Dopady komunistického režimu na sportovce v Československu: Porovnání verzí

Československo mělo v této době mnoho nadějných a úspěšných sportovců. Komunistický režim si uvědomoval, že jsou tito lidé velice vlivní, a že k nim běžní lidé každodenně vzhlíželi. Režimu docházelo, že by mohli případně šířit své zážitky ze západu, kam se dostali, když právě jezdili na olympiády nebo kterýkoliv jiný zápas, turnaj atd. Také se obávali, že by uprchli do exilu. Proto je komunistépředstavitelé komunistického režimu potřebovali držet pod kontrolou. Sport považovali lidé za největší a jedinou zbraň proti SSSR. Občané toužili po porážce Sovětů. Měli možnost ukázat svou sílu a tímto způsobem vše zlé Sovětům vrátit, i když bylo naprosto nežádoucí, aby je Českoslovenští závodníci porazili.<ref name=":0">{{Citace elektronické monografie

Sportovní hvězdy, kterým se podařilo emigrovat na Západ, byly následně odsuzovány veškerými státními médii. V 70. letech se podařilo emigrovat tehdy zatím nadějné tenistce Martině Navrátilové. Nikdy se o těchto sportovcích žádné zprávy v oficiálních československých sdělovacích prostředcích neobjevovaly. Do té doby se v USA stala jednou z nejúspěšnějších tenistek všech dob. Komunistický režim jí udělil v roce 1986 výjimku. Bylo jí povoleno hrát finále Poháru federace na Štvanici za její novou zemi.<ref name=":1" /> Dále v 80. letech emigroval Ivan Lendl. Poté byl médii označen za zrádce socialismu a přestalo se o něm psát. ''„Musel jsem z Československa odejít. Kvůli lepším podmínkám na přípravu i proto, že jsem poznal, co to je komunismus. Celý život jsem v něm strávit nechtěl. Vyniknout v tenise bylo pro mě jedinou šancí, jak se ho zbavit.“''<ref>{{Citace elektronického periodika

AtletÚspěšný atlet, držitel tří zlatýchmnoha medailí a světových rekordů, držitel zlaté medaile z OH v HelsinkáchLondýně a zlatétří medailezlatých medailí z OH v LondýněHelsinkách, byli se svou manželkou Danou Zátopkovou velice populární pár atletiky. Už ve 20. letech, kdy začal závodit, byl ve svých kategoriích velice úspěšný. Koncem 40. let vstoupil do KSČ. Posuzoval celé dění ale z hlediska sportu. Stal se tak ''„''loutkou" režimu, jelikož podle slov jeho manželky nikdy politice nerozuměl. Díky svému podvolení měl možnost zúročit svůj talent a v atletice během režimu uspět. ''„Chtěl běhat a závodit, a bral tedy na sebe i mimo atletiku úkoly, jejichž plnění mu to umožňovalo.“''<ref>{{Citace monografie