Všeobecná sestra: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Úpravy chyb značka: editace z Vizuálního editoru |
přepracování a učesání článku, změna struktury, rozšíření historie, nahrazení některých nefunkčních zdrojů |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Nursing_students.jpg|náhled|České studentky připravující se na dráhu všeobecné sestry]]
'''Všeobecná sestra''' (obecně se užívá také zastaralý název '''zdravotní sestra''', popřípadě jen '''sestra''') je nelékařské [[zdravotnictví|zdravotnické]] povolání. Muž vykonávající tuto profesi se označuje jako '''všeobecný ošetřovatel'''. Všeobecné sestry jsou společně s dalším [[zdravotník|zdravotnickým personálem]] zodpovědné za ošetřovatelskou, léčebnou a následnou péči při [[akutní stav|akutních]] či [[chronické onemocnění|chronických onemocněních]] a úrazech lidí, stejně jako za preventivní péči o zdravé a za výkony v život ohrožujících situacích, a to v široké škále zdravotnických zařízení. Sestry se mohou též účastnit lékařského a ošetřovatelského výzkumu a poskytovat celou řadu neklinických služeb souvisejících se zdravotnickou péčí. Mohou také poskytovat [[Porodní asistentka|péči při porodech]] a [[paliativní péče|umírání]]. Obecně lze úlohu sester rozdělit na samostatnou činnost a péči, bez indikace lékaře, a na činnost vykonávanou pod dohledem lékaře v pozici jeho spolupracovnice.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Brůha
| jméno = Dominik
| příjmení2 = Prošková
| jméno2 = Eva
| titul = Zdravotnická povolání
| vydavatel = Wolters Kluwer Česká republika,
| místo = Praha
| rok = 2011
| počet stran = 559
| strany = 212
| isbn = 978-80-7357-661-5
}}</ref> Povolání všeobecné sestry je nutné oddělovat od [[praktická sestra|praktické sestry]], která vyžaduje nižší vzdělání (středoškolské) a má omezené kompetence.<ref name="prakticka">{{Citace elektronického periodika
| titul = Nový obor mezi zdravotníky: Praktická sestra
| url = https://www.osetrovatelstvi.info/novy-obor-mezi-zdravotniky-prakticka-sestra/
| periodikum = Ošetřovatelství.info
| datum vydání = 2017-07-13
| datum_přístupu = 2021-04-19
}}</ref>
Přestože jde o povolání, do kterého absolventi nastupují s nadšením a touhou pomáhat, vede jeho vykonávání často k [[syndrom vyhoření|vyhoření]]. Množství nemocí z povolání i dlouhodobé psychické zátěže je vyšší než u většiny jiných profesí. Jedná se přitom jak o rizika mechanického zatížení těla, [[infekce]] a narušení [[spánkový cyklus|spánkového rytmu]], tak o komplikace spojené s konfrontací s utrpením, vysokou mírou zodpovědnosti a nutností rychlého rozhodování a provádění činností, které běžně vzbuzují odpor, to vše za vědomí nízkého finančního ohodnocení. Tyto příčiny vedou k nadměrnému stresu, riziku chybných rozhodnutí a často také k předčasnému opuštění zaměstnání.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Bartošíková
| jméno = Ivana
| titul = O syndromu vyhoření pro zdravotní sestry
| vydavatel = Národní centrum ošetřovatelství a nelékařskch zdravotnických oborů
| místo = Brno
| rok = 2006
| počet stran = 86
| strany = 5–14
| isbn = 80-7013-439-9
}}</ref>
Historie ošetřovatelství sahá hluboko do středověku, kdy byla péče o nemocné zajišťována ve špitálech u klášterů.<ref name="kutnohorska13-26">{{Citace monografie
| příjmení = Kutnohorská
| jméno = Jana
| titul = Historie ošetřovatelství
| vydavatel = Grada
| místo = Praha
| rok = 2010
| počet stran = 206
| strany = 13–26
| isbn = 978-80-247-3224-4
}}</ref> Od [[řeholnice|řeholních sester]], které až do 20. století vykonávaly nejvíc pečovatelské práce, později i v nemocnicích, bylo odvozen název celé profese.<ref name="rejzek569">{{Citace monografie
| příjmení = Rejzek
| jméno = Jiří
| titul = Český etymologický slovník
| vydavatel = LEDA
| místo = Voznice
| rok = 2012
| počet stran = 752
| strany = 569
| isbn = 978-80-7335-296-7
