Velké učení: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
mBez shrnutí editace
Řádek 6:
Text se věnuje problematice budování harmonie ve státu a společnosti počínající morálním sebezdokonalováním.<ref name="kobzev"/><ref name="theobald daxue"/> Cílem kultivace osobnosti je vyzařování ctnosti a přistupování k lidu jako k příbuzným, aby se dospělo k nejzažšímu dobru (takzvané „tři části učení“). Prostředkem k dosažení cíle je „osm stupňů učení“ – zkoumání věcí (''ke-wu''), rozšíření poznání (''č’-č’''), opravdovost úmyslu (''čcheng-i''), náprava srdce/mysli (''čeng-sin''), zdokonalování sebe sama (''siou-žen''), správné řízení rodiny (''čchi-ťia''), řízení státu (''č’-kuo'') a zavedení míru pod Nebesy (''pching tchien-sia''). Přičemž první pět stupňů popisuje vzdělávání jedince, poslední tři proces vládnutí.<ref name="liščák 256 257">Liščák, s. 256–257.</ref>
 
Původně 42. kapitola z ''[[Li-ťi|Knihy obřadů]]'' nebyla pro konfuciány původně výjimečně důležitá, podle raných komentářů ([[Čeng Süan]]ův v 2. století a [[Kchung Jing-ta]]ův v 7. století) byla určena vysoce postaveným lidem, jako výklad hlavních principů vlády. V 11. století pozornost věnovaná kapitole vzrostla, od roku 1030 byla dávána úspěšným absolventům nejvyššího stupně [[Úřednické zkoušky v Číně|úřednických zkoušek]].<ref name="kobzev"/> Mezi [[Neokonfucianismus|neokonfuciány]] na ni obrátili pozornost až [[S’-ma Kuang]], který k ní napsal komentář, a [[Čcheng I]] a [[Čcheng Chao]],<ref name="liščák 400"/> kteří ji vydělili z ''Knihy obřadů'' jako samostatný text.<ref name="theobald daxue"/> K nejdůležitějším konfuciánským textům ji přiřadil Ču Si, který Velké učení reorganizoval.<ref name="liščák 400"/> a rozdělil na kanonický text (který připsal [[Konfucius|Konfuciovi]] s tím, že ho zapsal Konfuciův žák [[Ceng-c’]]) a komentáře (které připsal Ceng-c’ovi s tím, že ho zapsali žáci Ceng-c’a) a k dílu napsal komentář.<ref name="kobzev"/><ref name="theobald daxue"/> Ču Si také změnil chápání díla z návodu pro vládce na učebnici pro všechny dospělé muže. V Ču Siho verzi se ''Velké učení'' stalo jedním ze základních výukových textů konfuciánské nauky a mělo veliký vliv na čínskou vzdělávací a kulturní tradici. Až v 16. století Wang Jang-ming odmítl Ču Siho změny, vydal „autentický“ předčusiánský text a publikoval svůj komentář k textu v němž dokazoval, že ''Velké učení'' podporuje jeho intepretaciinterpretaci konfuciánství.<ref name="kobzev"/>
 
Ve výsledku v konfuciánství existují tři interpretace Velkého učení, Čeng Süana/Kchung Jing-taje, sungkých neokonfuciánců Čchen Iho/Ču Siho a konečně Wang Jang-mingova. Zachovaly se také tři základní varianty textu – Čeng Süana/Kchung Jing-taje zahrnutá v souboru [[Třináct klasických knih|Třinácti klasických knih]], text v souboru Dvanácti kanonických knih vytesaných roku 838 na kamenné stély v Čchang-anu (nyní v [[Les stél|Lese stél]] v Si-anu) a konečně Ču Siho text.<ref name="kobzev"/>