Veles (město): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
+drobnosti |
další rozšíření |
||
Řádek 31:
Město bylo pojmenováno patrně po [[Slovanská mytologie|slovanském bohu]] [[Veles]]ovi. Etymologie tohoto názvu nicméně odkazuje nejspíše na slovo [[les]] a okolní husté lesy, které spatřili první Slované při příchodu na Balkán v pozdním středověku. Historický název města zněl ''Vilazor''. V letech [[1946]]–[[1996]] neslo na počest [[Jugoslávie|jugoslávského]] vůdce [[Josip Broz Tito|Josipa Tita]] název '''Titov Veles''' (Титов Велес).
== Doprava ==▼
Veles je důležitou železniční stanicí na trase [[Bělehrad]] – [[Skopje]] – [[Soluň]] a z severomakedonských měst má nejlepší vlakové spojení s hlavním městem. Dále odtud vedou [[regionální dráha|regionální dráhy]] do [[Bitola|Bitoly]] a přes [[Štip]] do [[Kočani]].▼
== Historie ==
Na místě dnešního města Veles bylo první město zbudováno v roce 168 př. n. l. a to pod názvem ''Bila Zora''. V 7. století město osídlili [[Slované]]. Současný název města je doložen od [[11. století]]. Ze středověku pochází např. [[Klášter sv. Dimitrije (Veles)|klášter sv. Dimitrije
Veles byl pod nadvládou [[Osmanská říše|Turků]] v letech [[1395]] – [[1912]]. V tureckém záznamu o sčítání lidu z let 1467/68 měl Veles 190 křesťanských rodin a 12 muslimských rodin. Cestopisec [[Evlija Čelebi]] při popisování balkánských měst si v případě Velesu povšiml nově zbudovaného dřevěného mostu přes řeku [[Vardar]]. Na přelomu 19. století náboženské složení obyvatel Velesu tvořili ze 2/3 křesťané (pravoslavní) a 1/3 muslimové. Menší skupina Romů žila v okolí města.
V roce 1831 a znovu v roce 1840 se ve Velesu rozšířila [[cholera]], v roce 1833 zasáhly město nebývalé mrazy a v roce [[1847]] došlo k velkým [[povodeň|povodním]]. I přesto však v 19. století došlo k hospodářskému vzestupu města. Reformy a liberalizace v Osmanské říši umožnily výstavbu nových kostelů. Dnes mezi hlavní památky ve městě pak patří kostel sv. Panteleimona z [[19. století]]. Během turecké nadvlády byl administrativně součástí [[sandžak]]u (turecké správní jednotky) se sídlem ve [[Skopje]], po roce [[1877]] se stal součástí [[Kosovský vilájet|Kosovského vilájetu]].
Na začátku [[20. století]] byly ve Velesu v provozu dvě základní školy s [[bulharština|bulharským]] vyučovacím jazykem a jedna se [[srbština|srbským]], rumunským a řeckým. Řekové rovněž ve Velesu provozovali střední školu.▼
▲Na začátku [[20. století]] byly ve Velesu v provozu dvě základní školy s [[bulharština|bulharským]] vyučovacím jazykem a jedna se [[srbština|srbským]], rumunským a řeckým. Řekové rovněž ve Velesu provozovali střední školu. V období existence meziválečné Jugoslávie zde měla značný vliv ilegálně působící [[Komunistická strana Jugoslávie|komunistická strana]].
Město bylo osvobozeno od okupace dne [[9. listopad]]u jednotkami [[Osmá veleská brigáda|Osmé veleské brigády]] [[Jugoslávští partyzáni|jugoslávských partyzánů]].
== Kultura ==
Ve Velesu sídlí divadlo Jordana Hadži Konstantinova a knihovna Goce Delčeva. Svoji pobočku zde má rovněž i makedonské národní muzeum. Dochován je rovněž i dům [[Kočo Racin|Koči Racina]].
== Turistika ==
Turisté navštěvují často ruiny historického města [[Stobi]], které se nachází nedaleko. Oblíbeným výletním místem je potom jezero [[Mladost (jezero)|Mladost]]. Navštěovována je rovněž i místní pevnost ({{vjazyce2|mk|Велеско Кале}}), která se však nachází dále od středu Velesu.
▲== Doprava ==
▲Veles je důležitou železniční stanicí na trase [[Bělehrad]] – [[Skopje]] – [[Soluň]] a z severomakedonských měst má nejlepší vlakové spojení s hlavním městem. Dále odtud vedou [[regionální dráha|regionální dráhy]] do [[Bitola|Bitoly]] a přes [[Štip]] do [[Kočani]].
== Externí odkazy ==
| |||