Čchi Paj-š’: Porovnání verzí

Jeho vlastní jméno bylo '''Čchi Čchuen-č’''' a podle čínského zvyku měl v různých obdobích života ještě další jména. <ref>{{Citace monografie

| poznámka = dáleDále jen Hejzlar

}}</ref> Pocházel z rolnické rodiny, jako dítě často stonal a žil obklopen láskou svých prarodičů, dědeček ho učil psát. V roce 1870 začal chodit do vesnické školy, kde se projevil jako výborný žák. Jeho největší zálibou bylo malování a četba, učil se nazpaměť básně ze starých sborníků. Kromě toho musel pomáhat v hospodářství a starat se o mladší sourozence. Podle starého zvyku ho ve 12 letech oženili s o rok starší dívkou jménem příjmením Čchen, ale teprve po sedmi letech spolu mohli žít jako skuteční manželé. <ref>Hejzlar., str. 14-15.</ref> V 15 letech se šel učit truhlářem, protože kvůli své slabé tělesné konstituci nemohl vykonávat těžkou práci na poli. Jeho mistr byl proslulým řezbářem a Čchi projevil velký talent pro umělecké zpracování dřeva. Vyráběl zdobený nábytek, ale vytvářel i různé figurky, vyřezával květiny, ptáky i celé krajiny. V 19 letech se vyučil a následujících dvanáct let se řezbářské řemeslo stalo jeho obživou.<ref name=":0">Hejzlar, str. 16-17</ref> Byl žádaným mistrem, dobře se staral o svou rodinu. V roce 1883 se mu narodil první syn. <ref name=":2">{{Citace monografie

| titul = Přemožitelé času sv. 17

Jeho život se změnil na jaře roku 1889 po setkání s básníkem a malířem Chu Sin-jüanem, který ho vyzval, aby zanechal řemesla a zároveň se mu nabídl za učitele malby. Čchi u něho strávil několik měsíců a kromě školení v malbě se věnoval také studiu klasické poezie, četl filozofické traktáty i populární romány. Během pobytu mu jeho učitelé podle starého zvyku vymysleli nová jména, z nichž nejznámější se stala přezdívka Paj-š′š’ (Bílý kámen).<ref>Hejzlar, str. 22</ref>

Malířství se mu stalo smyslem života a hlavním zdrojem obživy pro celou rodinu. Maloval podle objednávek zákazníků různé závěsy, paravány a hlavně portréty. Stále více se jeho zájem přikláněl k obrazům s tématikou krajiny, květin, ptáků a k dalším oborům, které s tím souvisely: poezie, pečetě a kaligrafie. V roce 1894 založil se svými sedmi přáteli Básnickou„Básnickou společnost Dračí horyhory“ a byl zvolen jejím předsedou. <ref>Hejzlar, str. 25.</ref> Svým uměním si získával stále větší proslulost.

V roce 1900 si Čchi Paj-š’ za peníze získané prodejem série obrazů chunanských hor [[Cheng-šan (Chu-nan)|Cheng-šan]] najal malý domek v osadě Š′-c′-kchou, kam se odstěhoval se svou ženou a čtyřmi dětmi. Své obydlí nazval Studovnou sta švestek a později si tam přistavěl malou pracovnu Pavilón poezie u Vypůjčené hory (Ťie-šan jin-kuan). Vybudoval si botanickou zahradu se skalkami a vodními plochami, zvířaty a ptáky. Uprostřed přírody napsal během prvního roku několik set básní a namaloval v [[Plenér|plenéru]] namaloval mnoho kreseb a skic. <ref>Hejzlar, str. 30-32.</ref>

Po dosažení 40.čtyřicátého roku života začal cestovat po Číně,. uskutečnilUskutečnil pět velkých cest, které měly velký význam pro jeho tvorbu. V roce 1909 se vrátil do rodného kraje, kde si zakoupil malou usedlost v horské vesnici nedaleko svého rodiště. Nazval ji Síň toulavého žabince (Ťi-pching-tchang) a hospodařil tamna ní společně se svými syny. <ref>Hejzlar, str. 39.</ref> Vyřezával pečeti, kreslil studie brouků, hmyzu a ptáků, ale na přání zákazníků také portréty, žánrové obrázky a krajiny. Ty soustředil ve sbírce ''Obrazy z Ťie-šanu'', z níž se zachovalo 22 velkých listů.<ref name=":3">Hejzlar, str. 44.</ref>

