Arbogast starší: Porovnání verzí

'''Flavius ​​Arbogast''' ([[4. století]]{{Nejisté datum|narození}} - [[8. září]] [[394]]) byl [[Starověký Řím|římský]] [[uzurpátor]] a ''[[magister militum]]'' [[Frankové|franského]] původu.,<ref>{{Citace monografie

}}</ref> Císařem [[Theodosius I.|Theodosiem I.]] byl jmenován comitem [[Galie]].{{Poznámka|Comes je původně římský oficiální titul, který měl v průběhu času několik významů, a to jak v civilní oblasti pro guvernéry a členy císařské rady, tak i v armádě. Ve středolatinských pramenech pochází z německého slova Graf.}} Později uzurpoval římský trůn pro rétorika [[Eugenius|Eugenia]].

=== Uzurpace trůnu pro Eugenia ===

Této situace Arbogast nakonec využil ve svůj prospěch a císařem v západní části říše 22. srpna 392 jmenovaluzurpoval trůn císaře pro [[rétorika]] [[Eugenius|Eugenia]], čímž si trůn [[Uzurpátor|uzurpoval]]. Sám tento úřad zastávat nemohl, neměl římský původ a tak za pomoci římské šlechty a vyšší třídy, v níž stále dominovali [[Pohanství|pohané]] jako [[Quintus Aurelius Symmachus Eusebius]] a [[Virius Nicomachus Flavianus|Nicomachus Flavianus]] si jmenováním loajálního EusebiaEugenia, zajistil moc a nadvládu pro sebe. DosazenímS EusebiaEugeniem na trůntrůnu získala na moci především pohansky smýšlející frakce římské elity a tak ihned po jeho jmenování, odmítla [[Křesťanství|křesťanská církev]] odmítla s Arbogastemcísařem ai císařemArbogastem spolupracovat. Arbogast na to reagoval tak, že v roce 393 v [[Římský senát|římském senátu]] uzavřel spojenectví s nekřesťany, aby obnovil toleranci vůči pohanským kultům, což znamenalo politiku relativní tolerance všech náboženství. Na konci 4. století bylo [[křesťanství]] ve společnosti již silně zakořeněné a úplný odklon od křesťanského náboženství již nebyl možný ani pro pohansky smyšlejícího císaře. Je příznačné, že Eugenius nepřijal titul [[pontifex maximus]].

Jmenování Eugenia císařem [[Theodosius I.|Theodosia]] vyprovokovalo. Jmenování nedynastického spoluvládce neuznal a odmítl i všechny diplomatické nabídky od Eugenia a Arbogasta,. naopakNaopak se vydal na válečné tažení proti oběma uzurpátorůmvzbouřencům. Do čela armády postavil Arbogastova strýce [[Richomeres|Richomer]]a, ten ale cestou z východu na západ zemřel. EusebiusEugenius se s Arbogastem se sa armádou vydal proti nim. Obě armády se střetly 5. a 6. září 394, v extrémně krvavé [[Bitva na řece Frigidus|bitvě na řece Frigidus]] v údolí řeky Vipavy, přítoku řeky [[Soča|Soči]]. Pro EusebiaEugenia i Arbogasta bitva skončila drtivou porážkou. V boji rovněž smrtí mnoha vůdců zanikly nejlepší jednotky západní části říše, které se ze ztrát v bitvě již nikdy nevzpamatovaly. Eugenius byl po prohrané bitvě popraven a Arbogast krátce nato spáchal sebevraždu.