Filip Ludvík Václav ze Sinzendorfu: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
N |
formát obr. |
||
Řádek 1:
{{infobox - politik
| jméno = Filip Ludvík Václav
| obrázek = Hyacinthe_Rigaud_003.jpg
| popisek = Portrét hraběte Filipa Ludvíka ze Sinzendorfu s dekorací [[Řád zlatého rouna|Řádu zlatého rouna]] (1728, [[Hyacinthe Rigaud]], [[Uměleckohistorické muzeum (Vídeň)]]
Řádek 21:
== Kariéra ==
[[File:Comte_von_Sinzendorf_1701_Rigaud.jpg|thumb|left|upright=0.8|Filip Ludvík Sinzendorf jako velvyslanec ve Francii (1701, [[Hyacinthe Rigaud]])]]▼
[[File:Zámek_židlochovice.jpg|thumb|left|[[Židlochovice (zámek)|Zámek Židlochovice]], hlavní sídlo Filipa Ludvíka Sinzendorfa]]▼
Pocházel ze starého [[Rakousko|rakouského]] [[Šlechta|šlechtického]] rodu, náležel k linii ''Sinzendorf-Neuburg''. Byl mladším synem dlouholetého prezidenta [[Dvorská komora|dvorské komory]] Jiřího Ludvíka Sinzendorfa (1616–1681) a jeho manželky, [[Šlesvicko-Holštýnsko|šlesvicko-holštýnské]] princezny Doroty Alžběty (1645–1725). Pro Filipa Ludvíka byla původně určena církevní dráha a získal post [[kanovník]]a v [[Kolín nad Rýnem|Kolíně nad Rýnem]]. Po smrti staršího bratra Kristiána Ludvíka (1669–1687), který padl v [[Bitva u Nagyharsány|bitvě u Moháče]], se duchovní dráhy vzdal a vstoupil do státních služeb. V roce 1694 byl jmenován [[Císařský komorník|císařským komořím]] a v roce 1695 se stal členem [[Říšská dvorská rada|říšské dvorské rady]].<ref>GSCHLIESSER, Oswald von: ''Chronologische Liste der Reichshofräte'', Vídeň, 2014; s. 57 [http://reichshofratsakten.de/wp-content/uploads/2016/11/Reichshofr%C3%A4tePdf_%C3%9Cberschriften.pdf dostupné online] s. 120</ref> Mezitím začal působit jako diplomat, na přelomu let 1694 a 1695 pobýval v [[Mnichov]]ě<ref>KUBEŠ, Jiří: ''Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750)''; Pelhřimov, 2013; s. 72 ISBN 978-80-7415-071-5</ref> a již v sedmadvaceti letech byl jmenován císařským velvyslancem ve Francii (1699–1701). Do [[Paříž]]e přijel v srpnu 1699, na první oficiální audienci k [[Ludvík XIV.|Ludvíkovi XIV.]] byl pozván v říjnu. Versailles musel opustit po začátku [[Válka o španělské dědictví|války o španělské dědictví]]. V roce 1701 byl jmenován císařským [[Tajný rada|tajným radou]] a od roku 1705 byl dvorským kancléřem.<ref group="pozn.>Na počátku vlády Josefa I. došlo k úpravě státní správy habsburské monarchie. [[Rakouská dvorská kancelář]] byla rozdělena na dvě sekce, které spravovali první a druhý kancléř. První oddělení s kompetencemi pro právní otázky dostal na starost kancléř [[Jan Bedřich Seilern]], zatímco Sinzendorf jako druhý kancléř byl zodpovědný za
Po celou dobu vlády Karla VI. patřil k jeho nejvlivnějším poradcům a ve funkci dvorského kancléře se věnoval především zahraniční politice. V letech 1722–1727 byl vůdčí osobností [[Ostendská společnost|Ostendské společnosti]], jejímž cílem bylo prosadit habsburskou monarchii v mezinárodním námořním obchodu, společnost byla ale zrušena po protestech ze strany Francie a [[Spojené království|Velké Británie]]. V roce 1723 pobýval v [[Praha|Praze]] při příležitosti korunovace Karla VI. českým králem (měl pronajatý palác [[Kinští|Kinských]] na [[Pohořelec (Hradčany)|Pohořelci]]), během pobytu v Čechách navštívil také [[Hořovice (nový zámek)|Hořovice]], cestou zpět do Vídně se