Wikipedista:NoJin/Pískoviště: Porovnání verzí

Přidáno 592 bajtů ,  před 1 měsícem
bez shrnutí editace
Ladislav Beneš pocházel z rodiny malostranského ševce a dětství prožil v Nerudově ulici č. 238. Rodina žila chudě a během dospívání zemřela na tuberkulózu Ladislavova sestra. Jeho bratr později padl během I. světové války. Ve škole si Ladislavova kreslířského a modelářského nadání všiml učitel výtvarné výchovy, který ho nasměroval na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze.
 
[[Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze|Uměleckoprůmyslovou školu]] studoval v letech 1897-1904 u profesorů [[Celda Klouček|Celdy Kloučka]] a [[Stanislav Sucharda|Stanislava Suchardy]]. Během studia si přivydělával jako štukatér a podílel se například na figurách budovy pražského Hlaholu, Wilsonova nádraží a Hlávkova mostu. Po ukončení studia byl jedním z pravidelných návštěvníků legendární [[Kavárna Union|kavárny Union]]. Roku 1911 získal svou první veřejnou zakázku na sochu Jana Husa a ve stejném roce se stal členem [[Umělecká beseda|Umělecké besedy]]. Za získané peníze si pronajal ateliér v Čechově ulici v Praze a podnikl první studijní cestu do Drážďan. Přátelil se s [[Vratislav Hugo Brunner|V.H. Brunnerem]] a roku 1912 ho portrétoval. Z Umělecké besedy přestoupil do [[Spolek výtvarných umělců Mánes|SVU Mánes]], který byl umělecky progresivnější. Jako člen SVU Mánes se účastnil výstav v letech 1911 - 1934.
 
Po roce 1915 vyčerpal své úspory a hledal únik před realitou a osaměním. Byl vynikajícím tanečníkem a v té době se stal denním hostem pražské kavárny Montmartre a začal žít bohémským životem. Mezi tančícími ženami nacházel náměty pro svá díla. Roku 1916 byl povolán k 8. českému regimentu domobrany v Solnohradě. Zde se seznámil s malířem Antonínem Hudečkem a jeho partnerkou, rakouskou pěvkyní Marianou Vorlovou, do které se již tehdy zamiloval.
Ladislav Beneš se již během studií jako štukatér podílel na významných pražských stavbách v secesním slohu, jako je [[Spolkový dům Hlahol|budova pěveckého spolku Hlahol]] a [[Fantova budova Hlavního nádraží|budova Hlavního nádraží]] v Praze. Spolupracoval také na reliéfech [[Hlávkův most|Hlávkova mostu]], pravděpodobně se svým spolužákem z Uměleckoprůmyslové školy [[Bohumil Kafka|Bohumilem Kafkou]]. Také jeho první veřejná zakázka po ukončení studia, pískovcová socha [[Jan Hus|Mistra Jana Husa]] pro náměstí v Bohušovicích, je ovlivněna secesním slohem.
 
Roku 1912 byl krátce ovlivněn kubismem a vytvořil několik kubistických plastik (''Dívka'', 1912, ''Sv. Antonín'', 1912). Vlastním ''autoportrétem'' se poa roceportrétem 1915svého přítele V. H. Brnnera (1912) se vrátil k realistické modelaci. Vytvořil také portréty Tavíka F. Šimona (1913) a Josefa Mánesa (1915) jako součást návrhu pro jeho pomník v Praze. Na rozhraní mezi portrétem a idealizací stojí ''Podobizna chlapce'' (1917), ke které byl modelem nemanželský syn Antonína Hudečka Jiří a ''Podobizna inženýra K.'' (1921). Následovala řada alegorických soch s tématem ''Smyslnost'' (1917), ''Ušlechtilost'' (1921), ''Tajemství'' (1923) a další.
=== Známá díla ===
* ''pomník Mistra Jana Husa'' v Bohušovicích nad Ohří (1911)<ref>[https://pamatkovykatalog.cz/pomnik-mistra-jana-husa-14938293 Památkový katalog: Pomník Mistra Jana Husa, Bohušovice nad Ohří]</ref>