Divadlo Tábor: Porovnání verzí

Přidáno 20 bajtů ,  před 8 měsíci
úprava pravopisu, interpunkce, uvozovek, pomlček
m (oprava vlastního textu)
(úprava pravopisu, interpunkce, uvozovek, pomlček)
| commonscat = Divadlo Oskara Nedbala
}}
'''[[Divadlo]] Oskara Nedbala''' (D/O/N) '''Tábor''' je kulturní instituce v jihočeském [[Tábor|Táboře]]. Památkově chráněnou budovu tvoří blok několika původně samostatných domů. Nejstarší částí je staré divadlo (dříve čp. 352), na rohu Divadelní a Palackého ulice, obrácené hlavním [[průčelí]]m k severu, do ul. Palacké. K zadní části starého divadla přiléhá tzv. [[Josef Kajetán Tyl|Tylův]] dům, čelní stranou obrácený do Divadelní ulice, se služebním vchodem do divadla (novorenesanční objekt z roku 1887 a Tylův dům mají dnes společné čp. 218). Nalevo na hlavní průčelí staré budovy navazuje původně obytný dům (dříve čp. 353) s diváckými prostorami. Mezi něj a dnešní prostor se [[šatna]]mi herců (původně samostatný dům z roku [[1876]], stojící "vzadu"„vzadu“ - objekt sloužil jako zahradní domek, než ho Jan Domečka nechal přestavět v letech 1876–1877 na obytný dům se dvěma byty) bylo vestavěno nové hlediště. Divadlo, které je nepřehlédnutelnou dominantou Starého Města, je [[Architektonický styl|architektonicky]] originálním souborem původní [[Novorenesance|novorenesanční]] divadelní budovy z roku [[1887]],<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
| url archivu =
| datum přístupu = 2020-02-09
}}</ref> a [[Rekonstrukce (stavebnictví)|přestavby]] bývalého sousedícího [[empír]]ového domu, s využitím jeho přilehlých prostor. [[Exteriér|Venkovní]] výzdoba táborského divadla patří k nejbohatším na českých divadelních budovách (zajímavostí je i soška Kašpárka – symbolu divadelnictví na [[štít (architektura)|štítu]] nižší – zelené – budovy; je mnohými obyvateli Tábora považována za čerta, a upomíná i na bratry Jana, Filipa a Emila Domečky, kteří byli „náruživými divadelními ochotníky“).<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
}}</ref> [[Výtvarné umění|Výtvarným]] řešením upoutá i divadelní [[interiér]] ([[Jeviště|jevištní]] portál, zvlněný [[půdorys]] balkónu).
 
Uvedenou přestavbou (v roce 1965) vznikl originální divadelní prostor, který má '''jedno''' [[jeviště]], a zároveň '''dvě''' [[hlediště]], na něj napojená. Tímto uspořádáním se stalo táborské divadlo [[Střední Evropa|středoevropskou]] [[Unikát|raritou]],<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
}}</ref> která (z [[Občanská iniciativa|iniciativy]] J. V. Žáka) vznikla ve městě v roce [[1857]]. V době [[České národní obrození|národně obrozeneckého hnutí]], kdy se divadlo v Táboře hrálo většinou v [[Němčina|němčině]], začal spolek uvádět především [[Čeština|česká]] představení.
[[Soubor:Divadlo Tábor staré foto.jpg|náhled|317x317bod|Divadlo Tábor – dobové foto|alt=|vlevo]]
V táborském divadle stál u [[dirigent]]ského pultu [[Antonín Dvořák]], [[Zdeněk Fibich]] i [[Oskar Nedbal]], [[Herec|hrála]] zde [[Otilie Sklenářová-Malá|Sklenářová–Malá]], herci [[Jindřich Mošna|Mošna]], [[Eduard Vojan|Vojan]], [[František Ferdinand Šamberk|Šamberk]], i [[Housle|houslista]] [[Karel Kovařovic|Kovařovic]]. K častým návštěvníkům údajně patřil i [[Karel Němec]], syn spisovatelky [[Božena Němcová|Boženy Němcové]], který v Táboře v letech 1870-18961870–1896 působil jako pedagog na zdejší Hospodářské a hospodářsko-průmyslové škole (ta se roku 1887 přetvořila ve Vyšší hospodářský ústav zemský, roku 1900 se z ústavu stala Královská česká zemská hospodářská akademie, dnes Vyšší odborná škola a Střední zemědělská škola).<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
}}</ref>
 
Divadlo bylo postupně upravováno, [[Zařizovací předmět|vybavováno]], díky radnímu Fialovi dostalo např. novou oponu. V letech 1864–1865 byly (podle návrhu „místoředitele“ reálného gymnázia Františka Šandy - reálka byla v Táboře otevřena až ve školním roce 1900/1901) vybudovány nové [[lóže]]. V roce [[1869]] probíhaly další jevištní úpravy, ale také se začalo mluvit o potřebě celkové [[Rekonstrukce (stavebnictví)|rekonstrukce]] divadla.
 
