Wikipedie

Plebej: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m Editace uživatele 91.103.167.91 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Tauchman Martin
značka: rychlé vrácení zpět
Řádek 1:
{{možná hledáte|[[Plebánie|Plebán]]}}
'''Plebej''' neboli '''plebejec''' ([[latina|lat.]] ''plebeius'' z ''plebs'', lid, měšťané) byl římský měšťan, který neměl předky mezi starou rodovou šlechtou ([[patriciusPatricij|patricii]] čili optimáty). Nepatřil tak do žádného z rodů (''gens'') a nemohl se oženit s patricijskou dcerou. Jeho předkové mohli být buď propuštění klienti, patřit mezi původní porobené obyvatelstvo nebo se v rané době [[římská říše|římské republiky]] přistěhovali z území okolních kmenů do [[Starověký Řím|Říma]].<ref>''Ottův slovník naučný'', heslo Plebs.</ref> Takové osoby byly svobodnými obyvateli města, ale dlouho neměly účast na samosprávě obce, která byla v rukou tradičních rodů. Byly od nich vyžadovány zejména vojenské povinnosti. Záhy ovšem nabyli významného hospodářského postavení (zemědělství, řemeslo, částečně i obchod) a ve střetech s patriciji usilovali o zrovnoprávnění.
 
{{související|== Boj plebejů o zrovnoprávnění s patriciji}} ==▼
== Historie ==
Mezi plebeji a [[Patricius|patriciji]] trval dlouhouod dobu6. do 3.&nbsp;stol. př.&nbsp;n.&nbsp;l. vnitřní boj. Plebejové usilovali o stejná práva jako měli patricijové. PatnáctSpory vyvrcholily patnáct let po založení římské republiky, v roce [[494 &nbsp;př. &nbsp;n. &nbsp;l.]], kdy plebejové za „první [[Secessio plebis|secese]]“ opustili Řím na protest proti svévoli patricijů (vyhrožovali, že založí nové vlastní město), a vrátili se do města teprve když patricijové souhlasili se vznikem úřadu, jemuž přislíbili „nedotknutelnost“ (''sacrosanctitas''), tedy právo nikoli na zákonnou, nýbrž náboženskou ochranu před jakýmkoli fyzickým útokem. Tak vznikl tribunát – úřad [[tribun lidu|tribuna lidu]] (latinsky ''tribunus plebis''), jakokterý institut,ochraňoval zájmy plebejů v římském politickém orgánu a jehož úkolem byla ochrana plebejů proti přehmatům patricijských úředníků a před útiskem plebejů obecně.▼
▲{{související|Boj plebejů o zrovnoprávnění s patriciji}}
▲Mezi plebeji a [[Patricius|patriciji]] trval dlouhou dobu vnitřní boj. Plebejové usilovali o stejná práva jako měli patricijové. Patnáct let po založení římské republiky, v roce [[494 př. n. l.]], kdy plebejové za „první [[Secessio plebis|secese]]“ opustili Řím na protest proti svévoli patricijů (vyhrožovali, že založí nové vlastní město), a vrátili se do města teprve když patricijové souhlasili se vznikem úřadu, jemuž přislíbili „nedotknutelnost“ (''sacrosanctitas''), tedy právo nikoli na zákonnou, nýbrž náboženskou ochranu před jakýmkoli fyzickým útokem. Tak vznikl tribunát – úřad [[tribun lidu|tribuna lidu]] (latinsky ''tribunus plebis'') jako institut, jehož úkolem byla ochrana plebejů proti přehmatům patricijských úředníků a před útiskem plebejů obecně.
 
V roce 449&nbsp;př.&nbsp;n.&nbsp;l. bylo kodifikováno právo a ve stejném roce byly poprvé sepsány římské zákony, tzv.&nbsp;[[Zákon dvanácti desek|Zákony dvanácti desek]]. Od roku 445&nbsp;př.&nbsp;n.&nbsp;l. bylo na základě [[Lex Canuleia|Canuleiova zákona]] plebejům dovoleno manželství s patricijskými dcerami. Roku 444&nbsp;př.&nbsp;n.&nbsp;l. vznikla funkce [[Vojenský tribun s konzulskou mocí|vojenských tribunů s konzulskou mocí]], do níž mohli být voleni jak plebejové tak i patricijové, což zmírnilo napětí mezi plebeji a patriciji. V roce 367&nbsp;př.&nbsp;n.&nbsp;l. získali plebejové přístup do římského senátu. Největšího úspěchu dosáhli plebejové za [[Tribun lidu|tribunů]] [[Lucius Sextius|Lucia Sextia]] a Gaia Licinia (366&nbsp;př.&nbsp;n.&nbsp;l.): od té doby mohli plebejové zastávat i [[Římský konzul|konzulský]] úřad. V roce 300&nbsp;př.&nbsp;n.&nbsp;l. si si plebejové vynutili přístup do kněžských kolegií.
Vznik funkce [[Vojenský tribun s konzulskou mocí|vojenských tribunů s konzulskou mocí]] (roku [[444 př. n. l.]]), do níž mohli být voleni jak plebejové tak i patricijové, napětí mezi plebeji a patriciji zmírnil.
 
Od roku [[445 př. n. l.]] bylo na základě [[Lex Canuleia|Canuleiova zákona]] plebejům dovoleno manželství s patricijskými dcerami. V roce [[367 př. n. l.]] získali plebejové přístup do římského senátu. Největšího úspěchu dosáhli plebejové za [[Tribun lidu|tribunů]] [[Lucius Sextius|Lucia Sextia]] a Gaia Licinia ([[366 př. n. l.]]): od té doby mohli plebejové zastávat i [[Římský konzul|konzulský]] úřad. Plné rovnoprávnosti, totiž podílu na vládě, spravování úřadů v republice ap., dosáhli roku [[287 &nbsp;př. &nbsp;n. &nbsp;l.]] [[Lex Hortensia|zákonem Hortensiovým]]; tím byla nastolena křehká rovnováha mezi oběma skupinami obyvatel. Za konzulů ''Marka Valeria'' a ''Quinta Apuleia'' ([[300 &nbsp;př. &nbsp;n. &nbsp;l.]]) plebejové dosáhli [[Lex Ogulnia|Ogulniovým zákonem]] toho, že mohli zastávat kněžské hodnosti. Některé sakrální funkce, např. úřad [[král]]e – [[obětník]]a (''[[rex sacrorum]]''), však byly nadále vyhrazeny výlučně patricijům, a to do roku [[44 &nbsp;př. &nbsp;n. &nbsp;l.]]
 
== V jazyce ==
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Plebej“