Verze z 8. 10. 2020, 15:47 editovat David V. (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Patroláři, Revertéři 142 093 editací m typografie, ČJ značka: editace z Vizuálního editoru ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 11. 4. 2021, 21:04 editovat zrušit editaci Jj14 (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 88 592 editací mBez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru Přejít na další porovnání →
Řádek 36: == Historie == Termín džúdžucu se objevuje v [[období Edo]] (1603–1867). Boj nablízko bez použití zbraní však popisuje již kronika [[Nihonšoki]] (rok cca 720). Tento druh [[zápas]]u, ~~pravděpodoně~~pravděpodobně podobný [[sumó]] byl nazýván různě podle období jawara, torite, hakuda, taidžucu apod. Techniky tohoto bojového stylu musely být přizpůsobeny na boj s obrněným nepřítelem. Byly využívaný v případě ztráty [[meč]]e. V takovém případě bylo nutné dostat nepřítele hodem, podrazem na zem a na zemi mu zlomit vaz, případně ho podříznout [[dýka\|dýkou]]. Některá [[korjú]] v současné době tyto bojové techniky s obrněným nepřítelem rekonstruují. V období Edo je charakteristický nárůst škol džúdžucu, pro jeho praktické využití. Znalost džúdžucu uplatňovali osobní strážci nebo strážci věznic, strážci pořádku. Válek bylo naprosté minimum a prakticky jediné konflikty, vznikaly uvnitř společnost (např. rolnická povstání). Řešením těchto konfliktů nebylo rebely zabíjet, ale umravňovat. Předvést je před soud a až na základě soudu je popravit. Řádek 58: Potom co [[Džigoró Kanó]] ovládl japonský trh se systémy džúdžucu zhruba do začátku [[první světová válka\|první světové války]] v roce [[1914]] začal prosazovat pro džúdžucu název [[judo\|džúdó]] jako moderního japonského [[tělovýchovné systémy\|tělovýchovného systému]] a [[sport]]u. Ve třicátých letech se zdálo, že termín džúdžucu je v Japonsku mrtev. V zákoutích však stále přežíval duch starých mistrů džúdžucu, ~~ktery~~který po [[druhá světová válka\|druhé světové válce]] začal ožívat. Snad nejznámější moderní školou/stylem (現代, gendai) je Nihon džúdžucu. Vedle těchto moderních džúdžucu škol je i snaha udržet tradice starých škol džúdžucu (korjú) v rámci kulturního dědictví. Tyto školy organizačně zastřešuje Nihon kobudó kjókai (日本古武道協会). Řádek 65: Ve světě byla problematika džúdžucu jednoduší v tom, že západní svět nechápal mechanizmus změny džúdžucu v džudó a tím se termín džúdžucu udržel v povědomí. V [[Československo\|Československu]] byl například tento rozdíl pochopen jako sebeobrana tj. džúdžucu vs. sport tj. džudó. Současný svět ~~vnimá~~vnímá džúdžucu jako kombinaci tří bojových stylů [[judo]] (hody, podmety, submise), [[karate]] (údery, kopy) a [[aikido]] (submise). Tento slepenec vznikl v Evropě v sedmdesátých letech jako sportovní [[ju-jitsu]]. Vedle klasického džúdžucu existuje i tzv. západní džúdžucu reprezentované komerčně nejúspěšnějším džúdžucu současnosti [[brazilské jiu-jitsu\|brazilským jiu-jitsu]]. Tyto západní verze džúdžucu jsou prakticky zcela integrovány s místní kulturou, ve které probíhal jejich vývoj. Vedle brazilského jiu-jitsu, vychází z džúdžucu [[sambo]], [[krav maga]] a další bojové systémy, ve kterých se prolínají různé bojové styly a vlastní myšlenky zakladatelů.

Džúdžucu: Porovnání verzí