Babylónský talmud: Porovnání verzí

Přidáno 3 741 bajtů ,  před 12 lety
bez shrnutí editace
'''Babylónský Talmud''', '''Talmud Bavli''', je literární dílo sestávající se z [[Mišna|Mišny]] a [[Gemara|Gemary]]. Tato Gemara je výsledkem téměř 300 let diskuzí a bádání nad Mišnou v&nbsp;babylonských akademiích, především ve městech Sura, Nehardea a Pumbedita. Tradice připisuje závěrečnou redakci BabylonskéhoBabylónského Talmudu dvěma babylonským mudrcůmučencům, jimiž byli ''Rav Aši'' a ''Ravina''.<ref>Např. Bava Mecia 86a; Maimonides, Igeret Tejman, úvod</ref>
 
Babylónský Talmud je svým způsobem encyklopedií znalostí a vědomostí celého tehdejšího babylónského židovstva, která svou strukturu odvodila podle Mišny.
* Seder Tohorot
** Nida
 
 
== Edice a vydání Talmudu ==
Tyto traktáty byly původně zaznamenávány na svitcích, poté v rukopisných knižních vydáních, ovšem s přibývajícími komentáří a dodatky se dílo stávalo stále rozsáhlejším. Kromě několika rukopisů (Mnichovský, Leningradský, Oxfordský nebo Florentský) existuje i množství zlomků z káhirské genízy, různého stáří. Poměrně brzy po vynálezu knihtisku vycházejí první tištěná vydání Talmudu, přičemž ihned první úplné vydání [[Daniel Bomberg|Danielem Bombergem]] v [[Benátky|Benátkách]] v letech 1520 - 23 se stalo vzorem pro všechna následující vydání Talmudu, které přejali sazbu i způsob stránkování a přesné rozdělení na stránky (folia). Číslo strany Talmudu je vždy číslem dvoustranného listu (folia), nazývaného ''daf''; každý daf má dva ''amudim'' (stránky, dosl. sloupy) označené א a ב, strany A a B. Odkazování na ''daf'' je poměrně mladým zvykem a pochází z doby prvních tištěných talmudů [[17.&nbsp;století]]. Dřívější [[rabínská literatura]] se obyčejně odvolává pouze na traktát a kapitolu v rámci traktátu. Dnes se reference podávají ve tvaru [''Traktát daf a/b''], např. Brachot&nbsp;23b. U hřbetu se nachází komentář [[Raši]]ho, na vnějším okraji stránky pak [[Tosafot]]. V letech 1880 - 1886 vydala rodina Rommů ve Vilniusu doplněné a vylepšené vydání Talmudu, které obsahuje množství dalších komentářů od ''rišonim'' a ''acharonim'', a poznámkový aparát. Toto vydání známé jako [[Vilna šas|''Vilna šas'']] (a následná vydání tištěná vdovou po Rommovi a jeho syny) se stala neoficiálním standardem všech vydání Talmudu. Ve [[Vilna šas|vilenském vydání]] Talmudu je 5894 stran.
 
Tyto traktáty byly původně zaznamenávány na svitcích, poté v rukopisných knižních vydáních, ovšem s přibývajícími komentáří a dodatky se dílo stávalo stále rozsáhlejším. Kromě několika rukopisů (Mnichovský, Leningradský, Oxfordský nebo Florentský) existuje i množství zlomků z káhirské genízy, různého stáří. Poměrně brzy po vynálezu knihtisku vycházejí první tištěná vydání Talmudu, přičemž ihned první úplné vydání [[Daniel Bomberg|Danielem Bombergem]] v [[Benátky|Benátkách]] v letech 1520 - 23 se stalo vzorem pro všechna následující vydání Talmudu, které přejali sazbu i způsob stránkování a přesné rozdělení na stránky (folia). Dle Bombergova vydání začíná každý trakát listem č. 2 (list č. 1 je titulní), každé folio je pak rozděleno na dvě strany, ''a'' a ''b''. U hřbetu se nacchází komentář [[Raši]]ho, na vnějším okraji stránky pak [[Tosafot]]. V letech 1880 - 1886 vydala rodina Rommů ve Vilniusu doplněné a vylepšené vydání Talmudu, které obsahuje množství dalších komentářů od rišonim a acahronim, a poznámkový aparát. Toto vydání dosáhlo takové obliby, že tradiční vydání Talmudu, vycházející z Rommovské edice, jsou dnes označována standardně termínem "Vilna". Rabín [[Adin Steinsaltz]] připravil vlastní edici Talmudu, která se nedrží striktně rommovského či bombergovského rozřazení stránek, a kromě standardních středověkých komentářů obsahuje i Steinsaltzův komentář kombinovaný s překladem do [[Ivrit|moderní hebrejštiny]], kritický aparát, který upozorňuje na odlišné verze textu s ohledem na rukopisy a výklad nehebrejských a nearamejských slov objevujících se v Gemaře, i s jejich původní etymologií. Talmud byl přeložen několikrát do [[angličtina|angličtiny]], dále do [[němčina|němčiny]], [[francouzština|francouzštiny]] a dalších jazyků.
 