}}</ref> K zásadním reformám péče o pacienty došlo v 18. století. Nejvýznamnější osobností stojící u zrodu moderního pojetí sestry je [[Florence Nightingalová]], která se ve druhé polovině 19. století podílela na zakládání škol, organizovala sesterskou práci a připravovala ošetřovatelské příručky.<ref name="kutnohorska37-42">Kutnohorská (2010), s. 37–42.</ref> Profesionalizace byla pak dovedena do konce ve 20. století, kdy sestry sehrály významnou roli v obou světových válkách. V mnoha světových zemích včetně tehdejšího Československa byla po druhé světové válce zorganizována výuka na vysokých a vyšších zdravotnických školách, ošetřovatelská úloha řeholních sester byla často potlačena ve prospěch civilní profese. Současně došlo k výraznější specializaci pro provádění jednotlivých typů úkonů.<ref>Kutnohorská (2010), s. 65–125.</ref>
== Historie ==
===
[[Soubor:Albrecht Dürer 013.jpg|thumb|upright=1.0|Rytina od [[Albrecht Dürer|Albrechta Dürera]] z roku [[1504]] – ''Smrt Crescentie Pirckheimerové''
Péče o nemocné a raněné je s lidskou civilizací spjato odnepaměti, v nejstarších obdobích nicméně nebylo rozlišováno mezi lékařem a ošetřovatelem. Způsoby, jak se starat o nemocné, vycházely obvykle ze zkušeností s působením slunce, vody a léčivých bylin na zdraví člověka. Z těchto zásad se vycházelo také v klášterech, kde se k léčebným metodám přidávala také [[modlitba]]. Toto směřování bylo dálo posíleno v souvislosti s [[křížové výpravy|křížovými výpravami]], kdy vznikaly řeholní a vojenské špitálské řády zabývající se péčí o nemocné. Podobné instituce pak vznikaly i v raném novověku. K významným řádům, které se k péči o nemocné zavázaly, patřil [[Maltézský řád|Vojenský hospitální řád svatého Jana v Jeruzalémě]], [[Řád svatého Lazara|Řád rytířů svatého Lazara Jeruzalémského]], [[Řád německých rytířů]] a mnohé [[Žebravé řády|žebravé (mendikantské) řády]] – [[Hospitálský řád sv. Jana z Boha|milosrdní bratři]], [[Kongregace Milosrdných sester svatého Karla Boromejského|boromejky]], [[Kongregace Milosrdných sester svatého Kříže|Milosrdné sestry svatého Kříže]], [[Kongregace Milosrdných sester svatého Vincence de Paul|paulánky]], [[Řád svaté Alžběty|alžbětinky]], [[Chudé sestry svaté Kláry|klarisky]] a další). [[Špitál]]y často vyrůstaly vedle klášterů, příkladem může být špitál u [[Anežský klášter|Anežského kláštera]] v Praze (Na Františku). Kromě péče o nemocné poskytovaly špitály útočiště a stravu pocestným nebo chudým.<ref name="kutnohorska13-26" /> Ve 20. století se pak od řeholních sester sloužících ve zdravotnických zařízeních přeneslo označení „sestra“ na ošetřovatelskou profesi jako takovou.<ref name="rejzek569" />
[[Soubor:Grand Duchesses Olga and Tatiana Nikolaevna of Russia as nurses.jpg|náhled|Ruské [[Velkokníže|velkokněžny]] [[Olga Nikolajevna|Olga]] a [[Taťána Nikolajevna|Taťána]] při péči o nemocné]]
=== 18. a 19. století ===
V 18. století se pod vlivem [[osvícenství|osvícenských]] ideálů začala situace proměňovat. V rakouské monarchii se pod aplikaci nových principů do praxe podepsal především říšský protomedik [[Gerard van Swieten]] (1700–1773). Péče o nemocné byla systematizována a podřízena státní správě. V 80. letech 18. století se začaly systematicky zakládat všeobecné nemocnice a porodnice, zatímco malé špitály zanikaly. Péči o nemocné a úklid zajišťovali zprvu opatrovníci a opatrovnice bez vzdělání či ošetřovatelské praxe.<ref>Kutnohorská (2010), s. 32–34.</ref>
[[Soubor:WMS_5484,_Florence_Nightingale_Wellcome_L0030577.jpg|thumb|vlevo|Vyobrazení [[Florence Nightingalová|Florence Nightingalové]], zakladatelky a propagátorky moderního ošetřovatelství]]
