Intence: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m robot přidal: zh:意向性 |
m Bot: prettier ISBN |
||
Řádek 3:
Tento původně [[scholastika|scholastický]] pojem oživil rakouský filosof [[Franz Brentano]] a schopnost takového vztahu čili '''intencionalitu''' pokládal za charakteristický rys mysli. Většina myšlenkových aktů je skutečně zaměřena, obrácena k nějakému '''intecionálnímu předmětu''', který může a nemusí být skutečný. Představa, úsudek, láska, nenávist, chtění a podobně se vždycky vztahují k něčemu; tvrzení vypovídá o něčem, otázka se ptá na něco. Myšlenkové akty se tedy samy „přesahují“ (transcendují) směrem k nějakému předmětu, a to i kdyby předmětem bylo toto myšlení samo. Nic podobného se u fyzických (čistě materiálních) objektů nevyskytuje. <ref>F. Brentano, ''Psychologie vom empirischen Standpunkt''. 1874 I.:124.</ref>
Na tuto myšlenku navázal [[Edmund Husserl]] a učinil zkoumání intencí a intencionality jedním ze základních kamenů své [[fenomenologie]]. Původní Brentanovu představu jeho kritikové opravili v tom, že některé akty mysli - například nálady - žádný předmět nemají, kdežto naopak intencionalitu můžeme pozorovat i u lidských jednání (ruka sahá po něčem) a předpokládat i u jiných živých bytostí (pes běží za zajícem). Někteří současní filosofové (například [[John Searle]]<ref> ''Intentionality''. Cambridge 1983. ISBN
'''Poznámky:'''
| |||