zastavil v [[Jaroměřice nad Rokytnou (zámek)|Jaroměřicích nad Rokytnou]] a [[Brtnice (zámek)|Brtnici]]. V roce 1728 byl delegátem na kongresu v [[Soissons]], kde neuspěl proti diplomacii [[André Hercule de Fleury|kardinála Fleuryho]] a dočasně ztratil přízeň Karla VI. V Soissons vznikl jeho nejznámější portrét namalovaný francouzským dvorním portrétistou [[Hyacinthe Rigaud|Hyacinthem Rigaudem]] (Rigaud jej portrétoval předtím již v roce 1701 jako vyslance ve Francii). Vzhledem k tomu, že Karel VI. neměl mužské potomstvo, stala se základní linií rakouské zahraniční politiky ''[[pragmatická sankce]]'' zajišťující nástupnictví v ženské linii. Sinzendorf řadu let pracoval na tom, aby pragmatickou sankci uznaly jednotlivé [[korunní země]], [[Svatá říše římská|říšské státy]] i zahraniční velmoci. Již od roku 1722 také prosazoval návrh sňatku [[Marie Terezie]] s lotrinským vévodou [[František I. Štěpán Lotrinský|Františkem Štěpánem]] (ke svatbě došlo v roce 1736). Své postavení ve funkci kancléře si udržel i na počátku vlády Marie Terezie. Mimo jiné zastával čestnou hodnost dědičného pokladníka Svaté říše římské a od roku 1705 byl protektorem [[Akademie výtvarných umění ve Vídni]]Akademie výtvarných umění. Zemřel v únoru 1742 ve věku 71 let. ▼
▲[[File:Comte_von_Sinzendorf_1701_Rigaud.jpg|thumb|left|Filip Ludvík Sinzendorf jako velvyslanec ve Francii (1701, [[Hyacinthe Rigaud]])]]
▲Po celou dobu vlády Karla VI. patřil k jeho nejvlivnějším poradcům a ve funkci dvorského kancléře se věnoval především zahraniční politice. V letech 1722–1727 byl vůdčí osobností [[Ostendská společnost|Ostendské společnosti]], jejímž cílem bylo prosadit habsburskou monarchii v mezinárodním námořním obchodu, společnost byla ale zrušena po protestech ze strany Francie a [[Spojené království|Velké Británie]]. V roce 1723 pobýval v [[Praha|Praze]] při příležitosti korunovace Karla VI. českým králem (měl pronajatý palác [[Kinští|Kinských]] na [[Pohořelec|Pohořelci]]), během pobytu v Čechách navštívil také [[Hořovice (nový zámek)|Hořovice]], cestou zpět do Vídně se zastavil v [[Jaroměřice nad Rokytnou (zámek)|Jaroměřicích nad Rokytnou]] a [[Brtnice (zámek)|Brtnici]]. V roce 1728 byl delegátem na kongresu v [[Soissons]], kde neuspěl proti diplomacii [[André Hercule de Fleury|kardinála Fleuryho]] a dočasně ztratil přízeň Karla VI. V Soissons vznikl jeho nejznámější portrét namalovaný francouzským dvorním portrétistou [[Hyacinthe Rigaud|Hyacinthem Rigaudem]] (Rigaud jej portrétoval předtím již v roce 1701 jako vyslance ve Francii). Vzhledem k tomu, že Karel VI. neměl mužské potomstvo, stala se základní linií rakouské zahraniční politiky ''[[pragmatická sankce]]'' zajišťující nástupnictví v ženské linii. Sinzendorf řadu let pracoval na tom, aby pragmatickou sankci uznaly jednotlivé [[korunní země]], [[Svatá říše římská|říšské státy]] i zahraniční velmoci. Již od roku 1722 také prosazoval návrh sňatku [[Marie Terezie]] s lotrinským vévodou [[František I. Štěpán Lotrinský|Františkem Štěpánem]] (ke svatbě došlo v roce 1736). Své postavení ve funkci kancléře si udržel i na počátku vlády Marie Terezie. Mimo jiné zastával čestnou hodnost dědičného pokladníka Svaté říše římské a od roku 1705 byl protektorem [[Akademie výtvarných umění ve Vídni]]Akademie výtvarných umění. Zemřel v únoru 1742 ve věku 71 let.