V roce 1917 ho vnitropolitické nepokoje přinutily odejít do hor a od roku 1919 se natrvalo usadil v [[Peking|Pekingu]]. <ref name=":2" /> Jen občas se vracel na návštěvu do rodného kraje, kde žila jeho manželka. V novém prostředí se styl Čchi Paj-š’ovy malby proměnil, jeho obrazy vyjadřují podobenství přírody, její odraz v lidském životě (''Borové šišky'', kolem 1921). V námětech převládají obrazy [[Květiny a ptáci|květů a ptáků]]. Měnila se i jeho pečetní a kaligrafická tvorba. Také další léta byla naplněna hledáním nových výrazových prostředků, stylu a usilovnou prací. Přišly i první zahraniční úspěchy (Japonsko 1922, Paříž). Koncem dvacátých let byl Čchi Paj-š’ jednou z vůdčích osobností pekingského kulturního života. Z této doby se datuje také přátelství s českým malířem a diplomatem [[Vojtěch Chytil|Vojtěchem Chytilem]]. <ref>Hejzlar, str. 95.</ref> Od roku 1927 Čchi Paj-š’ působil jako profesor na Akademii umění a vyučoval malířství i na dalších školách. Vycházely publikace s jeho díly, například sborníky pečetí, sbírka ''Básnické studie z Ťie-šan ťün kuan'' (1928) v kaligrafickém rukopisu, osmidílné ''Paj-š′ovy básnické studie'' (1933).

Ve třicátých letech Čchi Paj-š’ trávil hodně času v domku na jihovýchodním okraji Pekingu, který nesl název Pavilón u Vypůjčené hory. Pracoval na zahrádce, chytal motýly a hmyz, lovil ryby v jezírkách. Maloval širokou škálu témat, například zvířata, přírodu, zeleninu a jiné. V pozdní fázi tvorby často zobrazoval myši, [[krevety]], [[Krabi|kraby]], ryby a ptáky.

V roce 1937, po útoku japonských vojsk na Peking, přestal vycházet z domu a přerušil společenské styky. Přestal učit, prodávat své obrazy a ukončil psaní záznamů o svém osobním i veřejném životě. V roce 1938 mu zemřel malý syn a začátkem roku 1940 jeho manželka Čchen. Následujícího roku se oženil se svou družkou Chu Pao-ču, která však zemřela v roce 1944. Žili spolu od jeho příchodu do Pekingu a měli sedm dětí. <ref>Hejzlar, str. 111.</ref> Za války i přes svůj vysoký věk stále maloval a vyráběl pečeti. Rád maloval na skládací vějíře. Od roku 1945 svá díla datoval počtem svých let. Symbolika stáří pronikla do jeho obrazů, básní a nápisů. Často maloval broskve, chryzantémy, banánovník, vadnoucí lotos, granátové jablko a pivoňky.

V posledních letech života podporoval boj za mír, maloval mírové holubice a kresby doprovázel slovy o míru. V roce 1952 namaloval velký obraz ''Sto květů a míroví holubi''. Roku 1956 mu byla udělena Mezinárodní cena míru. <ref name=":1">Hejzlar., str. 117.</ref> Roku 1953 byl zvolen předsedou Sdružení čínských umělců, byl jmenován národním umělcem jako první v [[Čína|Čínské lidové republice]]. <ref name=":1" /> Roku 1954 se stal poslancem [[Všečínské shromáždění lidových zástupců|lidového shromáždění]].

Čchi Paj-š’ zemřel 16. září 1957 na selhání srdce v pekingské nemocnici ve věku 97 let. Jeho tělo bylo uloženo do rakve z chunanských jedlí, kterou si sám přichystal už před dvaceti lety. Pohřbu přihlížely desetitisíce obyvatel Pekingu. Hrob má na [[Chunanský hřbitov|Chunanském hřbitově]] v západním předměstí. <ref name=":4">Hejzlar, str. 124-125.</ref>

