Romové v Česku: Porovnání verzí

Roku 1751 vydala Marie Terezie nový dekret, který umožňoval vyhošťovat již pouze cizí Cikány, zatímco domácí měli být odesíláni do svých rodišť, která měla povinnost se o ně postarat. Od počátku 60.&nbsp;let 18.&nbsp;století zahájila císařovna systematický projekt usazování a asimilace Cikánů k rolnickému životu, zejména v [[Sedmihradsko|Sedmihradsku]] a v [[Uhersko|Uhrách]]. SoučástiSoučástí asimilačních opatření bylo i nahrazení slova „cikán“ výrazy Novomaďar, novorolník či novoosadník a nahrazování cikánských příjmení necikánskými, zákaz používání cikánského jazyka i specifických cikánských oděvů, zákaz působení cikánských starostů ([[Vajda (Romové)|vajdů]]) a povinné přijetí katolické víry. Za [[konkubinát]] (za nějž bylo považované jakékoliv soužití neuzavřené podle státních standardů, tedy církevním sňatkem – tradiční cikánský obřad stát neuznával) byly stanoveny fyzické tresty a nemanželské děti mohly být rodičům odebírány a předávány k výchově do řádných rodin. Důraz byl kladen i na povinnou školní docházku a dodržování hygienických zásad. [[Josef II.]] v programu asimilace pokračoval, na Moravě k usazování Cikánů využil pozemků zabavených rušeným církevním řádům a klášterům. Například roku 1784 rozhodl císař o usazení cikánských rodin v 18 moravských a 2 slezských obcích; dlouhodobě přetrvaly takto založené osady jen v 5 z nich, přičemž nejvýznamnější, v [[Bohosudov]]ě u Jihlavy a v [[Oslavany|Oslavanech]] u Brna, zanikly až v rámcinásledkem [[romský holokaust|romského holokaustu]] za druhé světové války. ČeskouV zemi[[Čechy|Čechách]] asimilační program vůbec nezasáhlneproběhl.<ref>Jana Horváthová: [http://www.varianty.cz/cdrom/podkapitoly/d01kapitoly.pdf Kapitoly z dějin Romů] {{Wayback|url=http://www.varianty.cz/cdrom/podkapitoly/d01kapitoly.pdf |date=20050312184629 }}, kap. 9 První pokus o asimilaci, součást příručky Interkulturní vzdělávání II, Člověk v tísni, projekt Varianty, 2002</ref>