Verze z 8. 3. 2021, 15:21 editovat AnkaElektro (diskuse \| příspěvky) 2 709 editací →‎Oběti: doplnění z pamětí pplk. Šnejdárka, - dlouhodobě neozdrojovaný text. značka: editace z Vizuálního editoru ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 7. 4. 2021, 08:34 editovat zrušit editaci Whitesachem (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 14 184 editací ten Šnejdárek vyjadřující se k Hallerovi je zde dvakrát - jednou v textu jednou v refu (správně by asi mělo být v poznámce). Nejlépe asi sloučit, ale zatím nechám značka: editace z Vizuálního editoru Přejít na další porovnání →
Řádek 91: }}</ref>. Obě válčící strany se obviňovaly z krutostí. Polská strana např. obviňovala československé vojáky, že [[Cezary Haller de Hallenburg\|bratrovi]] polského generála [[Józef Haller de Hallenburg\|Hallera]] údajně při vědomí vypíchali oči,<ref name="Jelínek61">Jelínek (2009), str. 61.</ref> což však bylo českou stranou popřeno. Důkazem nepravdivosti je i tvrzení samotného velitele Šnejdárka, který ve své biografii uvedl, že dotyčné Hallerovo tělo nechal na bojišti nalézt, řádně uložit do rakve a poté jej předal polským generálům s tím, že jim osobně ukázal, že je tělo v neporušeném stavu.<ref>Generál Šnejdárek ~~k tomuto obvinění~~ píše ve svých pamětech (viz externí odkaz níže): „Dověděl jsem se, že jistá propaganda rozšířila zprávu, že „česká soldateska“ mrtvému – či živému – kapitánu Hallerovi vypíchla oči. Byla to ovšem lež, ale lež, v kterou začnou věřit tisíce lidí, je potom těžko rozlišitelná od pravdy. Proto jsem jel ihned poklonit se ostatkům nepřátelského hrdiny, dal jsem jeho tělesné pozůstatky uložit do slušné rakve, nařídil jsem kondukt a dal jsem mrtvého důstojníka dopravit na linii mezi oběma vojsky. Zavolal jsem polské důstojníky. Tam – rakev otevřít, spočítat oči, zjistit, že tělo je neporušené a pietně uložené. – Řeči ztichly.“</ref> Důkazem nepravdivosti je i tvrzení samotného velitele Šnejdárka, který ve své biografii uvedl, že dotyčné Hallerovo tělo nechal na bojišti nalézt, řádně uložit do rakve a poté jej předal polským generálům s tím, že jim osobně ukázal, že je tělo v neporušeném stavu. Český tisk naopak psal o údajných zvěrstvech a střelbě zezadu ze strany polských civilistů a Polácích, kteří padlému českému legionáři odřezali nos, uši a přirození.<ref name="rfr1" /> K obětem došlo i mezi civilním obyvatelstvem. Tyto ztráty je těžké určit. V průmyslových oblastech Karviné a Třince se místní polské obyvatelstvo stavělo československým jednotkám na silný odpor. Tehdejší československý argument, že šlo výlučně o místní polské dělníky, kteří se na Těšínsko přistěhovali z polské Haliče (tato skupina polských přistěhovalců představovala téměř 12 % celkového počtu obyvatel Těšínska), je rozporuplný.<ref>[http://www.muzeumct.cz/obrazy/casopis_tesinsko/Tesinsko_1_01.pdf Krysztof Szelong: Plebiscit a otázka sebeurčení těšínského obyvatelstva 1918–1920, Těšínsko 1/2001, str. 7.] (pdf)</ref> Moderní polská historiografie se na dobových polských zprávách snaží ukázat fakta o údajných masových exekucích polských milicionářů a těžkém týrání polských zajatců československými jednotkami. Starší československá historiografie přiznává 11 padlých polských milicionářů, popravu osmnáctiletého mladíka v Karviné jako trest za úskočné zastřelení československého legionáře a popravu jednoho polského hutníka v Třinci. Vzpomínky československých vojáků hovoří o zákeřném jednání místních Poláků, používání mezinárodními konvencemi zakázaných střel [[Tříštivá střela\|dum-dum]] polskými jednotkami a přátelských vztazích mezi československými vojáky a šlonzáckým obyvatelstvem.<ref>Účastník bojů Jan Schrabal uvádí např. „... V Karviné vítali nás hoši od 23. pluku francouzských legionářů, většinou američtí Slováci. Od nich jsme se dověděli o zákeřném jednání Poláků. Dali nám radu, abychom za žádných okolností nedávali zbraň z ruky a nevěřili ani kněžím, ani ženám a dětem. Jejich hlídka zavedla nás ke skladišti, kde leželo šest mrtvých legionářů od jejich pluku. Tři z nich padli v přestřelce s Poláky okolo 6. hodiny večerní, ostatní byli zákeřně zastřeleni výrostky, ba dětmi. ...“ (Jan Schrabal: V boji o Těšínsko, sborník Domov za války (1931), str. 661.)</ref>

Sedmidenní válka: Porovnání verzí