Čchi Paj-š’ byl velmi pilný umělec, který během svého dlouhého života vytvořil více než 10000 obrazů. V Číně měl první reprezentativní výstavu (122 obrazů) v [[Zakázané město|Palácovém muzeu]] v PekinguvPekingu v roce 1954. Posmrtná výstava v roce 1958 byla největší v dosavadní historii Číny (více než 700 exponátů). Roku 1956 vystavoval kolekci svých obrazů na [[Biennale di Venezia|Bienále]] v [[Benátky|Benátkách]].<ref name=":22">Hejzlar, str. 121.</ref>

Na světovém trhu s uměním Čchi Paj-š’ patří v současnosti mezi nejžádanější čínské malíře na světovém trhu s uměním. Na pražské aukci v roce 2013 byl svitek ''Vadnoucí lotosy a vážka'' prodán za 8&nbsp;700&nbsp;000 Kč,<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> v následujícím roce se obraz ''Šest krevet'' prodal za 11,5 milionu Kč. <ref name=":5">{{Citace elektronického periodika

Kdo maluje příliš nepodobně, klame svět.|Čchi Paj-š′|4=(Josef Hejzlar: Čchi Paj-š′, str. 100)}}Čchi Paj–š′ byl představitelem moderně-tradiční čínské malby, označované jako [[šanghajská škola]]. K jeho vzorům patřili staří mistři [[Sü Wej]], [[Pa-ta šan-žen|Ču Ta]] nebo [[Š’-tchao|Š′ Tchao]]. <ref name=":02">{{Citace monografie

První fáze jeho malířské tvorby se vyznačovala tradičním stylem, kterým vytvářel obrazy hmyzu (brouků), krajin a postav. Hlavní inspirací mu byla chunanská příroda rodného kraje a jeho obyvatelé. Maloval podle skutečnosti a tyto drobné plenérové kresby používal jako pomocný materiál pro své obrazy. Maloval horské masivy, řeky a jezera s plachetnicemi ve větru, které viděl na svých cestách po Číně. Z prvního období tvorby let 1900–1920 se zachovalo poměrně málo obrazů, stylově nestejnorodých. Týká se to i krajinomalby, která byla uspořádána do dvou slavných sbírek: ''Dvacet čtyři scenériescenérií ze Š′– menu'' a ''Obrazy z Ťie–šanu''. Této druhé sbírky si Čchi Paj–Š′ velice cenil, protože se v ní začal projevovat jeho vlastní styl na úkor dosud převládajících tradičních schémat. <ref name=":3" />

Od popisného a drobnomalebného stylu ho vnitřní vývoj přivedl ke zvratu, kdy se ve věku 55 let rozhodl pro změnu malířského projevu. Navázal na tradici čínské malby, ale vytvořil si svůj vlastní styl. Jeho obrazy přestaly být jen prostou reprodukcí přírody, objevil se v nich skrytý smysl a význam věcí (''sie–i)'').<ref name=":02" /> Svou malbou vyjádřil filozofické pojetí života. Malířské prostředky redukoval na minimum, stačila tuš a několik tahů štětcem. Hlavním motivem se staly [[květiny a ptáci]] (''chua niao chua''),'' zcela ustala portrétní tvorba. Už od konce dvacátých let zaujímal významné místo v jeho malbě svět rybníků, jezírek, vodních živočichů (krevety, krabi, ryby) a rostlin. Jejich konečná podoba uzrála až v letech padesátých. Právě na obrazech vodního světa vyniklo malířovo mistrovství v práci s tuší. Nový způsob malby Čchi Paj–Š′ uplatnil v obrazech krajin, které vznikly v průběhu dvacátých a třicátých let.

Ve čtyřicátých letech se hlavním motivem staly červené a bílé chryzantémy a pivoňky, často ve spojení s drobnomalbou hmyzu. V posledních třech letech malířova života se jeho malba zdramatizovala a získala expresivní výraz (pivoňka v divokém větru). Změnila se i barevná paleta, vedle decentní barevnosti se objevila např. chromová žluť, karmín, kobaltová modř. Uměl kombinovat pevné tahy tuší s barevnými skvrnami.

Tvořil díla různých žánrů a rozměrů (listy o rozměrech jedné [[Stopa (jednotka délky)|stopy]], alba nebo svitky o délce tří a více stop). Většinou se jednalo o vertikální svitky, ale koncem dvacátých let začal malovat mnoho malých čtvercových obrázků, například ''Chryzantéma s cvrčky'', ''Kvetoucí broskev s včelkou''. V padesátých letech tvořil také obrazy většího formátu na objednávky různých institucí pro reprezentativní účely.