Situace byla podobná ve všech evropských zemích. Ve Velké Británii byly až do 60. let 19. století ošetřovatelky vnímány jako lépe postavené služebnictvo. Šlo o ženy z [[dělnická třída|dělnické třídy]], někdy v čele s ženou z vyšších vrstev, která se ocitla ve finanční nouzi a potřebovala si přivydělat – jednalo se však pouze o organizátorky, bez povědomí o ošetřovatelské praxi nebo snahy své podřízené kontrolovat.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Dingwall
| jméno = Robert
| příjmení2 = Rafferty
| jméno2 = Anne Marie
| příjmení3 = Webster
| jméno3 = Charles
| titul = An Introduction to the Social History of Nursing
| vydavatel = Routledge
| místo = London – New York
| rok = 2002
| počet stran = 264
| strany = 69
| isbn = 9781134978717
}}</ref> Někdy se však do dobrovolného ošetřování pouštěly také ženy ze šlechtických nebo bohatých rodin – křesťanská [[filantropie]] jim umožňovala uniknout z normami svázaného prostředí vyšší společnosti a alespoň zčásti se nezávisle realizovat. Společné vykonávání sesterské činnosti bylo jedním z mála způsobů, jak v 19. století docházelo k prolamování třídních bariér.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Helmstadter
| jméno = Carol
| příjmení2 = Godden
| jméno2 = Judith
| titul = Nursing before Nightingale, 1815–1899
| vydavatel = Routledge
| místo = London – New York
| rok = 2016
| počet stran = 242
| strany = 128–129
| isbn = 9781317086475
}}</ref>
Skutečná revoluce však přišla teprve zásluhou [[Florence Nightingalová|Florence Nightingalové]], která se, ač pocházela z vlivné anglické rodiny, rozhodla ošetřovatelství zasvětit život. Po vypuknutí [[krymská válka|krymské války]] zorganizovala v Paříži skupinu 36 sester a vydala se s nimi v roce 1854 do tureckého [[Scutari]], kde se staraly o raněné a nemocné. I přes počáteční chlad ze strany lékařů se jí podařilo razantně snížit úmrtnost raněných vojáků (z 60 % na 1 %), a dokázat tak potřebnost dobře organizované ošetřovatelské péče. Později provedla reformu celého britského vojenského lékařství a v roce 1860 otevřela ošetřovatelskou školu u londýnské nemocnice [[St Thomas' Hospital]]. Budoucí sestry strávily rok výukou, další čtyři roky v nemocnici jako zaměstnankyně na zkoušku. Od roku 1862 fungovala v této ošetřovatelské škole také příprava porodních asistentek.<ref name="kutnohorska37-42" />
Krymská válka ovlivnila také významného chirurga [[Nikolaj Ivanovič Pirogov|Nikolaje Ivanoviče Pirogova]] (1810–1881). Na straně ruského vojska připravil třicet vyškolených ošetřovatelek a organizoval též pomoc dobrovolných zdravotnic. Třetí významnou osobností druhé poloviny 19. století byl [[Henri Dunant]] (1828–1910). Po děsivé zkušenosti s [[bitva u Solferina|bitvou u Solferina]] (1859) se rozhodl iniciovat založení [[Mezinárodní červený kříž|Mezinárodního červeného kříže]] v roce 1864, zaměřené na péči o potřebné v časech míru i války. Kromě MČK existují také jednotlivé národní červené kříže a půlměsíce; organizace uděluje každý druhý rok 36 sestrám [[cena Florence Nightingalové|cenu Florence Nightingalové]] za zásluhy v péči o raněné při válkách a katastrofách.<ref>Kutnohorská (2010), s. 49–53.</ref>
Školy pro sestry začaly ve druhé polovině 19. století vznikat po celé Evropě, v Praze byla ošetřovatelská škola založena v roce 1874, pravděpodobně pod vlivem [[Epidemie pruské cholery v českých zemích 1866–1867|třetí epidemie cholery]] (1866–1867) a značného rozšíření neštovic na počátku 70. let. Škola se řídila ideály Florence Nightingalové, její ''[[Kniha o ošetřování nemocných]]'' vyšla v roce 1874 i v českém překladu. Škola zanikla v roce 1881, hned v roce 1882 však chirurg [[Theodor Billroth]] založil ve Vídni novou instituci po jejím vzoru – školu a nemocnici pro výcvik sester ([[Rudolfinerhaus]]). Podmínky ošetřovatelského personálu pak upravil kromě jiných [[čelední řád]] z roku 1886 – sestry musely být neprovdané a jejich plat byl pevně určen (50 krejcarů za denní službu, 70 krejcarů za noční službu, 3–7 zlatých za nepřetržitou týdenní službu). Jejich finanční ohodnocení však bylo stále nižší než plat nemocenského vrátného a na pozici sester byly běžně přijímány uchazečky bez školení či praxe.<ref>Kutnohorská (2010), s. 60–64.</ref>
