Wikipedista:Miroslava Fišerová/Pískoviště: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Řádek 3:
Syn důstojníka José Maria Capablancy a Marie Grauperové. Už jako malé dítě sledoval otce při šachové hře a v necelých pěti letech ho porazil. Otec ho vzal do šachového klubu v Havaně a tam se brzy prosadil proti mnohem starším a zkušenějším šachistům. Koncem roku 1901 se uskutečnil zápas na čtyři vítězné hry mezi Capablancou a jedním z nejlepších kubánských šachistů [[Juan Corso|Juanem Corsem]]. Přestože Capablanca neovládal teorii šachové hry, projevil převahu především v koncovkách a zápas vyhrál.
 
V roce 1904 se přestěhoval do New Yorku, kde studovalse učil angličtinu a o dva roky později byl přijat ke studiu chemického inženýrství na [[Kolumbijská univerzita|Kolumbijské univerzitě]] chemické inženýrství.. Byl častým návštěvníkem Manhattanského šachového klubu a v roce 1906 obsadil první místo v turnaji bleskového šachu za účasti mistra světa [[Emanuel Lasker|Emanuela Laskera]]. OV dvaroce roky1908 z univerzity odešel, aby se mohl plně věnovat šachu.<ref name=":0">{{Citace monografie
| příjmení = Codr
| jméno = Milan
| příjmení2 = Brát
| jméno2 = Václav
| titul = Přemožitelé času sv. 17
| vydavatel = Mezinárodní organizace novinářů
| místo = Praha
| rok vydání = 1989
| kapitola = José Raúl Fausto Capablanca y Graupera
| strany = 150-154
}}</ref>
 
V zimě 1908–1909 absolvoval turné po USA, na kterém hrál [[Simultánka|simultánní partie]]. Po něm byl zorganizován zápas na osm výher s velmistrem [[Frank Marshall|Frankem Marshallem]], který byl jedním z nejlepších světových šachistů. Zápas se konal od dubna do června 1909 v různých městech USA a Capablanca překvapivě zvítězil nad favorizovaným Marshallem 8:1,1 při 14 remízách.<ref name=":0" />
 
V Evropě debutoval v roce 1911, kdy byl pozván na velký mezinárodní [[Mezinárodní turnaj v San Sebastianu|turnaj v San Sebastianu]], kterého se zúčastnila tehdejší světová špička kromě Laskera. Byl pořádán pro vítěze významných mezinárodních turnajů posledních let. Capablanca, který se stal známým hlavně svým vítězstvím nad Marshallem, tuto podmínku nesplňoval, což vyvolalo protesty některých účastníků ([[Osip Bernstein|Bernstein]], [[Aaron Nimcovič|Nimcovič]]). Capablanca nakonec turnaj vyhrál a vítězství znamenalo jeho nástup na světovou scénu.<ref name=":0" />
 
To mu umožnilo jednat s úřadujícím mistrem světa Laskerem o podmínkách zápasu o světový titul. K dohodě nedošlo, jednání vedla k ochlazení vztahů mezi oběma mistry a zápas se nekonal.
 
V září roku 1913 se Capa stal zaměstnancem ministerstva zahraničních věcí a měl propagovat Kubu ve světě. <ref name=":0" />To mu umožnilo kombinovat diplomatické úkoly a cesty na turnaje. Byl jmenován na kubánský konzulát v [[Petrohrad|Petrohradě]] a cestou do Ruska navštívil řadu evropských měst, kde sehrál simultánní zápasy a exhibice. Na jaře 1914 na silně obsazeném turnaji v Petrohradě skončil na druhém místě za Laskerem. Krátce na to ho v [[Berlín|Berlíně]] porazil v bleskovém zápase.
 
Během první světové války Capablanca žil v New Yorku a na Kubě. V roce 1917 dal několik lekcí talentované šachistce [[María Teresa Moraová|Marii Terese Moraové]], kdekterá se později stala první mezinárodní mistryní Latinské Ameriky v šachu. Během války vyhrál třiněkolik menších turnajů v turnajeUSA. Do šachové historie se zapsal zejména zápas s Frankem Marshallem v roce 1918, ve kterém Capa prokázal svou intuici, smysl pro poziční hru a v koncovce dovedl zápas k vítězství. V roce 1919 vyhrál turnaje v Havaně a [[Hastings|Hastingsu]].
 