Čchi Paj–Š′ napsal přes tři tisíce básní. <ref name=":12">{{Citace monografie

Poezii psal převážně v klasických pěti nebo sedmislabičných čtyřverších (''ťüe-ťü''). Měl bohaté [[Metafora|metaforické]] vidění, přírodní lyrika mu byla prostředkem k vyjádření podobenství mezi přírodou a lidským společenstvím. Pro své verše používal jazyk ''wen–jen'', kterým byly psány nejstarší čínské písemnosti, což byla pro čtenáře forma velmi náročná forma na porozumění. <ref name=":12" />

Pečeť má v čínské kultuře a umění významné postavení. Její otisk stvrzuje autorství či pravost díla. Ručně vyřezávané pečeti jsou svébytnými uměleckými díly. Čchi Paj-š´š’ se tomuto umění začal věnovat začátkem 90. let 19. století. Využil při tom svou zkušenost řezbáře a současně začal studovat kaligrafii. Zpočátku kopíroval stovky pečetí podle katalogů a postupně si vytvořil vlastní styl. Pečeti řezal do posledních let svého života, vyrobil ji několik tisíc. Používal při tom jako jeden z mála umělců metodu ''tan–tao–fa'', jediného tahu nože přímo do materiálu, což bylo dokladem jeho řemeslné zručnosti. <ref>Hejzlar, str. 26-29.</ref>

== Čchi Paj–Š′ a Československo ==

[[Soubor:30. Adolf Hoffmeister, Čchi paj-š, 1955.jpg|náhled|Portrét Čchi pajPaj-š′eš′a od Adolfa Hoffmeistera, 1955]]

Jedním z prvních obdivovatelů a sběratelů Čchi Paj–Š′ovýchPaj–š′ových obrazů byl český malíř [[Vojtěch Chytil]], který ve 20. letech 20. století působil v Pekingu jako profesor západní malby na Akademii výtvarných umění. Byl velkým propaqátorem moderního čínského umění a hlavně jeho zásluhou se Evropa a Československo seznámilo s dílem tohoto čínského umělce už před 2. světovou válkou. Chytilova sbírka obsahovala kolem stovky obrazů, které Čchi Paj-š’ namaloval na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století. V tematicky široce koncipované sbírce vynikaly zejména krajiny. Poprvé byla část obrazů vystavena roku 1931 v pražském [[Budova Spolku výtvarných umělců Mánes|Mánesu]]. Na výstavě čínského umění v roce 1937 v pavilónu spolku [[Jednota umělců výtvarných|Jednoty výtvarných umělců]] bylo z 90 obrazů 53 od Čchia. <ref name=":23">Hejzlar, str. 121</ref> Po smrti Chytilovy manželky byla sbírka v osmdesátých letech 20. století předána [[Národní galerie Praha|Národní galerii v Praze]]. <ref name=":5" />

V polovině 50. let se jméno Čchi Paj–Š′ stalo v Československu pojmem, nacházel se zde největší počet jeho prací v soukromých i veřejných sbírkách mimo hranice Číny. Jeho dílo bylo známo z výstav i publikací, které ho představily nejen jako malíře, ale i básníka. Významná byla výstava v paláci Kinských v Praze roku 1959. V roce 2007 byla uspořádána v [[Galerie Zdeněk Sklenář|galerii Zdeněk Sklenář]] v Praze výstava Čchi Paj-š´š’ a jeho žáci. <ref name=":22" />

Na návrh československých občanů byl Čchi Paj–š′ zařazen do seznamu Světových kulturních výročí pro rok 1963. <ref name=":02" /> Při návštěvě v Pekingu roku 1955 vytvořil malířův portrét [[Adolf Hoffmeister]]. <ref name=":4" />

Výbor básní pod názvem ''Verše od Bazénu spadlé hvězdy'' byl vydán v překladu [[Josef Hejzlar|Josefa Hejzlara]] v roce 2002. <ref>{{Citace elektronického periodika

| titul = Básník Čchi Paj-š´š’. Verše od bazénu spadlé hvězdy aneb proč by měla být poezie srozumitelná

[[Kategorie:LidéČínští z Chu-nanubásníci]]