== Majetkové a rodinné poměry ==
▲[[File:Zámek_židlochovice.jpg|thumb|left|[[Židlochovice (zámek)|Zámek Židlochovice]], hlavní sídlo Filipa Ludvíka Sinzendorfa]]
[[File:Wappen_der_Grafen_von_Sinzendorf.jpg|thumb
Po otcově smrti kromě statků v Rakousku zdědil v Čechách panství [[Konopiště]] (1681)<ref>''Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku'', díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985; s. 152</ref>, po smrti staršího bratra Kristiána Ludvíka, který padl v Uhrách, převzal i [[Postoloprty]] (1687). Postoloprtské panství prodal v roce 1692 za 600 000 zlatých [[Schwarzenbergové|Schwarzenbergům]]<ref>''Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku'', díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 389</ref>, později prodal i Konopiště, které v roce 1701 koupili [[Přehořovští z Kvasejovic]] za 221 000 zlatých. Mezitím prodal v roce 1698 také panství se zámkem Neuburg v [[Bavorsko|Bavorsku]], které bylo taktéž součástí dědictví po otci. Palác ve Vídni prodal v roce 1705 [[Václav Norbert Oktavián Kinský|Václavu Norbertovi Kinskému]]. Od své manželky a její sestry koupil v roce 1714 za 660 000 zlatých jejich dědictví panství [[Židlochovice]], již předtím ale do podoby zámku a parku zasahoval. Pro přeměnu židlochovického zámeckého parku do podoby [[Francouzský park|francouzské zahrady]] angažoval v roce 1708 významné zahradní architekty.<ref>[[Karel Hieke|HIEKE, Karel]]: ''Moravské zámecké parky a jejich dřeviny''; Praha, 1985; s. 283–284</ref> [[Židlochovice (zámek)|Zámek v Židlochovicích]] prošel v letech 1720–1729 radikální přestavbou (autorem projektu byl pravděpodobně francouzský architekt Robert de Cotte), v návaznosti na přestavbu zámku vznikla v parku budova [[oranžérie]] (1727–1728).<ref>''Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku'', díl I. Jižní Morava; Praha, 1981</ref> Od Filipových synů koupili v roce 1743 židlochovické panství [[Ditrichštejnové]]. Z titulu funkce nejvyššího dvorského kancléře inicioval výstavbu budovy [[Rakouská dvorská kancelář|rakouského kancléřství]] (1717–1733) podle projektu [[Johann Lucas von Hildebrandt|J. L. Hildebrandta]].<ref>CERMAN, Ivo: ''Chotkové. Příběh úřednické šlechty''; [[Nakladatelství Lidové noviny|NLN]], Praha, 2008; s. 180 ISBN 978-80-7106-977-5</ref>
Řádek 44:
=== Poznámky ===
<references group="pozn."/>
=== Reference ===
<references />
=== Literatura ===
* KODETOVÁ, Petra: ''Soumrak krále Slunce. Válka o španělské dědictví 1701–1714''; Praha, 2016; 286 s. ISBN 978-80-7557-037-6
Řádek 54 ⟶ 56:
* VOKÁČOVÁ, Petra: ''Příběhy o hrdé pokoře. Aristokracie českých zemí v době baroka''; [[Academia]], Praha, 2014; 963 s. ISBN 978-80-200-2364-3
* WANNER, Michal, STANĚK, Karel: ''Císařský orel a vábení Orientu. Zámořská obchodní expanze habsburské monarchie (1715–1789)''; Scriptorium; [[Dolní Břežany]], 2021; 526 s. ISBN 978-80-7649-010-9
=== Externí odkazy ===
* {{commonscat}}
* [https://de.wikisource.org/wiki/BLK%C3%96:Sinzendorf,_Philipp_Ludwig_Wenzel Filip Ludvík Václav ze Sinzendorfu in: ''Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich'']
* [https://de.wikisource.org/wiki/ADB:Sinzendorff,_Philipp_Ludwig_Graf_von Filip Ludvík Václav ze Sinzendorfu in: ''Allgemeine Deutsche Biographie'']
| |||