V lednu 1920 znovu proběhla jednání o zápase o titul mistra světa. Lasker se titulu vzdal předem, podle jeho vyjádření Capablanca dokázal svými dovednostmi, že je skutečným mistrem světa. Na naléhání veřejnosti a tisku souhlasil, že bude hrát, ale v případě vítězství titul přenechá mladšímu hráči, podle návrhu ostatních mistrů. Zápas na 24 partií se hrál od března do dubna 1921 v Havaně. O dvacet let starší Lasker těžce snášel horké tropické klima a po čtrnácté hře ze zápasu odstoupil za stavu 5:9. Capablanca získal titul mistra světa.<ref name=":0" />
 
V letech 1922–1927 Capablanca absolvoval několik turnajů ve Spojených státech i Evropě a byl téměř neporazitelný. Hrál simultánní zápasy s místními šachisty i velké mezinárodní turnaje se světovou špičkou.
 
Na turnaji v Londýně v roce 1922 byl Capa iniciátorem dohody o podmínkách zápasu o titul mistra světa v šachu, které byly včleněny do Protokolu pod hlavičkou Mezinárodní šachové federace. Podle protokolunových pravidel se zápas měl hrát na 6 vítězství a vyzyvatel musel složit 10000 dolarů na odměny a pokrytí odměnvýdajů za oba hráče. Takový objem finančních prostředků, který vyžadoval součinnost sponzorů, se podařilo obstarat až sovětskému velmistru [[Alexandr Aljechin|Alexandru Aljechinovi]] v roce 1927. Zápas o mistrovský titul byl zahájen 16. září 1927 v Buenos Aires. Trval dva a půl měsíce, celkem se hrálo 34 partií. Capa byl pokládán za favorita, ale zápas skončil vítězstvím vyzyvatele se skóre 6:3.
 
Po ztrátě titulu začala Capablancova sportovní kariéra novou etapu. Začal soutěžit častěji, v letech 1928-1931 se zúčastnil 11 turnajů, na kterých obsadil první nebo druhé místo. Mimo jiné se zúčastnil i velkého [[Šachový turnaj v Karlových Varech roku 1929|turnaje v Karlových Varech]] (1929). Úroveň jeho hry v tomto období však byla nevyrovnaná, brilantní postupy střídaly chyby, které neodpovídaly úrovni hráče světové špičky. Odvetný zápas s Aljechinem se neuskutečnil, protože nebyly přijaty Capablancovy návrhy na změnu Londýnského protokolu spočívající ve stanovení celkového limitu partií.
 
Od roku 1932 Capa dva roky na veřejnosti nehrál, šachům se věnoval víceméně rekreačně v manhattanském klubu. Po této přestávce se vrátil na světovou scénu na tradičním vánočním turnaji v Hastingsu (1934). Velké úspěchy dosáhl v roce 1936, kdy vyhrál mezinárodní turnaj v [[Moskva|Moskvě]] a v Nottinghamu se dělil o první místo s [[Michail Botvinnik|Botvinnikem]], když porazil i Laskera a Aljechina. S ním se utkal poprvé od zápasu, v němž přišel o titul mistra světa.<ref name=":0" /> Koncem třicátých let sehrál několik turnajů v Evropě. Velkou porážku utrpěl na silně obsazeném turnaji [[AVRO 1938]] v Nizozemsku. Mezi osmi nejsilnějšími hráči té doby obsadil Capa předposlední místo a poprvé v životě získal v turnaji méně než polovinu bodů. Jeho hra byla ovlivněna zhoršeným zdravotním stavem, způsobeným [[Hypertenze|hypertenzí]].
 
V roce 1939 Capa vedl kubánskou reprezentaci na světové šachové olympiádě v Buenos Aires a předvedl se v dobré formě. Znovu začal uvažovat o odvetném zápase s Aljechinem, ale složitá mezinárodní situace a nedostatek finančních prostředků ho přinutily se této myšlenky vzdát. Capa byl jmenován do funkce obchodního [[Přidělenec|atašé]] na kubánské ambasádě v New Yorku. V roce 1941 připravoval ve spolupráci se svou manželkou pro rozhlas lekce o šachu.<ref name=":0" /> V sobotu 7. března 1942, když sledoval zápas v manhattanském šachovém klubu, náhle zkolaboval. Capablanca byl převezen do nemocnice Mount Sinai, kde druhý den zemřel. Jako příčina smrti bylo stanoveno krvácení do mozku způsobené hypertenzí. Tělo bylo převezeno do Havany, kde se konal smuteční obřad v Kapitolu za účasti nejvyšších představitelů státu. Tisíce lidí sledovalo pohřební průvod na hřbitov Kryštofa Kolumba.
 
