Budova Dělnické úrazové pojišťovny pro Moravu a Slezsko: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
+ fotka
+ poznámky
Řádek 61:
}}</ref>
 
Oficiální budova Dělnické úrazové pojišťovny byla plánována na několika místech v Brně a po dvou pokusech o umístění ve vnitřním městě, které se ukázaly jako méně praktické, byla postavena na současném místě, Theresienglacis č. 5, dnes Koliště 43. Všechny přípravné půdorysy i realizovanou stavbu navrhl stavitel Josef Fiala ve stavebním úřadu městského stavitele Josefa Jellinka. Fasáda byla výsledkem soutěže, ve které byl z 18 obdržených projektů oceněn projekt, který vypracoval brněnský architekt [[Bohumír Čermák]]. Doba výstavby trvala 10 měsíců mezi lety 1912 a 1913, celkové stavební náklady činily 800 000 [[Rakousko-uherská koruna|rakouských korun]]. Půdorys je koncipován jako podlouhlé kancelářské křídlo se dvěma dvorními křídly, schodištěm s prostorným vestibulem a velkou monumentální železnou branou, která je umístěna uprostřed fasády. V architektuře exteriéru a interiéru, s přihlédnutím k humánnímu účelu budovy, byla mimořádně šťastně vyvedena jednoduchá nezdobená monumentalita stavby a bylo pečlivě zabráněno nadměrné okázalosti ve fasádě i v interiéru. Jediným klenotem fasády je figurální vlys ve středním [[Rizalit|rizalitu]], který v pískovci provedl brněnský sochař [[Alfred Dressler]] (či Dräßler). Hlavní efekt budovy spočívá v jejím velkorysém řešení střechy, která je výsledkem umístění nemovitosti. Přední část budovy směřuje k velkému parku a je viditelná z dálky, ale pouze v horních částech, takže tato část byla vyjádřena s velkým důrazem. Vestibul, který svým obložením z belgického modrého [[Mramor|mramoru]] a obyčejným bílým omítkovým [[Štuk|štukem]] působí elegantním a velmi jednoduchým dojmem, vede ke schodišti s výtahem, které bylo pečlivě navrženo ve stejném stylu. Reprezentativní místností byla velká konferenční místnost se šatnou v prvním patře, která se používala pro jednání velkého výboru. Představitelé vlády, prezident pojišťovny a řečníci zde dostávali prominentní místo uspořádáním pódií, zatímco ostatní členové seděli u stolů v pohodlných křeslech. Celé vybavení tohoto sálu bylo provedeno podle návrhu architekta Čermáka v dílnách „Bürgerliche Handwerkskunst“ v Brně a bylo vyrobeno z černého dubového dřeva s tmavě modrou kůží, černým mramorovým obkladem a modro-stříbrně propletenou nástěnnou látkou s bílým štukem, pečlivě sladěné ve střídmém, elegantním a klidném tónu. Ve stejném patře byla na straně ulice také malá konferenční místnost s prezidentskými a manažerskými místnostmi, které rovněž sloužily k reprezentaci instituce a byly postaveny důstojně podle návrhu architekta. Seskupení jednotlivých místností bylo v půdorysu uspořádáno co nejpraktičtěji, takže lékaři, vyšetřovny, čekárny a rentgenový ústav byly v levém bočním křídle spolu s byty zaměstnanců a bytem správce. V pravém křídle byla umístěna registratura a podatelna s přidruženými kancelářemi. V prvním patře byla velká a malá zasedací místnost, ředitelství, prezidium, účtárna a pokladny. Ve druhém a třetím patře bylo zázemí ostatních kanceláří a úřadovny. Mohutná střecha nesloužila pouze jako dekorativní prvek, ale byla využívána dodatečnými archivy a kancelářemi, které sloužily v případech mimořádných událostí, jenž v instituci nastávaly několikrát ročně. Stavební práce byly řízeny stavitelem Josefem Müllerem, který byl schopný plány využít s profesionální jistotou a porozuměním. Betonové stropy mezi jednotlivými podlažími byly vyrobeny s pomocí bednění z rákosových trubek (Rohrzellendecken)<ref>{{Citace monografie
| příjmení = von Emperger
| jméno = Friedrich
Řádek 73:
| strany = 158
| svazek = 2
}}</ref> od společnosti Donath & Co., která rovněž provedla všechny betonové konstrukce. Zámečnické práce provedl Rudolf Oplustil,{{Poznámka|Rudolf Oplustil či Opluštil provozoval stavební a umělecké zámečnictví na Křenové 49. Specializoval se na výrobu hrobních ohrádek a kandelábrů.}} měděnou střechu klempířský mistr LeopooldLeopold Haftel,{{Poznámka|Rodinná firma Leopolda Haftela sídlila na Bratislavské 38, věnovala se stavebnímu klempířství, výrobě plechových obalů, zinkových van, ledniček a thermophorů.}} mimořádně masivní tesařské práce provedla firma Brüdern Maschek,{{Poznámka|Firmu Brüdern Maschek (Bratři Maschkové) provozoval Karl Rudolf Maschek a bratr Josef Maschek na Čechyňské č. 11. Firma se věnovala nábytkové výrobě a stavebnímu truhlářství.}} malířské práce Theodor J. Indra,{{Poznámka|Theodor Indra byl člen obchodní komory a malířský mistr.}} malířské-natěračské práce provedl Karl Stöger, přičemž všichni zsídlili v BrnaBrně. Mramorový obklad vestibulu, který byl instalován z čistě praktických důvodů pro usnadnění čištění, dodalo mramorářství Martin & Migot v Brně.<ref>{{Citace periodika
| příjmení =
| jméno =
Řádek 85:
| místo = Wien
| vydavatel = Zentralorgan für das österreichische Bauwesen
}}</ref>{{Poznámka|Firma ''Marmorwaren - Industrie de Martin & Migot'', česky: Mramorový průmysl de Martin & Migot, sídlila na adrese Dornych č. 37a. Vlastnil ji Oswald de Martin a Filipo Migot. V roce 1918 Migor zemřel a roku 1921firma zanikla.}}
}}</ref>
 
=== Budova v roce 1915 ===
Řádek 98:
</gallery>
 
== ReferenceOdkazy ==
 
=== Poznámky ===
{{Poznámky}}
 
=== Reference ===
<references />