'''Dlouhohrající deska''' (zkratka '''LP''' vlastní termín pochází z anglického ''long play'', lidově zvaná '''elpíčko''' nebo také slangově ''elpé'' či ''elpí'') je jeden z typů [[gramofonová deska|gramofonové desky]].
Její průměr činí 30 cm a přehrává se rychlostí 33⅓ [[Otáčky za minutu|rpm]]. Obyčejně LP obsahovalo zhruba do 50 minut stereofonně zaznamenané hudby nebo až do 80 [[minuta|minut]] [[mluvené slovo|mluveného slova]] (tzv. supralong −– LP deska s menší roztečí záznamových drážek). Pro úplnost je třeba také říci, že zejména v 50. a 60. letech [[20. století]] byly občas vydávány i LP desky pro poloviční rychlost přehrávání záznamu, tedy 16⅔ [[Otáčky za minutu|rpm]], tato snížená rychlost se používala zejména pro záznam mluveného slova nebo i tam kde nebyly kladeny přílišné nároky na technickou kvalitu záznamu (instruktážní desky, výukové desky, zvuková dokumentace společenských událostí apod. −– desky se v tehdejší době využívaly v praxi mnohem více než v 70. a 80. letech 20. století, kdy část jejich funkcí převzaly [[magnetofon]]y). Deska 16⅔ rpm o průměru 30 cm dosahovala i přes 78 minut záznamu na jednu stranu (např. [https://www.narodnifonoteka.cz/Record/vnf_sup.000005029 Zvonokosy], Supraphon 1969). Některá vydavatelství (VOX, Prestige, JVC…) učinily na přelomu 50. a 60. let několik pokusů o vydávání hudebních titulů s rychlostí 16⅔ rpm, ale brzy od této praxe ustoupily.
U běžných LP desek s otáčkami 33⅓ [[Otáčky za minutu|rpm]] byl počet skladeb (resp. zvukových záznamů) zcela libovolný, omezen byl pouze délkou záznamu na 1 straně desky −– ten činil zhruba max. 25 minut. U běžné [[populární hudba|populární hudby]] se obvykle počet skladeb na jedné LP desce pohyboval v rozmezí 8 až 16 skladeb (třeba [[písnička|písniček]]). U [[vážná hudba|vážné]], [[jazz]]ové hudby jakož i hudby jiných [[žánr]]ů byl počet skladeb různý. Rozsáhlejší hudební díla bývala vydávána na vícediskových kompletech (kupř. [[opera|opery]], [[oratorium|oratoria]], [[symfonie|symfonické cykly]], souborná díla [[komorní hudba|komorní hudby]] apod.). Větší počty LP byly v těchto případech uloženy v tvrdších a tlustších kartonových obalech vždy společně, často byly tyto několikadeskové komplety doplněny o doprovodnou dokumentaci ve formě textové brožury přiložené k deskám. Do běžných papírových obalů se samozřejmě vkládaly samostatné LP desky, dále také i 2 kusy tematicky spojených LP, kterému se slangově říkalo ''dvojelpo''.