Byl zřízen [[Nadační fond|fond]] pro přestavbu divadla, a pro jeho další rozšíření byl zakoupen sousední dům. [[Plán]]y byly sice na nějakou dobydobu odloženy, ale v roce [[1882]] byl znovu přednesen návrh buď na kompletní přestavbu, nebo na novou stavbu. O návrh přestavby byl požádán pražský stavitel [[František Buldra|František Buldra st.]] (člen Svazu architektů a inženýrů),<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
 
=== 1886–1940 (nové divadlo) ===
Buldra předložil první plány přestavby, ale v platnost vstoupily nové [[Společenská regulace|regulační]] předpisy, a bylo potřeba nově stanovit [[Ulice|uliční čáru]]. Zbořit se musela i celá Pražská brána (tu dnes připomíná její [[půdorys]], vyznačený v dlažbě, část pozůstatků lze nalézt i v suterénu divadla),<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
| datum vydání =
| datum přístupu = 2020/02/18
}}</ref> pro samotnou realizaci stavby byl vybrán táborský [[stavitel]] František Klier se svojí společností, práce trvaly rok. V dalším roce se pracovalo na [[Stavebnické vybavení|vnitřním vybavení,]] a otevíralo se [[4. prosinec|4. prosince]] [[1887]].
[[Soubor:Wiki Divadlo foto David Peltan-8977.jpg|náhled|328x328pixelů|Malý sál, nápis "Tábor„Tábor sobě"sobě“ nad oponou]]
Nový provoz byl (za přítomnosti starosty dr. Emanuela Zeise) zahájen [[Předehra (hudba)|předehrou]] ke [[Bedřich Smetana|Smetanově]] ''[[Hubička (opera)|Hubičce]]'', a poté táborští ochotníci předvedli [[František Adolf Šubert|Šubertovo]] [[drama]] ''Jan Výrava''. Šubert byl tehdejším ředitelem [[Národní divadlo|Národního divadla]] a pomáhal ochotníkům se zkoušením jednotlivých rolí, se [[Scénografie|scénou]], s kostýmy, a byl také ten, kdo do táborského divadla přivezl první sedačky. Údajně byly z vypáleného [[Stavovské divadlo|Stavovského divadla]].
 
Tvůrci táborské budovy se inspirovali stavbou [[Národní divadlo|Národního divadla v Praze]], nebo spíše jejím předchůdcem - [[Prozatímní divadlo|Prozatímním divadlem]], na což odkazuje nejen [[Novorenesance|novorenesanční]] tvar [[průčelí]], ale také podoba a výzdoba [[interiér]]ů, včetně hesla "''Tábor sobě"sobě“'' na [[Portál (architektura)|portále]], nad [[divadelní opona|oponou]] jeviště.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
}}</ref> z toho táborská obec uhradila 26 136 [[Rakousko-uherský zlatý|zl]]., a zbytek zaplatila Společnost ochotníků, [[Družstvo|Divadelní družstvo]] a drobní [[Dárce|dárci]].
 
V roce [[1904]] bylo táborské divadlo [[Elektrifikace|elektrifikováno]], osvětlení zaváděl sám [[František Křižík]] (který je často nazýván "českým„českým [[Thomas Alva Edison|Edisonem]]").<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
| url archivu =
| datum přístupu = 2020-02-09
}}</ref> Další úpravy přišly v roce [[1912]]. Upravoval se hlavní vstup, rozšiřoval se prostor [[Pokladní místo|pokladny]], a vznikl návrh [[Parovod|parního vytápění]]. V roce [[1920]] byla zřízena [[Telefon|telefonní stanice]], byl vybudován [[sklad]] [[Divadelní dekorace|dekorací]]. V roce [[1924]] byly upravovány [[Šatna|šatny]], pracovalo se na novém [[Předscéna|proscéniu]], nebo na osvětlení.
 