Od 80. let 19. století se stabilně zvyšovala poptávka po nemocniční péči i po dalších institucích, kde se uplatňovaly sestry, a to zejména ze strany středních vrstev. Ve Velké Británii bylo v roce 1891 přibližně 9500 míst v pečovatelských ústavech a sanatoriích, v roce 1911 jejich počet vystoupal na 13 000 míst a v roce 1921 již na 40 000 míst. Tento prudký rozvoj péče byl částečně způsoben přesunem lékařských zákroků z lidských domovů na specializovaná místa, kde bylo snazší zajistit hygienické podmínky a dohled nad pacientem, částečně dán vzrůstající poptávkou středních a vyšších tříd po nemocniční péči, s níž se seznámili především v průběhu [[první světová válka|první světové války]].<ref>Helmstadter, Godden (2016), s. 71–72.</ref>
=== Mezi světovými válkami ===
[[Soubor:Masarykova-Photo.jpg|thumb|vpravo|[[Alice Masaryková]] organizovala rozvoj meziválečného československého ošetřovatelství]]
V Československu zajišťovaly i po první světové válce většinu sesterských činností členky řeholních řádů, které pracovaly v nemocnicích. Jejich původní monopol byl nicméně čím dál víc narušován sekulárními ošetřovatelkami, které navíc podporoval také nový politický režim. V roce 1916 byla založena [[Česká zemská škola pro ošetřování nemocných]] zajišťující dvouleté studium, v letech 1921 pak vznikl [[Spolek diplomovaných sester]], který se snažil o zakládání nových škol a zvyšování počtů civilních ošetřovatelek. [[Alice Masaryková]], dcera prezidenta Masaryka, přivedla ze Spojených států zkušené sestry za účelem výuky a podporovala vzdělávání českých ošetřovatelek v zahraničí. USA patřilo v tomto období k centrům inovací v oblasti výcviku zdravotnického personálu – v roce 1923 vznikly univerzitní ošetřovatelské školy na [[Yaleova univerzita|Yaleově univerzitě]] v [[Connecticut]]u a na [[Ohio|ohijské]] [[Case Western Reserve University|Western Reserve University]]. V letech 1926 až 1934 pak k další standardizaci, jež měla blízko k moderní akreditaci, přispělo působení [[Národní liga výuky ošetřovatelství v USA|Národní ligy výuky ošetřovatelství v USA]]. Zrodila se také myšlenka specializované klinické sestry, která pak byla do školní výuky zavedena ve 40. letech.<ref>Kutnohorská (2010), s. 65–70.</ref> V ČSR byla za první republiky zřízena také škola pro dětské sestry v [[Krč]]i (od roku 1922, ředitel [[Quido Mann]]) a škola pro porodní asistentky v Krči (od roku 1930, ředitel Quido Mann) a v [[Ostrava-Zábřeh|Ostravě-Zábřehu]] (od roku 1930, ředitelka [[Emílie Lukášová]]).<ref>Kutnohorská (2010), s. 92.</ref>
=== Druhá světová válka a další vývoj ===
[[Soubor:Pictorial_Review_1918-11_cover.jpg|thumb|vpravo|Americký ženský časopis ''[[Pictorial Review]]'', číslo z listopadu 1918]]
[[Druhá světová válka]] byla pro mnoho sester na všech bojujících stranách těžkou zkouškou. Československé sestry se uplatnily na východní frontě v rámci [[1. československý armádní sbor|1. československého armádního sboru]], kde bylo jejich úlohou poskytování první pomoci a ošetřování raněných vojáků. Účastnily se například [[bitva u Sokolova|bitvy u Sokolova]] (1943). V Londýně vznikla díky [[Hana Benešová|Haně Benešové]] organizace [[Československá pomoc]]. V prosinci 1940 byl československým sestrám umožněn vstup do anglických nemocnic jako plně placeným ošetřovatelkám, staraly se také o české uprchlíky.<ref>Kutnohorská (2010), s. 95–98.</ref>
[[Soubor:Four Naval Nurses Who Risked Their Lives To Remove Patients From a Bombed Hospital during An Air Raid, Are the First To Receive Military Awards during This War. 29 November 1942. A12989.jpg|thumb|vlevo|Anglické sestry za druhé světové války (1942)]]