== Osobní život ==
Byl zdvořilý, velmi příjemný a sympatický. V jakémkoli prostředí byl klidný a uvolněný. snadno se s ním komunikujekomunikovalo. I se soupeři byljednal vždy velmi přátelskýpřátelsky. Byl pohledný, elegantní, dobře se oblékal, v jakémkoli prostředí byl klidný a uvolněný. ZajímalMěl sevelké oúspěchy divadlo, hudbu, balet a výtvarné umění. Kromě rodné španělštiny ovládal angličtinu, francouzštinu au němčinužen.
 
Zajímal se o divadlo, hudbu, balet a výtvarné umění. Kromě rodné španělštiny ovládal angličtinu, francouzštinu a němčinu.
Měl velké úspěchy u žen.
 
V roce 1921, krátce po zápase o mistrovský titul, se Capa oženil s krajankou Glorií Betancourtovou. Měli spolu dvě děti – syn Jose Raul se narodil v roce 1923, dcera Gloria v roce 1925. Manželství bylo poznamenáno častou Capablancovou nepřítomností i milostnými aférami. V roce 1934 se seznámil s ruskou imigrantkou Olgou Čagodajevovou, která ho doprovázela na cestách a stala se jeho sekretářkou. Vzali se v roce 1938, krátce po rozvodu s první manželkou. Olga přežila svého manžela o více než půl století - zemřela v roce 1994 ve věku 95 let. Zanechala své vzpomínky na Capablancu a před svou smrtí je předala manhattanskému šachovému klubu.
 
== Způsob hry ==
V roce 1921, krátce po zápase o mistrovský titul, se Capa oženil s krajankou Glorií Betancourtovou. Měli spolu dvě děti – syn Jose Raul se narodil v roce 1923, dcera Gloria v roce 1925. Manželství bylo poznamenáno častou Capablancovou nepřítomností i milostnými aférami. V roce 1934 se seznámil s ruskou imigrantkou Olgou Čagodajevovou, která ho doprovázela na cestách. Vzali se v roce 1938, krátce po rozvodu s první manželkou. Olga přežila svého manžela o více než půl století - zemřela v roce 1994 ve věku 95 let. Zanechala své vzpomínky na Capablancu a před svou smrtí je předala manhattanskému šachovému klubu.
Capablancova hra byla založena na intuici, měl vrozený talent. Vyznačovala se rychlým uvažováním při budování poziční převahy pomocí malých kombinací a přesnou koncovkou. Jeho hra byla jednoduchá, logická a přirozená.
 
Ve srovnání s jinými současníky se málo věnoval studiu teorie a psychologie protihráčů, ale při hře dokázal odhalit jejich slabiny.
 
Měl pověst virtuosa šachové techniky, byl považován za mistra poziční hry a koncovky. Na počátku kariéry bylo jednou z jeho slabých stránek zahájení.
 
Napsal několik knih zaměřených na výcvik začínajících šachistů, které byly vysoce oceňovány. Capablanca považoval šachy za vynikající nástroj pro vzdělávání a rozvoj intelektu a věřil, že výuka šachových her by měla být zavedena ve školách pro žáky od 10 let. Jedinou osobou, které poskytl přímé šachové lekce byla mladá talentovaná šachistka [[María Teresa Moraová|Maria Teresa Moraové]], která se později stala první mezinárodní mistryní Latinské Ameriky v šachu.
 
V roce 1920 Capablanca vydal svou autobiografii ''Moje šachová kariéra'', která začíná příběhem o autorově seznámení s šachy v dětském věku a končí turnajem v Hastingsu v roce 1919. Kniha vyšla v době, kdy se Capablanca snažil přesvědčit veřejnost o potřebě zápasu s Laskerem.
 
=== Reference ===
<references />