Velké změny přinesl rok [[1937]]. Táborský [[architekt]] Václav Drozda navrhl úpravy hlediště. Místo dosavadních míst ke stání se v [[parter]]u přidávala sedadla, zmizel střední vstup do hlediště, a na balkóně byly zrušeny postranní [[lóže]].
 
Změnil se i [[exteriér]] budovy, kvůli [[Doprava|dopravě]] byl [[portikus]] před hlavním vchodem zbaven [[Sloup (architektura)|sloupů]], a zkrátil se [[Balkon|balkón]] s [[Balustráda|balustrádou]] v patře budovy.
[[Soubor:Divadelní street, theatre, Tábor.jpg|vlevo|náhled|281x281pixelů|Tylův dům z Divadelní ulice]]
Drozda také navrhl přístavbu tzv. Tylova domu, na místě staršího přízemního domku, přiléhajícího k zadní zdi divadla. V [[Podlaží|patrovém]] domě byly umístěny herecké šatny, kanceláře, zkušebna, byt sluhy a další zázemí, které se do starého divadla nevešlo. Rekonstrukce v roce 1937 prováděl stavitel Josef Lang.<ref>{{Citace elektronické monografie
| datum vydání =
| datum přístupu = 2020-02-09
}}</ref> kterému byla v [[České Budějovice|Českých Budějovicích]] dočasně zakázána činnost, a kterému táborští ochotníci poskytli, za cenu omezení vlastní činnosti, [[azyl]].
 
Hrál zde např. [[František Husák]], [[Ota Sklenčka]], [[Nina Popelíková]] a další. Poslední dva zmiňovaní zde měli v roce [[1945]] [[Svatba|svatbu]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| url archivu =
| datum přístupu = 2020/02/18
}}</ref> Po konci války divadlo zůstalo opět ochotnické, a prvním [[Divadelní představení|představením]] v [[Osvobození Československa|osvobozené]] vlasti byla [[Alois Jirásek|Jiráskova]] ''[[Lucerna (divadelní hra)|Lucerna]]''.
[[Soubor:Divadlo foto David Peltan-8868.jpg|náhled|304x304pixelů|Velký sál]]
 
=== 1958–1965 (dostavba) ===
V roce [[1958]] začaly přípravy další velké rekonstrukce. [[Inženýr|Ing]]. Drozda byl požádán o zpracování studie ke zvětšení kapacity divadla, a zajištění většího [[komfort]]u pro diváky. Drozda dospěl k závěru, že bez větší přestavby divadlo zvětšit nelze, a navrhl postavit, v prostoru [[Zahrada|zahrady]] vedlejšího domu, nový sál.
 
Byly zakoupeny další sousední domy, původně obytný [[empír]]ový dům, a další, menší dům, v zadní části [[vnitroblok]]u. Jejich dvory byly zakryty, do prostoru zakrytých dvorů bylo vestavěno nové, prostorné hlediště (podle projektu architektky Irmy Antonovičové).<ref>{{Citace elektronické monografie
| datum vydání =
| datum přístupu = 2020-02-09
}}</ref> Nový, velký sál, byl v [[Pravý úhel|pravém úhlu]] napojen na zvětšené stávající jeviště (tedy k původní boční stěně starého jeviště). Malý sál - původní hlediště - zůstal v historické budově. Vznikla tak dvě divadla - malé a velké - se společným jevištěm, a pod jednou střechou. Dům v Palackého ulici byl přebudován na velkorysé [[Divák|divácké]] prostory ([[foyer]] s šatnou, [[Výstavní vitrína|výstavní]] prostory, [[kavárna|kavárnu]] s klubem, [[pokladny]]), dům na druhé straně sálu byl přestavěn na herecké šatny a další zázemí.
 
Původně měla být na jevišti vybudována [[točna]], takže by teoreticky mohli herci hrát pro obě hlediště. Zabránil tomu nedostatek [[Finance|financí]] (plánovaný rozpočet 6 miliónů [[Koruna československá|Kčs]]).
[[Soubor:Nástěnná malba Jaroslava Kolihy v Divadle Oskara Nedbala Tábor.jpg|vlevo|náhled|292x292pixelů|Nástěnná malba Jaroslava Kolihy]]
V této době (v letech 1964 - 19651964–1965) byly také provedeny např. [[Nástěnná malba|nástěnné malby]] [[Jaroslav Koliha|Jaroslava Kolihy]] (a spoluautora arch. Antonína Malce) s názvy ''Jihočeští ptáci'' (v prostoru současné divadelní kavárny) a ''Kolombína'' (v původním foyer, dnes zničená). Použitou technikou byla [[vaječná tempera]] na [[Kasein|kaseinovém]] podkladu. Mimo dvou zmíněných zůstaly ve skicách další tři malby (pro prostory kuřárny a schodiště), které však nebyly realizovány.
 