Po nástupu komunismu v Československu došlo k razantním reformám. Roku 1949 byla v Československu zahájena výuka čtyřletého středoškolského oboru „zdravotní sestra“, zrušeny či sloučeny byly dosavadní dvouleté ošetřovatelské školy. Po roce 1956 proběhla v systematická výměna všech zbývajících řeholních sester za civilní pracovnice. Vzhledem k nutnosti získat větší množství pracovních sil (civilní sestry byly limitovány pracovní dobou v rámci [[pracovní směna|provozu na směny]], možností těhotenství, nutností starat se o své vlastní děti během jejich nemoci apod.) trvala postupná výměna až do roku 1962. Některé řeholní sestry, jež opustily nemocnice, byly následně umístěny do domovů důchodců a ústavů sociálné péče.<ref>{{Citace sborníku
| příjmení = Tesař
| jméno = Petr
| titul = Ženské řehole v období totality
| příjmení sestavitele = Vlček
| jméno sestavitele = Vojtěch
| sborník = Ženské řehole za komunismu (1948–1989)
| vydavatel = Wolters Kluwer Česká republika,
| místo = Praha
| rok = 2011
| počet stran = 559
| strany = 212
| isbn = 978-80-7357-661-5
}}</ref>
V roce 1960 byla na [[Karlova univerzita|Karlově univerzitě]] zahájena výuka kombinace psychologie a péče o nemocné, a Československo se tak stalo jednou z prvních evropských zemí s vysokoškolským programem pro sestry. Po roce 1989 se začaly rozvíjet přímo bakalářské a navazující magisterské obory v rámci programu „ošetřovatelství“, směřující pak zejména na magisterském stupni ke specializaci. V roce 1996 vznikly také vyšší zdravotnické školy. V 90. letech byla profese oficiálně přejmenována na „všeobecnou sestru“.<ref>Kutnohorská (2010), s. 119–122.</ref>
Na konci 20. století se začaly vyspělé země potýkat s nedostatkem sester, a to vinou špatných nebo zhoršujících se pracovních podmínek v této profesi. Jedním z možných řešení ze strany státu se stalo lákání pracovních sil z chudších zemí. [[Kongres Spojených států amerických|Americký Kongres]] například v letech 1986, 1989 a 1990 schválil sérii tří zákonů (Immigration Nursing Relief Acts), které měly za úkol dostat do země ošetřovatelky z chudších zemí (jako Indie, Filipíny nebo karibské státy), a dokonce pro tuto skupinu zavedl zvláštní typ [[vízum|víza]] ([[vízum H-1A|H-1A]]). Tato strategie byla nicméně kritizována jako neetická, mimo jiné ze strany americké sesterské profesní organizace [[ANA|American Nurses Association]] – získávání zdravotních sester z ciziny přenáší problémy s jejich nedostatkem na bedra chudších zemí, a kromě toho mohou být přistěhovalci snáze vykořisťováni a ohrožováni substandardními podmínkami, v nichž musejí pracovat.<ref>{{Citace sborníku
| příjmení = St. Hill
| jméno = Patricia
| titul = Race, Race Relations, and the Emergence of Professional Nursing, 1870–2004
| příjmení sestavitele = Andrist
| jméno sestavitele = Linda C
| příjmení sestavitele2 = Nicholas
| jméno sestavitele2 = Patrice
| příjmení sestavitele3 = Wolf
| jméno sestavitele3 = Karen
| sborník = A History of Nursing Ideas
| vydavatel = Jones and Bartlett Publishers
| místo = Boston, Toronto, London, Singapore
| rok vydání = 2006
| počet stran = 504
| isbn = 9780763722890
| strany = 64
}}</ref>
== Vzdělání a regulace oboru ==
[[Soubor:Sala_symulująca_odział_szpitalny_w_Colegium_Szkoła_Służb_medycznych.jpg|thumb|Výuka sester v Polsku (Collegium Szkoła Służb Medycznych, [[Varšava]])]]
Kariérní struktura všeobecných sester se na různých místech světa liší. Typicky existuje více různých úrovní ošetřovatelství, rozlišovaných podle svého zaměření. Hlavní rozlišení je mezi oblastí všeobecnou a specializovanou, existují i různé úrovně odbornosti, lišící se podle částí světa. Na vrcholu žebříčku vzdělávání je doktorsky připravená sestra. Sestry mohou získat titul [[Ph.D.]], nebo jiný [[doktor]]ský titul, specializovaný na výzkum, klinickou praxi apod. Tyto sestry vykonávají praxi, vyučují a vedou výzkum v oblasti ošetřovatelství.
