Petr Schulhoff: Porovnání verzí

Sám Petr Schulhoff začal režírovat v 50. letech a až do poloviny 70. let natáčel převážně detektivní filmy -– občas s nádechem mírně ironického humoru. Z jedné detektivní novely [[Eduard Fiker|Eduarda Fikera]] přejal postavu kriminalisty Kalaše, která procházela (ztělesnil ji [[Rudolf Hrušínský]]), která procházela filmovými detektivkami Petra Schulhoffa ([[Vrah skrývá tvář]] -– 1966, [[Po stopách krve]] -– 1970, [[Diagnóza smrti]] -– 1979).

Natočil i řadu dalších detektivních filmů, postupně však v jeho tvorbě začaly převažovat komedie. Snad jimi chtěl Schulhoff odlehčit dobu [[normalizace]], která v 70. letech v Československu panovala.

Předznamenáním Schulhoffovy komediální tvorby byla legendární televizní mikrokomedie "Bohouš"„Bohouš“ (1968) s Vladimírem Menšíkem a Jiřím Sovákem v hereckém koncertu o nenasytném turistovi, nenasytném hostinském a koneckonců i nenasytném bernardýnu Bohoušovi, po kterém je snímek nazván. O rok později Schulhoff natočil neméně známý televizní seriál "Trapasy"„Trapasy“ (1969) -– pravděpodobně od této doby se odvíjí Schulhoffovo přátelství s Milošem Kopeckým, který se stal posléze hvězdou Schulhoffových filmových komedií.

První, celkem průměrná, komedie byla ale poplatným holdem herecké a manželské dvojici [[Vlastimil Brodský]] -– [[Jana Brejchová]] (Hodíme se k sobě, miláčku? -– 1974).

O dva roky později začal raketový nástup dodnes populární komedií "Zítra„Zítra to roztočíme, drahoušku"drahoušku“ (1976). Na ni volně navázala komedie "Co„Co je doma, to se počítá, pánové"pánové“ (1980) -– poznamenaná změnou v jedné ze zásadních hlavních rolí: Miloše Kopeckého zde ze zdravotních důvodů nahradil [[Jiří Sovák]]. ([[Miloš Kopecký]] zaplatil svou manio-depresivní nemocí daň i jiné postavě -– Petru Vokovi, kdy po filmu Svatby pana Voka, jej ve volném pokračování "Pan„Pan Vok odchází"odchází“ (1979) nahradil v této postavě [[Martin Růžek]].)

Petr Schulhoff (libující si v rozvinutých přívlastcích v názvech komedií) točí mimo jiné další komedie "Já„Já to tedy beru, šéfe"šéfe“ (1978) s tehdy populární Semaforskousemaforskou dvojicí Luděk Sobota-Petr Nárožný nebo "Já,„Já už budu hodný, dědečku"dědečku“ (1979), opět s Milošem Kopeckým a v zajímavě komediální roli Ladislava Peška v roli dědečka, stejně tak v dokonale komediálně hysterické postavě manželky ztvárněné Alenou Vránovou, která tím dokázala, že umí zahrát mnohem víc a není jen "„[[Pyšná princezna]]"“ (1952).

Náměty a scénáře komedií si psal Petr Schulhoff většinou sám. Pamětníci vyprávějí, že, vědom si problematické doby, záměrně do scénářů svých komedií předem zakomponovával nějakou okatě problematickou scénu, o které předem věděl, že ji bdělé oko cenzora (nejčastěji v osobě ústředního dramaturga Filmového Studiastudia Barrandov) zakáže. Měl tím pádem takřka zajištěno, že do zbytku scénáře se mu již dále nebude nikdo vměšovat. Jako režisér byl velmi pečlivý a precizní profesionál. Přestože si ale vybíral do svých filmů herce schopné skvěle improvizovat ([[Iva Janžurová]], [[Stella Zázvorková]], [[Luděk Sobota]], [[Dagmar Veškrnová]], ...), jako režisér Schulhoff improvizaci příliš nemiloval.

Posledním zfilmovaným námětem a scénářem byla však detektivka "Příliš„Příliš velká šance"šance“ (1984), kterou ale natočil již jeho kolega [[Otakar Fuka]] -– m.jmj. režisér filmu [[Akce Bororo]]. Podle svědectví pamětníka (pomocný režisér Miroslav Zelenka- – hraje sám sebe v úvodní filmové scéně "Zítra„Zítra to roztočíme, drahoušku"drahoušku“ -– "„...kompars je hotov..!"“): zákeřná nemoc nutila Petra Schulhoffa zpomalovat tempo práce a v r. 1986 se rozhodl ukončit svůj život.