Imunita (biologie): Porovnání verzí

'''Adaptivní''' imunita (často nazývaná také '''získaná''' nebo '''specifická)''' vstupuje do hry v pozdější fázi infekce, kdy přítomnost molekul z [[patogen]]ních mikroorganizmů ([[antigen]]ů = Ag) aktivuje přes specifické antigenní imunoreceptory ([[T-buněčný receptor|TCR]], [[B-buněčný receptor|BCR]]) příslušné klony [[T-lymfocyt|T lymfocytů]] a [[B-lymfocyt|B lymfocytů]] (neboli T a B buněk). Jedná se buď o celou nativní (=přirozenou) strukturu molekul pro B buňky nebo krátký naštěpený antigenní peptid na [[hlavní histokompatibilní komplex|MHC]] komplexech pro T buňky. Když se antigenní struktura nabídne buňkám adaptivní imunity, tak dojde k buněčnémubunečnému dělení příslušného T buněčného klonu (jeden z mnoha milionů T buněk v našem těle) a během tří až sedmi dní může dojít k zahájení účinné adaptivní imunitní odpovědi. Adaptivní imunita má navíc schopnost si tuto odpověď zapamatovat a budoucí imunitní odpověď je obvykle mnohem silnější a rychlejší. Tento proces, známý jako [[imunologická paměť]], je podstatou adaptivní imunity vůči konkrétnímu antigenu, který může pocházet z patogenního mikroorganizmu.<ref name="kuby" /> Adaptivní imunita je tedy zprostředkována zejména [[lymfocyt]]y: [[T-lymfocyt]] představuje především složku buněčné imunity, zatímco [[B-lymfocyt]]y jsou účinné nástroje humorální (látkové) imunity a produkují tzv. [[protilátky]].