Součástí úprav byla i [[Stavba|nástavba]] nad jižní částí Tylova domu, kam byla umístěna nová [[Zkušební oblast|zkušebna]], a upravoval se i [[park]] za ním.[[Soubor:Don tabor jeviste dp.jpg|náhled|302x302pixelů|Pohled z jeviště do obou sálů]]
}}</ref> zde s oblibou natáčel [[Supraphon]].
[[Soubor:Wiki Divadlo foto David Peltan-8906.jpg|vlevo|náhled|Malý sál se stropní freskou|311x311bod]]
Během filmařských prací byla např. znovu odhalena unikátní [[malba]] na stropě malého sálu, dlouho zakrytá [[Podhled (strop)|podhledem]] z [[Zvuk|akustických]] desek. Ze [[Freska|stropní fresky]] (jejíž základ tvoří alegorické výjevy v osmi kruhových výsečích, tvořících jeden velký kruh), kolem [[křišťál]]ového [[lustr]]u (zavěšeného 13 metrů vysoko), teď na diváky shlíží osm [[Múzy|múz]]. Jsou to [[Kalliopé|Kaliopé]] – bdící nad eposem a hrdinským zpěvem, [[Erató]] – nad milostnou poesií, [[Terpsichoré]] – nad tancem, [[Melpomené]] – nad tragédií, [[Úrania|Urania]] – nad hvězdami a počty, [[Kleió]] – nad historií, [[Polyhymnia]] – nad hymny a sborovou lyrikou, [[Euterpé]] - nad lyrickým básnictvím, zpěvem a hudbou. Je to osm dcer nejvyššího [[Zeus|boha Dia]] a bohyně paměti [[Mnémosyné]]. Chybí devátá múza, [[Thálie]], která bdí nad komedií. Ta je všude kolem. Divadlo jí totiž bylo roku [[1887]] zasvěceno. Kdyby však nezasáhla [[náhoda]] (odstraňovalo se osvětlení filmařů a jedna deska spadla), stropní malba by se dodnes možná neobjevila.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
Od roku [[1997]] vlastní divadlo další zajímavost, a tou je Táborský divadelní [[betlém]]. Jeho [[autor]]kou je táborská [[výtvarnice]] Máša Valtrová (dcera malíře [[Karel Valter|Karla Valtra]]).
[[Soubor:Divadlo Tábor Oskar Nedbal.jpg|náhled|Oskar Nedbal]]
Poslední rekonstrukce, v letech [[2019]]–[[2020]], zmodernizovala cca 1200 m² [[Plocha|plochy]]. Zrenovované byly veškeré divácké prostory divadla, spolu s doposud nepoužívaným prostorem restauračního zázemí. Moderním způsobem byla obnovena kavárna ve vstupní hale, a výstavní síně, včetně využití [[Architektura|architektonicky]] výjimečných prvků ([[Sklo|prosklená]] stěna), instalována byla i vzduchotechnika ve vstupních prostorech. Přízemní prostory [[vestibul]]u, [[foyer]]u, toalet a pokladny změnily své původní [[Uspořádání|dispozice]], rozšířena byla také kavárna v prvním patře. Autory [[projekt]]u jsou [[Inženýr architekt|Ing. arch]]. Monika Krausová a Ing. arch. Martin Kraus, táborský ''Atelier a_detail''. Dodavatelem stavby se stala firma ''Dřevotvar'' – řemesla a stavby z [[Chýnov]]a. Rekonstrukci financoval [[Jihočeský kraj]] částkou 32.372.950 Kč. Budovy divadla, včetně pozemku zahrady, jsou dnes ve vlastnictví města Tábora, nebo Jihočeského kraje (s právem hospodaření pro D/O/N), a rozkládají se na pozemcích s parc. č. 607, 608/1,2, 609, 610, 611, 612 a 613.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
 
== Dramaturgie ==
Táborské divadlo je tzv. [[stagiona]], tj. divadlo bez vlastního souboru. Diváckou výhodou při "dovozu"„dovozu“ zájezdních představení je pestrost [[repertoár]]u, lze vždy vybrat to nejlepší z toho, co se během [[Sezóna|sezóny]] objeví na divadelních prknech v celé České republice. [[Dramaturg]]ie divadla je cílevědomá, má ve všech [[žánr]]ech potřebný přehled. Uvádí špičkové soubory i díla, a dovede pro obojí najít pevný okruh zájemců.
 
