Wikipedista:NoJin/Pískoviště: Porovnání verzí

Přidáno 549 bajtů ,  před 1 měsícem
bez shrnutí editace
'''Ladislav Beneš''' (* 24. srpna 1883, Praha - 6. října 1956, Častolovice) byl český sochař a štukatér.
== Život ==
Ladislav Beneš pocházel z chudé rodiny malostranského ševce a dětství prožil v Nerudově ulici č. 238. RodinaLadislavova žila chudě a během dospívánísestra zemřela na tuberkulózu Ladislavovav sestradobě jeho dospívání. Jeho bratr později padl během I. světové války. Ve škole si Ladislavova kreslířského a modelářského nadání všiml učitel výtvarné výchovy, který ho nasměroval na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze.
 
[[Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze|Uměleckoprůmyslovou školu]] studoval v letech 1897-1904 u profesorů [[Celda Klouček|Celdy Kloučka]] a [[Stanislav Sucharda|Stanislava Suchardy]]. Během studia si přivydělával jako štukatér a podílel se například na figuráchfigurální výzdobě budovy pražského Hlaholu, Wilsonova nádraží a Hlávkova mostu. Po ukončení studia byl jedním z pravidelných návštěvníků legendární [[Kavárna Union|kavárny Union]]. Roku 1911 získal svou první veřejnou zakázku na sochu Jana Husa a ve stejném roce se stal členem [[Umělecká beseda|Umělecké besedy]]. Za získané peníze si pronajal ateliér v Čechově ulici v Praze a podnikl první studijní cestu do Drážďan. Přátelil se s [[Vratislav Hugo Brunner|V.H. Brunnerem]] a roku 1912 ho portrétoval. Z Umělecké besedy přestoupil do [[Spolek výtvarných umělců Mánes|SVU Mánes]], který byl umělecky progresivnější. Jako člen SVU Mánes se účastnil výstav v letech 1911 - 1934.
 
Po roce 1915 vyčerpal své dosavadní úspory a hledal únik před realitou a osaměním. Byl vynikajícím tanečníkem a v té době se stal denním hostem pražské kavárny Montmartre a začal žít bohémským životem. Mezi tančícími ženami nacházel náměty pro svá díla. Roku 1916 byl povolán k 8. českému regimentu domobrany v Solnohradě. Zde se seznámil s malířem [[Antonín Hudeček|Antonínem Hudečkem]] a jeho tehdejší partnerkou, rakouskou pěvkyní Marianou Vorlovou, do které se již tehdy zamiloval.
 
Roku 1930, po zklamání z výsledku soutěže na pomník Jana Žižky (socha byla nakonec bez soutěže zadána Bohumilu Kafkovi) odešel Ladislav Beneš do Častolovica usadil se v letním sídle svého přítele Antonína Hudečka. Zde se také ženil s Marií Vorlovou, která vychovávala dva syny, z nichž mladší Jiří byl nemanželským synem Antonína Hudečka. Roku 1931 Ladislav Beneš podnikl svou druhou studijní cestu do Itálie. V letech 1936 a 1937 se zúčastnil výstav Zlínský salon. Za války v letech 1940-1944 vystavoval s Jednotou umělců výtvarných.
 
Roku 1912 byl krátce ovlivněn kubismem a vytvořil několik kubistických plastik (''Dívka'', 1912, ''Sv. Antonín'', 1912). Vlastním ''autoportrétem'' a portrétem svého přítele V. H. Brnnera (1912) se vrátil k realistické modelaci. Vytvořil také portréty Tavíka F. Šimona (1913) a Josefa Mánesa (1915) jako součást návrhu pro jeho pomník v Praze. Na rozhraní mezi portrétem a idealizací stojí ''Podobizna chlapce'' (1917), ke které byl modelem nemanželský syn Antonína Hudečka Jiří a ''Podobizna inženýra K.'' (1921). Následovala řada alegorických soch s tématem ''Smyslnost'' (1917), ''Ušlechtilost'' (1921), ''Tajemství'' (1923) a další.
 
Ve dvacátých letech získal Ladislav Beneš několik významných veřejných zakázek a jeho socha ''Slavia'' byla oceněna zlatou medailí v Paříži. Spolu se svým přítelem V. H. Brunnerem, který je autorem skleněné vitráže, vytvořil monumentální vstup do Úrazové pojišťovny na nábřeží Vltavy, ktrou projektoval architekt [[Bohumil Hypšman]]. Benešovy alegorické sochy v nadživotní velikosti nad vchodem symbolizují Práci, Starobní pojištění, Mateřství a Pojištění.
 
 
=== Známá díla ===
* ''pomník Mistra Jana Husa'' v Bohušovicích nad Ohří (1911)<ref>[https://pamatkovykatalog.cz/pomnik-mistra-jana-husa-14938293 Památkový katalog: Pomník Mistra Jana Husa, Bohušovice nad Ohří]</ref>