[[Soubor:Male Nurses- Life at Runwell Hospital, Wickford, Essex, 1943 D14310.jpg|thumb|vlevo|Mužští ošetřovatelé v anglické [[Runwell Hospital]] v roce 1943]]
V různých částech světa se vzdělávací zázemí pro sestry velmi liší. V některých částech východní [[Evropa|Evropy]] mají sestry [[střední škola|středoškolské]] vzdělání s dvanácti až osmnácti měsíci praxe. Naproti tomu v [[Chile]] se vyžaduje, aby registrovaná sestra dosáhla nejméně [[bakalář]]ského titulu. Sestry jsou největší skupinou osob poskytující zdravotnickou péči – jen v samotných [[Spojené státy americké|Spojených státech]] jsou přes dva miliony registrovaných sester, což dělá okolo 13 % z patnácti milionů lidí pracujících v oblasti zdravotnictví a sociální péče sledované [[Ministerstvo práce Spojených států amerických|Ministerstvem práce USA]].<ref>{{Citace elektronické monografie | titul=May 2005 National Industry-Specific Occupational Employment and Wage Estimates | edice=US Department of Labor | url=http://www.bls.gov/oes/current/naics2_62.htm | datum přístupu=2006-10-15}}</ref>
Jde o jedno z nejvíce feminizovaných povolání, avšak počet mužů vstupujících do této profese roste. Například v roce 2000 bylo ve Spojených státech z registrovaných sester pouze 5,4 % mužů, ovšem tento počet za předchozí dvě dekády vzrostl o 226 %.<ref>{{Citace elektronické monografie | titul=Caring Knows No Gender | edice=American Journal of Nursing | url=http://nursingworld.org/ajn/2003/may/issues.htm | datum přístupu=2006-10-15 | url archivu=https://web.archive.org/web/20061026231635/http://www.nursingworld.org/AJN/2003/may/issues.htm | datum archivace=2006-10-26 | nedostupné=ano }}</ref>. V roce 2007 bylo na celém světě 10,7 % mužů mezi [[registrovaná sestra|registrovanými sestrami]] a 10,4 % mezi [[licencovaná praktická sestra|licencovanými praktickými sestrami]].<ref>{{Citace elektronické monografie | titul=Trends in General Class Members 2007 | edice=College of Nurses of Ontario | url=http://cno.org/docs/general/43011_TrendsNewMembers.pdf | datum přístupu=2008-06-28 | url archivu=https://web.archive.org/web/20080706115011/http://www.cno.org/docs/general/43011_TrendsNewMembers.pdf | datum archivace=2008-07-06 | nedostupné=ano }}</ref> Přestože tento růst počtu mužů nastupujících a pracujících v profesi sestry má pokračující trend, ženy i nadále dominují jak ošetřovatelské péči, tak i celému sektoru zdravotnictví.
Také v Česku lze sestru označit za jedno z povolání s nejvyšším procentem žen, byť dochází k pomalým posunům a většímu zapojení mužů. V roce 2002 pracovalo na pozici ošetřovatelky nebo sestry (ať už všeobecné či specializované) 9 % celé ženské pracovní síly, ženy tvořily 99 % z pracovníků v této profesi. v roce 2008 bylo na pozici ošetřovatelky nebo sestry zaměstnáno 6 % ženské pracovní síly a ženy tvořily 98 % pracovníků v této profesi.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Křížková
| jméno = Alena
| příjmení2 = Sloboda
| jméno2 = Zdeněk
| titul = Genderová segregace českého trhu práce
| vydavatel = Sociologický ústav AV ČR
| místo = Praha
| rok = 2009
| počet stran = 115
| strany = 23
| isbn = 978-80-7330-165-1
}}</ref>
Ve většině zemí jsou sestry registrovány a vedeny v živém profesním rejstříku. Úkolem regulačního systému je zajistit, aby odpovědnou práci sester směly vykonávat pouze kvalifikované pracovní síly. Prodlužování registrace bývá někdy svázáno s požadavkem dalšího vzdělávání a ověřování kvalifikace, což bývá označováno jako „udělování licence“ a spojeno s regulačním poplatkem. V některých zemích je nutné pravidelné obnovování této licence, obvykle jednou za 1–3 roky.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Mastiliaková
| jméno = Dagmar
| titul = Úvod do ošetřovatelství: systémový přístup, svazek 1.