Oba divadelní sály dnes navštíví ročně více než 60 000 diváků,<ref>{{Citace elektronického periodika
| url archivu =
| datum přístupu = 2020/06/01
}}</ref> divadlo má cca 1700 stálých předplatitelů ([[abonent]]ní systém zavedla v šedesátých letech [[dramaturg]]yně PhDr. Dagmar Chobotová, v roce 1996 oceněná Cenou města Tábora).<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
}}</ref> Ročně se zde uvádí cca dvě stovky divadelních, hudebních a tanečních představení.
 
Hostuje zde pravidelně na tři desítky všech [[Praha|pražských]], [[Brno|brněnských]], a většiny oblastních divadelních souborů. Prezentována je různorodá režijní a herecká práce, klasické texty i nové divadelní hry, prostor je poskytován známým hereckým tvářím i talentovaným nováčkům, zavedeným tvůrčím týmům i těm, které si místo na slunci teprve hledají. V táborském divadle pravidelně hostují prestižní soubory (např. [[Městská divadla pražská]], [[Divadlo Na zábradlí]], [[Divadlo pod Palmovkou]], [[Národní divadlo Brno]], [[HaDivadlo]]), diváky oblíbené scény ([[Studio DVA]], [[Divadlo Na Jezerce]], [[Divadlo Ungelt]],...), progresivní nezávislé soubory ([[VOSTO5]], Divadlo Letí, [[Cirk La Putyka]],...), i oceňovaná regionální divadla ([[Slovácké divadlo]], [[Klicperovo divadlo]], [[Činoherní studio Ústí nad Labem|Činoherní studio]] atd.). Divadelní dramaturgie nezapomíná ani na podporu místních kulturních aktivit (uvedla např. [https://divadlo-mladych-tabor.webnode.cz/ Divadlo mladých Tábor,] [https://cs-cz.facebook.com/Divadeln%C3%AD-soubor-T%C3%A1bor-182053785227328/ Soubor Tábor o.s.], [http://www.keramicka.cz/ Keramičku], koledy s [https://poulicnici2.webnode.cz/ Pouličníky] a Vánoce s [https://www.dhmuzikanti.cz/ Jihočeskými muzikanty]). Divadelní dopoledne jsou věnována představením pro školy. Poskytuje se zde prostor pro hostování umělců z celé České republiky a příležitostně i ze zahraničí.
 
Nedílnou součástí divadla jsou i [[Výstava|výstavní]] prostory (Výstavní síň, galerie ''Evárium'' a foyer Malého divadla), divadelní DON klub a kavárna, která jsou místem setkávání a besed s osobnostmi divadelní scény, s herci, tvůrci a [[režisér]]y. Probíhají zde pravidelná měsíční Science Café - seriál přednášek a neformálních diskusí s českými vědci o aktuálních tématech a dění ve [[Věda|vědě,]] také cestopisné přednášky a scénická čtení. V DON galerii, která je nejnavštěvovanějším výstavním prostorem v Táboře, a dalších místech divadla se každoročně realizuje více než desítka výstav českých výtvarníků a fotografů. Sály jsou zároveň využívány jako [[Koncertní síň|koncertní síně]] pro [[Hudba|hudbu]] všech [[Žánr|žánrů.]] Pořadům, jež se konají v [[Červenec|červenci]] a [[Srpen|srpnu]], v rámci Táborského i Divadelního [[Kultura|kulturního]] [[Léto|léta]] (např. open-air divadelní představení a koncerty, prohlídky divadla, pohádky v divadelní zahradě, tvůrčí dílny), slouží kromě toho ještě přilehlý [[Terasovité pole|terasovitý]] divadelní [[park]].
 
Divadlo pro návštěvníky občas pořádá také komentované prohlídky, při kterých se zájemci, mj., mohou postavit na jeviště a nahlížet do obou dvou sálů najednou.<ref>{{Citace elektronického periodika
353

editací