 
== Komentáře k Babylónskému Talmudu ==
 
=== Rašiho komentář ===
Dosud nepřekonaný komentář, který se stal vzorem ostatním. Rašiho komentář zahrnuje jak gramatický či etymologický výklad slov, tak výklad celých vět v kontextu celé ''[[Talmud|sugji]]''. Z Rašiho komentáře vycházejí jak [[Tosafisté]], tak i soudobý komentář Adina Steinsaltze. Některé části Rašiho komentáře nejsou ve skutečnosti dílem Rašiho, ale byly dopsány po jeho smrti, většinou jeho žáky (Jehuda ben Natan), zetěm (Me'ir bar Šmu'el) či vnuky a dalšími příbuznými (Jicchak ben Šmu'el z Dampierre).
 
=== Tosafot ===
Tosafot (dosl. dodatky) jsou dílem [[Tosafisté|tosafistů]], kteří působili ve 12. a 13. stol. v Evropě, především Fancii a Německu Jedním z hlavních cílů ''Tosafot'' je vysvětlit a interpretovat rozporuplná tvrzení v&nbsp;Talmudu. Na rozdíl od Rašiho nejsou Tosafot průběžným komentářem, ale spíše jsou to komentáře komplexní, které pracují s Talmudem jako celkem, a nesoustředí se na výklad jednotlivých slov či vět, ale celých sporných pasáží. Často se vysvětlení Tosafistů liší od vysvětlení Rašiho, což je pochopitelmné i z toho hlediska, že prvními tosafisty byli Rašiho vnuci - Rabi Šmu'el ben Me'ir ([[Rašbam]]), Rabi Jicchak ben Me'ir ([[Ribam]]) a Rabi Ja'akov ben Me'ir ([[Rabejnu Tam]]).
Dílo Tosafistů, mezi prvními byli Rašiho vnuci - Rabi Šmu'el ben Me'ir ([[Rašbam]]), Rabi Jicchak ben Me'ir ([[Ribam]]) a Rabi Ja'akov ben Me'ir ([[Rabejnu Tam]]). Rašiho vnuci někdy se svým dědečkem nesouhlasí a polemizují s ním. Jejich komentář je mnohem složitější - pokud bychom Rašiho komentář označili za "lokální", pak ''Tosafot'' jsou komentářem "globálním". Jejich studium vyžaduje perfektní znalost Talmudu jako celku, jsou v nich často porovnávány celé pasáže z různých traktátů a všímají si sporů uvnitř gemary i rozporů mezi gemarou a komentátory. Tyto rozpory se snaží samozřejmě řešit, což se ne vždy daří.
 
Časem se přístup Tosafistů rozšířil i k&nbsp;jiným židovským komunitám, zejména k&nbsp;těm španělským. To vedlo k&nbsp;napsání mnoha jiných komentářů v&nbsp;podobných stylech. Knim patří komentáře následujících autorů: [[Nachmanides|Ramban]], [[Rabi Šlomo ben Avraham|Rašba]], [[Rabi Jom Tov ben Avraham|Ritva]], [[Nissim z Gerony|Ran]], [[Meir Abulafia|Jad Rama]], a [[Ha-Meiri|Rabi Menachem ben Šlomo ha-Me'iri]].
 
