Karel Kryl: Porovnání verzí

}}</ref>, někdy také mylně uváděn [[Pasov]]<ref name="ČT Pasov">[http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10123383458-pribehy-slavnych/499223100031002-obcan-karel-kryl/ ''Příběhy slavných: Občan Karel Kryl''], Česká televize, informace v čase 46:20 min (V. Klimt: Martin Štumpf se ve filmu spletl a od té doby je to přejímáno jako fakt. Tzn. informace z filmu je chybná, stejně jako byla první informace ČTK, která vznikla nedorozuměním.)</ref>) byl československý [[písničkář]] a [[básník]], hlavní představitel československého protikomunistického [[protestsong]]u v letech [[1963]]–[[1989]]. Mnohé jeho písně zlidověly a staly se z nich symboly boje proti totalitní moci. Po [[Sametová revoluce|roce 1989]] dále v rozhovorech pro média a ve své tvorbě nesmlouvavě kritizoval dění ve společnosti. Psal si vlastní hudbu i texty, v jeho repertoáru byly jak satirické nebo vážné písně reflektující společnost, tak poetické a melancholické balady. Někdy se mu přezdívá „básník s kytarou“.<ref>http://www.newstin.cz/tag/cz/75114575{{Nedostupný zdroj}}</ref>

Karel Kryl odjel z Československa [[9. září]] [[1969]] na písničkářský festival v západoněmeckém hradě [[Waldeck (hrad)|Waldecku]]. Po dvou týdnech se rozhodl podat si žádost o politický azyl a v Německu zůstal dalších dvacet let. Počátky života v exilu pro Karla nebyly lehké. Cítil se osamocený, ztracený v cizí kultuře s cizím jazykem. Naštěstí pro něj se setkal s lidmi, kteří mu poskytli pomoc. V dopise svzúčastnilsvým pohřburodičům svépotom matkynapsal: (zemřela„Žádnej [[24. listopad]]u).<ref>KLIMTstrach, Vojtěch:ve ''Akorátsvětě žese mi zabili tátuneztratím. PříběhA Karlahlavně Kryla.'' Třetíklid, přepracovanénic ase doplněné vydáníneděje. GalénChleba [[2010]]:je s.tu 221.stejnej {{ISBN|978-80-7262-649-6}}</ref>jako Jelikoždoma, nalidi rozdíljsou oddobří mnohai dalšíchzlí exulantůjako adoma, emigrantůsnad mělse Krylmi stálepříliš československénebude státní občanství,stýskat.“<ref>KLIMT, Vojtěch: ''Akorát že mi zabili tátu. Příběh Karla Kryla.'' Třetí, přepracované a doplněné vydání. Galén [[2010]]: s. 219117. {{ISBN|978-80-7262-649-6}}</ref> nebylo možné odhadnout, jak se zachovají celníci, až se pokusí překročit hranice. Požádal proto o pomoc svého přítele, [[opat]]a [[Jan Anastáz Opasek|Anastáze Opaska]], který mu přes bavorskou vládu sehnal tzv. [[humanitární vízum]]. I přesto, že přijel na pohřeb své matky, mluvil později o týdnu zde stráveném jako o nejhezčím týdnu svého života.