Jan Oldřich z Eggenbergu: Porovnání verzí

Jan Oldřich se narodil v červnu 1568. Jeho otcem byl Seyfried z Eggenbergu, matkou Anna Benigna, rozená Gallerová ze Schwanbergu. Měl ještě tři sestry, Annu, Sibylu a Benignu. Jeho základní vzdělání probíhalo nejspíš v protestanskémprotestantském duchu a na jaře 1583 odjel studovat na luteránskou univerzitu v [[Tübingen]]. Od jeho univerzitních studií se dají sledovat také počátky pozdější významné eggenberské knihovny, jejíž nejstarší akvizicí je vydání Ciceronovy korespondence z roku 1576, které bylo 17. června 1583 zakoupeno právě v Tübingen.<ref>''J. Radimská a kol.: Ve znamení havranů.'' 2011, s. 7, 38, 880.</ref> Po studiích absolvoval kavalírskou cestu po Evropě (Nizozemí, Španělsko a Itálie). Po otcově smrti († 1594) se ujal správy rodinných statků a někdy na přelomu let 1595 a 1596 konvertoval ke katolicismu. V roce 1597 se Jan Oldřich stal číšníkem na dvoře arcivévody [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinanda Štýrského]], který se v prosinci 1596 vrátil ze studií na jezuitském gymnasiu v [[Ingolstadt]]u. Příštího roku byl povýšen na [[svobodný pán|svobodného pána]]. Hlavní zásluhu na nobilitaci měl Janův bratranec [[Ruprecht z Eggenbergu]] z ehrenhausenské větve rodu, který byl takto povýšen spolu se svými dvěma bratry a bratrancem za odměnu za válečné úspěchy v bojích s Turky, především za hrdinnou spoluúčast na dobytí pevnosti v [[Győr|Rábu]] (1598).

Od roku 1615 byl Jan Oldřich Ferdinandovým nejvyšším hofmistrem a od roku 1617 prezidentem jeho tajné rady. 20. března 1617 byla za Eggenberkova přispění v Praze uzavřena přísně tajná [[Oňatova smlouva|Oñatova smlouva]], která zajistila, že si po smrti bezdětného císaře [[Matyáš Habsburský|Matyáše]] nebude Filip III. dělat nárok na žádný z jeho trůnů a přislíbila, že si Ferdinandův syn vezme za manželku španělskou infantku. 10. srpna 1620 byl pak Jan Oldřich vyznamenán [[Řád zlatého rouna|Řádem Zlatého rouna]]. Po [[Bitva na Bílé hoře|bitvě na Bílé hoře]] patřil Jan Oldřich jako hlava tajné rady k těm, kdo rozhodovali o osudech poražených. V srpnu 1622 císař Jana Oldřicha povýšil mezi šlechtu [[Uhersko|Uherského království]] a 15. února 1623 byl povýšen na řezenském sněmu do stavu dědičných říšských knížat. Zčásti snad i na umoření dluhů za půjčky císařské komoře, především však pro stále znovu projevované přátelství byl 23. prosince 1622 obdarován panstvím [[Český Krumlov]]. 15. dubna 1628 bylo Ferdinandem II. krumlovské panství povýšeno na knížectví s vévodským titulem. Tyto pocty měly také zlepšit pozici Jana Oldřicha v kruzích starobylé šlechty, která na všechny povýšence pohlížela s despektem. V Českém království byl obdobně vyznamenán již jen [[Albrecht z Valdštejna]], do stavu říšských knížat pronikl roku 1624 [[Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic]], ale vévodského titulu [[Zaháňské knížectví|(vévoda zaháňský)]] se dočkal až jeho syn [[Václav Eusebius Popel z Lobkovic|Václav Eusebius]] roku 1646. K rozšíření zdrojů Jana Oldřicha přispěla nemálo také jeho účast na devalvaci (kaládě) české měny v letech 1622–1623. Tzv. "[[dlouhá mince"]] pak napomohla vítězné straně k výhodnému skupování konfiskovaných statků. Obecně byl však k unáhleným majetkovým přesunům spíše nedůvěřivý a jako diplomaticky nevhodný a zbrklý tah otevřeně kritizoval říšský [[Restituční edikt]] z roku 1629, jímž měla být římskokatolické církvi sjednána na luteránské půdě obdobná "náprava"„náprava“, jako se tak stalo v Českém království prostřednictvím [[Obnovené zřízení zemské|Obnoveného zřízení zemského]]. Ještě předtím byl roku 1625 Jan Oldřich jmenován gubernátorem [[Vnitřní Rakousy|Vnitřních Rakous]].

=== Externí odkazy ===