=== Další komentáře ===
==== Ga'onim ====
Protože ani tosafistůmse nezdařilo odstranit všechny rozpory uvnitř Talmudu a vyřešit nedořešené či odložené spory, tuto práci přebírali další komentátoři, za nejvýznamnější např. Rif (Rabi Jicchak Al-Fásí), Roš (Rabi Ašer ben Jechiel) a mnozí další. Zároveň ještě před Rašim komentovali některé traktáty Rav Nisim Gaon (Babylónie) a Rabejnu Chananel ([[Kairuán]]). Jejich komentáře mají formu převyprávění a zjednodušení komplikovaného textu Gemary.
První komentáře k Talmudu psali již [[Ga'onim]] (přibližně v&nbsp;letech 800-1000&nbsp;n.&nbsp;l.) v&nbsp;[[Babylon]]ě. Většina gaonských komentářů je známa pouze z citací, většinou se bohužel jedná o ztracená díla. Ačkoli se dochovaly některé přímé komentáře na některá konkrétní témata (např. Paltoj gaon, Šerira gaon, Sa'adja Gaon aj.), naše hlavní znalost talmudské učenosti gaonského období pocházejí z výroků vtělených do gaonských [[responsa|respons]] osvětlujících talmudské pasáže.
 
==== Kairuán ====
Po smrti [[Chaj Gaon]]a se středisko talmudské učenosti přesouvá do Severní Afriky, kde komentovali některé traktáty Rav Nisim ben Ja'akova Rabejnu Chananel ben Chušiel ([[Kairuán]]). Z oblasti středomoří (buď ze Španělska nebo z Egypta) pochází i úvod připisovaný [[Šmu'el ha-Nagid|Šmu'elu ha-Nagidovi]].
 
==== Evropa před Rašim ====
Vůdčí osobností aškenázského židovstva v severofrancouzské-porýnské oblasti se stal Rabejnu Geršom ben Jehuda (10. - 11. stol.). Jeho kometář k 9 traktátům se stal rovněž součástí Vilna šas. Jeho žák, Natan ben Jechi'el napsal v Říme v 11. stol. lexikon k Talmudu, nazvaný Aruch (rozprostřený, připravený).
 
==== Halachická kompendia ====
Kvůli potřebě pevně stanovit [[halacha|halachu]] a rozřešit přetrvávající rozpory v uvnitř jednotlivých tradic a názorů začala vznkat tzv. halachická kompendia. Jedním z prvních významných komentátorů soustředící se na tuto stránku halchické problematiky, byl Rif (Rabi [[Jicchak Al-fásí]]) ([[Fez]], [[Maroko]], 1013-1103) se pokusili z&nbsp;obsáhlého celku Talmudu extrahovat a určit závazné právní názory a rozvinul ideu kompendií (''Sefer ha-halachot''), na což navázali Roš (Rabi [[Ašer ben Jechiel]], zemř. 1327) a jeho syn, Ja'akov ben Ašer. Jeho kompendium Arba'a Turim se stalo základem pro pozdější práce [[Josef Karo|Josefa Kara]] ''Bejt Josef'' a jeho zkráceného výtahu ''[[Šulchan Aruch]]''.
 
==== Agada v Talmudu ====
Španělský rabín z 15.&nbsp;století, Rabbi Ja'akov ibn Habib (zemřel r.&nbsp;1516), sepsal dílo ''Ejn Ja'akov''. Toto dílo je extrakcí téměř všeho agadického materiálu z Talmudu. Bylo zamýšleno k obeznámení veřejnosti s mravoučnými částmi Talmudu a k vyvrácení mnoha nařčení týkajících se jeho obsahu. Důraz na studium (respektive nezanedbávání studia) agadických pasáží kadl i [[Maharal]].
==== Pozdní komentáře ====
V&nbsp;pozdějších stoletích se pozornost částečně přesunula od přímé interpretace Talmudu k&nbsp;rozboru dříve napsaných talmudských komentářů. K&nbsp;těmto pozdějším komentátorům patří „Maharšal“ ([[Šlomo Luria]]), „Maharam“ ([[Meir Lublin]]) and „Maharša“ ([[Šmuel Eidels]]).
 
== Odkazy ==
=== Bibliografie ===
* Günter Stemberger: ''Talmud a Midraš'' (Vyšehrad 1999) ISBN 80-7021-301-9
* Abraham Cohen: ''Talmud pro každého'' (Sefer 2007)
* Jiří Langer - ''Talmud - ukázky a dějiny.'' ISBN 80-85809-06-0
1 037

editací