| vydavatel = Karolinum
| místo = Praha
| rok = 2002
| počet stran = 185
| strany = 65–67
| isbn = 80-246-0428-0
}}</ref> V Česku od roku 2004 existuje Registr zdravotnických pracovníků jako součást [[Národní zdravotnický informační systém|Národního zdravotnického informačního systému]] a většina údajů v něm je veřejně přístupná.<ref>Brůha, Prošková (2011), s. 132.</ref>
== Česká republika ==
=== Vzdělávání ===
Vzdělávání sester se v ČR řídí zákonem 96/2004 Sb
| titul = 4+1 už od září 2017!
| url = https://www.osetrovatelstvi.info/41-uz-od-zari-2017/
| periodikum = Ošetřovatelství.info
| datum vydání = 2017-07-14
| datum_přístupu = 2021-04-19
}}</ref> Povolání „praktická sestra“ byl zákonem č. 201/2017 Sb. nově zavedeno, zatímco povolání „zdravotnický asistent“ bylo zrušeno. Osoby kvalifikované k výkonu povolání „zdravotnický asistent“ automaticky získaly kvalifikaci k výkonu povolání „praktická sestra“.<ref name="prakticka" />
Dále zákon určuje řadu přechodných výjimek, s tím, že v některých případech je určeno tříleté období, kdy může sestra vykonávat práci pouze pod dohledem. Pro jiná povolání (např. [[porodní asistentka]], [[zubní instrumentářka]]) jsou požadavky na potřebné vzdělání obdobně určeny stejným zákonem.<ref name="zakon96">{{Citace elektronické monografie | titul=Zákon 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních | url=http://www.mzcr.cz/Odbornik/Pages/245-zakon-c-962004-sb.html | datum přístupu=2008-08-23 | url archivu=https://web.archive.org/web/20080625030537/http://www.mzcr.cz/Odbornik/Pages/245-zakon-c-962004-sb.html | datum archivace=2008-06-25 | nedostupné=ano }}</ref>
Pokud funkci všeobecné sestry vykonává muž, podle zákona se v České republice označuje jako „všeobecný ošetřovatel“ (termín pouze „ošetřovatel“ je vyhrazen profesi s nižší kvalifikací), v případě funkce porodní asistentky jako „porodní asistent“.
Pro výkon práce sestry lze uznat i vzdělání získané v zahraničí, a to za podmínek rámcově upravených evropskou směrnicí 2005/36/ES<ref name="eusmernice">{{Citace elektronické monografie | titul=Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací | url=http://www.mzcr.cz/Odbornik/Pages/247-smernice-rady-200536es.html | datum přístupu=2008-08-23 | url archivu=https://web.archive.org/web/20090204020905/http://mzcr.cz/Odbornik/Pages/247-smernice-rady-200536es.html | datum archivace=2009-02-04 | nedostupné=ano }}</ref> a transponovaných českým zákonem 96/2004.
