Frank Boldt: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Život: oprava textu
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu
mBez shrnutí editace
Řádek 22:
| isbn2 = 80-7432-059-6
| oclc = 696783504
}}</ref> Zde pořádal také každé léto Akademické letní školy, kam zval Čechy, Němce ke společnému dialogu o minulosti, současnosti, ale i přítomnosti. Byl jednou z největších osobností regionu po Sametové revoluci. Původně ač srdcem i duší Sociální demokrat, a on se zasadil o (byť byla realizována po jeho smrti) o to, aby se Chebané dodatečně vyrovnali s minulostí německých Sociálních demokratů v Chebu umístěním pamětní desky na budovu, kde před 2. světovou válkou strana sídlila (nynější ulice Balthasara Neumanna 1, dnes v domě sídlí depozitář chebského muzea). Po nějaké době se rozhodl „znovuobnovit” chebskou pobočku [[Strana zelených|Strany zelených]] v Chebu, které se snažil dát know how Německé Strany Zelených. MístniMístní organizaci však doslova „zvedl z popela” a pravděpodobně by byl v komunálních volbách v říjnu 2006 zvolen do městského zastupitelstva, kdyby pouhé dva týdny před volbami neumřel na velmi rychle postupující rakovinu, která dle slov jeho oddané ošetřovatelky a spolustranice Renaty Křížové, „postihla to nejcennější – tedy mozek”. Frank Boldt byl jednou z nejvýraznějších osob města, ale i Česko-německých vztahů obecně.
 
Nebylo mu zatěžko například pokoušet se o komunikaci se všemi rozmanitými lidmi – rád si popovídal s intelektuály, ale i s obyčejnými lidmi. „Jeho centrum Nadace Evropské Comenium, které vybudoval z bývalé koželužny na břehu řeky Ohře se stala příjemnou oázou, kam jste mohli přijít a povídat si jen tak u sklenky či nějakých dobrot, který on - jakožto vysoce pohostinný člověk - měl vždy plno v zásobě,” říká novinářka Jana Frank. „Dělala jsem s ním spoustu rozhovorů a účastnila se řady jeho letních škol – a nejen to, dělal tolik projektů, shromažďoval a zachránil tolik písemností… Vždycky mě překvapil tolika zajímavými myšlenkami, novinkami či historickými událostmi a kontextem, který vypátral… Seznámila jsem se u něj s neuvěřitelnými osobnostmi z různých konců světa. Často jezdíval za svými dětmi do Israele. Na dveřích nadace – tedy na kování můžete vidět zvenku židovskou hvězdu a citaci z Tóry. On sám sice Žid nebyl, byl protestant, ale stejně tak byl původně Němec, ale ne Sudetský Němec, takže nebyl zatížený těžkým osudem regionu a problematikou bývalých Chebanů a zdejších „nových přistěhovalců”. To u něj jsem začala chápat, jak přistupovat a pokoušet se pochopit složité vztahy mezi Čechy, Němci Židy a celkově se mi to dnes hodí neuvěřitelně – a to i v kontextu mého Londýnského života. Však sám Frank také studoval krátce v Dublinu. Za celý svůj život jsem poznala jen málo tak všestranných lidí a ještě méně odborníků. Ač historik, dokázal mluvit tak jednoduše a lidsky úplně s kýmkoliv. Chybí tu citelně a vždycky bude. Cheb ztratil zásadní kulturní, intelektuální a tolerantní osobu pro jeho duchovní a mezinárodní rozvoj. Chebané nikdy nepochopili – až na pár výjimek – jaké kontakty ve světě ve skutečnosti má a jak by mohl pomoci regionu v dlouhodobém kontextu – sama radnice ho vždy brala jako toho „usazeného Němce”, který je tak trošku podivínský, proč by se usadil právě zde…. v takovém konci světa… Jenže Frank to neviděl jako konec světa, ale jako jeho začátek. Vstup do Evropy a já to vidím také tak – i po těch letech , kdy jsem s ním mluvila naposledy a i po těch letech, kdy jsem Cheb opustila a odstěhovala se do Británie. Měl pravdu v mnohém a byl vizionář. Lituji neskutečně, že jsem s ním nestačila natočit více reportáží a hlavně dokumentární film. Jeho myšlenky jsou však zachyceny v jeho knihách – doporučuji po nich pátrat a číst, přenese Vás to do jiné dimenze a vlastně i do současnosti a pomůže odhadnout budoucnost."