Velké učení: Porovnání verzí

Původně 42. kapitola z ''[[Li-ťi|Knihy obřadů]]'' nebyla pro konfuciány původně výjimečně důležitá, podle raných komentářů ([[Čeng Süan]]ův v 2. století a [[Kchung Jing-ta]]ův v 7. století) byla určena vysoce postaveným lidem, jako výklad hlavních principů vlády. V 11. století pozornost věnovaná kapitole vzrostla, od roku 1030 byla dávána úspěšným absolventům nejvyššího stupně [[Úřednické zkoušky v Číně|úřednických zkoušek]].<ref name="kobzev"/> Mezi [[Neokonfucianismus|neokonfuciány]] na ni obrátili pozornost až [[S’-ma Kuang]], který k ní napsal komentář, a [[Čcheng I]] a [[Čcheng Chao]],<ref name="liščák 400"/> kteří ji vydělili z ''Knihy obřadů'' jako samostatný text.<ref name="theobald daxue"/> K nejdůležitějším konfuciánským textům ji přiřadil Ču Si, který Velké učení reorganizoval.<ref name="liščák 400"/> a rozdělil na kanonický text (který připsal [[Konfucius|Konfuciovi]] s tím, že ho zapsal Konfuciův žák [[Ceng-c’]]) a komentáře (které připsal Ceng-c’ovi s tím, že ho zapsali žáci Ceng-c’a) a k dílu napsal komentář.<ref name="kobzev"/><ref name="theobald daxue"/> Ču Si také změnil chápání díla z návodu pro vládce na učebnici pro všechny dospělé muže. V Ču Siho verzi se ''Velké učení'' stalo jedním ze základních výukových textů konfuciánské nauky a mělo veliký vliv na čínskou vzdělávací a kulturní tradici. Až v 16. století Wang Jang-ming odmítl Ču Siho změny, vydal „autentický“ předčusiánský text a publikoval svůj komentář k textu v němž dokazoval, že ''Velké učení'' podporuje jeho intepretaciinterpretaci konfuciánství.<ref name="kobzev"/>