Řádek 48 ⟶ 212:
Výkon pracovní činnosti sester je právně upraven ve vyhlášce [[Ministerstvo zdravotnictví České republiky|ministerstva zdravotnictví]] č. 424/2004 Sb. (v aktuálním znění). Vyhláška specifikuje pravidla pro odborné zdravotnické pracovníky obecně, pravidla jednotlivých zdravotnických profesí (např. všeobecná sestra, [[Dentální hygienista|dentální hygienistka]]) a konečně pravidla profesí se specializovanou způsobilostí (např. sestra pro intenzivní péči, dětská sestra). Kromě jiného vyhláška definuje seznam činností, které jsou náplní práce příslušné profese, a dále případně podmínky, za kterých lze činnost vykonávat (kupř. „pod dohledem lékaře“).<ref name="vyhlaska">{{Citace elektronické monografie | titul=Vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČR č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků | url=http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/14504/_s.155/701?l=424/2004 }}{{Nedostupný zdroj}}</ref>
V rámci [[Evropská unie|Evropské unie]] byly [[Směrnice Evropské unie|směrnice]] upravující přípravu na povolání sestry přijaty v roce 1977. Ślo o směrnici Rady č. 77/452/EHS, o vzájemném uznávání diplomů, osvědčení a obdobných dokladů o vzdělání zdravotních sester a ošetřovatelů zodpovědných za všeobecnou péči obsahující opatření pro usnadnění účinného výkonu práva podnikání a volného pohybu služeb, a směrnici Rady č. 77/453/EHS, o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se činnosti zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči. Evropské standardy vyžadují pro výkon povolání sestry odborné vzdělání, minimálně tříleté, které následuje po alespoň desetiletém všeobecném vzdělání ukončeném zkouškou (nikoliv nutně [[maturita|maturitní]]). Na základě těchto směrnic, které jsou do českého právního řádu inkorporovány zákonem a prováděcím předpisem, nesmějí členské země EU umožnit přístup k poskytování všeobecné ošetřovatelské péče osobám s jiným vzdělání, bez ohledu na název profese. To nicméně nijak nebrání rozlišování vzdělávání sester podle typu (psychiatrické sestry, dětské sestry a jiné).<ref>Brůha, Prošková (2011), s. 207–208.</ref>
=== Typy sester ===
Podle vyhlášky 424/2004 rozeznává české zdravotnictví tyto typy sester:
* Všeobecná sestra – společné označení většiny typů sester; všeobecná sestra může disponovat specializovanou způsobilostí (viz seznam dále)
** Sestra pro intenzivní péči
Řádek 69 ⟶ 236:
** Dentální hygienistka – samostatná profese, podle českého práva však může pod dohledem zubního lékaře vykonávat též činnosti zubní instrumentářky
===
Zdravotnická zařízení zaměstnávají širokou škálu zdravotnického personálu, který spolupracuje se zdravotními sestrami. Jsou to například:
* ''[[Sanitář]]i – ''tyto druhy pracovníků se vyskytují v zařízeních akutní i následné péče, kde pracují pod dohledem všeobecných nebo praktických sester. Nejčastěji asistují ostatním nelékařským zdravotnickým pracovníkům, transportují pacienty/klienty na vyšetření, pomáhají při ošetřovatelské péči (v rámci lůžkové péče), uplatnění nacházejí i na operačních sálech, v patologických ústavech aj.
* ''[[Ošetřovatel]]é'' asistují všeobecným sestrám při poskytování základní ošetřovatelské péče, sledují vitální funkce, zajišťují hygienickou péči, pomáhají s výživou, zajišťují základní psychosociální péči, úklid a podobné záležitosti.
* ''[[Praktická sestra|Praktické sestry]]'' poskytují základní ošetřovatelskou péči na základě svých kompetencí, bez indikace lékaře, pod dohledem všeobecné sestry (nebo porodní asistentky) poskytují specializovanou a vysoce specializovanou ošetřovatelskou péči v rámci ošetřovatelského procesu, podílí se na získávání informací nutných k určení ošetřovatelských diagnóz, v míře určené všeobecnou sestrou nebo porodní asistentkou plní ošetřovatelský plán a provádí ošetřovatelské výkony.
* ''[[Zdravotnický záchranář|Záchranáři]]'' úzce spolupracují se sestrami pro urgentní medicínu a intenzivní péči na stabilizaci život ohrožujících zranění a jiných stavů vyžadujících urgentní péči, a zajišťují hladký převod péče z [[ambulance]] do rukou lékařského týmu.
* ''[[Zdravotní technik|Technici]]'', například certifikovaní medikační pomocníci jsou vycvičeni pro správu medikace v léčebnách pro dlouhodobě nemocné. Dále to jsou technici pro [[moderní flebotomie|flebotomii]], kteří provádějí [[žilní punkce|venepunkci]], [[chirurgický technolog|chirurgičtí technologové]] (ve Spojených státech) a technici vycvičení pro obsluhu různých druhů diagnostické a laboratorní techniky, například rentgenů, elektrokardiografů atd.
* ''[[Lékař]]i,'' trend partnerského vztahu mezi lékařem a sestrou
* ''[[Farmaceut]]i'' poskytují odborné rady pro [[Farmakologie|farmakoterapii]].
* ''Ostatní zdravotnický personál'' - fyzioterapeuti, zdravotničtí laboranti, kliničtí logopedové, dětské sestry, porodní asistenti, ergoterapeuti, radiologičtí asistenti, zdravotně - sociální pracovníci, optometristi, ortoptisti, nutriční terapeuti, zubní technici, dentální hygienisté, asistenti ochrany a podpory veřejného zdraví, ortotik–protetik, biomedicínští technici, adiktologové, behavoriální analytici.
== Reference ==
<references />
| |||