandéší|khándéší]] aj.). [[Urdština]] je značně podobná hindštině, se kterou jsou si vzájemně srozumitelné (neboť jsou založeny na tomtéž dialektu, tzv. kharí bólí), odlišuje se však nábožensko-kulturním kontextem (coby jazyk [[muslim]]ů má hojné výpůjčky z [[perština|perštiny]] a [[arabština|arabštiny]]).
| |||