Wikipedista:NoJin/Pískoviště: Porovnání verzí

Přidáno 1 090 bajtů ,  před 1 měsícem
bez shrnutí editace
| vzdělání = Uměleckoprůmyslová škola v Praze
| povolání = sochař, štukatér
| ocenění = Zlatá medaile za sochu ''Slavie'', Mezinárodní výstava dekorativního umění v Paříži 1925
| ocenění =
| choť =
| partner =
Roku 1930, po zklamání z výsledku soutěže na pomník Jana Žižky (socha byla nakonec bez soutěže zadána Bohumilu Kafkovi) odešel Ladislav Beneš do Častolovica usadil se v letním sídle svého přítele Antonína Hudečka. Zde se také ženil s Marií Vorlovou, která vychovávala dva syny, z nichž mladší Jiří byl nemanželským synem Antonína Hudečka. Roku 1931 Ladislav Beneš podnikl svou druhou studijní cestu do Itálie. V letech 1936 a 1937 se zúčastnil výstav Zlínský salon. Za války v letech 1940-1944 vystavoval s Jednotou umělců výtvarných.
 
Za druhé světové války se Benešova žena Marie stala správkyní sternberského zámku a zúčastnila se několika oficiálních akcí organizovaných protektorátní správou. Její prvorozený syn Jaroslav bojoval v německé armádě na východní frontě. Ladislav Beneš tvořil během války menší plastiky na téma Válka, Jan Žižka, návrhy na pomníky obětem války, apod. Vytvořil také portrétní bustu prezidenta Emila Háchy, která se po válce stala záminkou k procesu, ve kterém byl Beneš odsouzen jako zrádce k sedmi letům těžkého žaláře ve věznici Mírov. Vrátil se až roku 1952 s podlomeným zdravím a tuberkulózou. Jeho ateliér byl během té doby několikrát vykraden a zmizely z něj umělecká díla i veškeré sochařské náčiní. Po zbytek života se živil příležitostnými zakázkami a žil v ústraní v nevytápěném zahradním ateliéru. Zemřel v Častolovicích 6. října 1956 a je pochován na tamním hřbitově.<ref>Jiří Václavík, 2010</ref>
 
Restaurované sochy Ladislava Beneše jsou od roku 2015 vystaveny v expozici Orlické galerie v Rychnově nad Kněžnou.<ref>[https://www.kr-kralovehradecky.cz/assets/krajsky-urad/kultura/MGOH-2015.pdf Výroční zpráva Orlické galerie, 2015]</ref>
=== Ocenění ===
* 1923 ''Cena vítěze'' Autoklubu Československé republiky, 1. cena v soutěži
* 1925 Zlatá medaile za sochu ''Slavie'', Mezinárodní výstava dekorativního umění v Paříži
* 1928 Jezdecký pomník Jana Žižky pro Vítkov, 2. cena spolu s [[Karel Dvořák (sochař)|Karlem Dvořákem]], 1. cena nebyla vyhlášena
== Dílo ==
Ladislav Beneš se již během studií jako štukatér podílel na významných pražských stavbách v secesním slohu, jako je budova pěveckého spolku Hlahol a budova Wilsonova nádraží. Spolupracoval také na reliéfech Hlávkova mostu, pravděpodobně se svým spolužákem z Uměleckoprůmyslové školy [[Bohumil Kafka|Bohumilem Kafkou]]. Také jeho první veřejná zakázka po ukončení studia, pískovcová socha Mistra Jana Husa pro náměstí v Bohušovicích, je ovlivněna secesním slohem.
 
Roku 1912 byl krátce pod vlivem kubismu a vytvořil několik kubistických plastik (Dívka, 1912, Sv. Antonín, 1912). Roku 1915 se vlastním autoportrétem vrátil k realistické modelaci.
=== Známá díla ===
* ''pomník Mistra Jana Husa'' v Bohušovicích nad Ohří (1911)<ref>[https://pamatkovykatalog.cz/pomnik-mistra-jana-husa-14938293 Památkový katalog: Pomník Mistra Jana Husa, Bohušovice nad Ohří]</ref>
* ''Cena vítěze'' (1923) Autoklubu Československé republiky (1. cena v soutěži1923)
* ''Socha Slavie'' pro Banku Slavie v Praze (1925)
* ''Ležící ženský akt'' (1925)<ref>[https://www.acb.cz/en/ceny-umeni/ladislav-benes-1883-1956/predmet/akt-lezici-zeny-ladislav-benes-1883-1956 1. Art Consulting]</ref>
[[File:Pomník Mistra Jana Husa (Bohušovice nad Ohří).jpg|thumb|Pomník Mistra Jana Husa (Bohušovice nad Ohří)]]
==== Účast v soutěžích (nerealizovaná díla) ====
* Jezdecký pomník Jana Žižky pro Vítkov, 1928 (2. cena spolu s Josefem Dvořákem, 1. cena nebyla vyhlášena)
* pomník Josefa Mánesa
* Československý dukát (čestné uznání)