Vipassaná: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Peche (diskuse | příspěvky)
m Oprava odkazů.
značky: nevhodná syntaxe v nadpisu přepnuto z Vizuálního editoru
m Typografie (pomlčky)
Řádek 23:
Vipassana nehledá poznání vně nás, ale uvnitř, snaží se pochopit svět, vesmír, Boha (lhostejno, jaký název tomu přiřadíme) skrze naše vlastní tělo.
 
Při samotném praktikování sedí člověk nejčastěji v poloze, která je pro evropského člověka značně nepohodlná. Před praktikováním samotné vipassany se soustředění člověka musí nejdříve uklidnit a zpřesnit prostřednictvím základní meditační techniky [[Ánápána]]. Teprve po určité době se začíná se samotnou vipassanou, při níž člověk pozoruje postupně pocity po celém svém těle. Snaží se zachytit veškeré své pocity, a ať už jsou jakékoli, příjemné či nepříjemné, silné či slabé, snaží se k nim zůstat plně lhostejný, čímž učí svou mysl namísto bezhlavé reakce identifikovat dění uvnitř. Kromě toho se učí chápat pomíjivost všeho okolo, která je v danou chvíli demonstrovaná pomíjivostí vlastních pocitů. I sebevětší bolest a nepohodlí někdy ustane. Praktikující člověk v danou chvíli tedy zaujme "vědecký"„vědecký“ přístup a snaží se dívat na bolest nezaujatě, tak jako například lékař na bolest pacienta: „Hm, zajímavé, uvidíme, jak dlouho to potrvá…“. Toto nám pomáhá vidět veškeré skutečnosti a své prožitky takové, jaké skutečně jsou, a ne takové, jakými si je uděláme.
 
Pokud člověk při praktikování pociťuje bolest, zpočátku se pravděpodobně jedná čistě o bolest technického rázu, jeho tělo není zvyklé tak dlouho sedět bez změny polohy. Postupem času se však mohou objevit tzv. bolesti [[Sankhára|sankhárické]]. Má se totiž za to, že naše utrpení se v nás hromadí, a pokud ho přestaneme hromadit, to nahromaděné se musí nějak spotřebovat. Zjednodušeně můžeme tento proces ilustrovat na ohni: dokud budeme do ohně přikládat, oheň bude plát, když však přikládat přestaneme, uhlíky se po čase samy spálí, spotřebují a oheň uhasne.