Těžká voda: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m typo
značky: editace z Vizuálního editoru editace z mobilu editace z mobilního webu
Řádek 79:
Koncem třicátých let odhalili němečtí vědci pod vedením [[Werner Heisenberg|Wernera Heisenberga]] princip [[jaderná reakce|nukleární řetězové reakce]]. To po vypuknutí [[Druhá světová válka|druhé světové války]] vyvolalo mezi nimi a [[Spojenci (druhá světová válka)|spojenci]] „závod“ o převzetí kontroly nad továrnou Norsk Hydro, neboť Němci plánovali těžkou vodu využít ve svých pokusných reaktorech jako [[moderátor neutronů|moderátor]]. V těchto reaktorech mělo být vyráběno [[plutonium]] pro válečné účely.
 
Výrobní zařízení v Rjukanu se proto dostalo do zorného pole spojenců, jelikož jeho zničením by byl německý program na výrobu [[jaderná zbraň|atomové zbraně]] zastaven jedinou ranou. Po několika neúspěšných pokusech se konečně podařilo 27. února 1943, s pomocí osmi členů norské speciální jednotky, kteří se schovali na náhorní plošině Hardangervidda, odstřelit zařízení na těžkou vodu v továrně Norsk Hydro (viz. [[Operace Telemark]]). Po několika týdnech byly však škody opraveny a Němci opět spustili výrobu. Následovaly tedy další bombové útoky spojenců až do okamžiku, kdy se okupanti rozhodli provoz opustit a odvézt si s sebou 50 již hotových sudů těžké vody. (Její koncentrace v nich byla mezi 1 a 99 %).
 
[[20. únor]]a [[1944]] byl na loď jménem „Hydro“, převážející tento náklad, jenž představoval zhruba desetinu množství potřebného pro výrobu atomové bomby, spáchán [[atentát]]. Výbušnina byla umístěna ve strojovně a loď se potopila během několika sekund na dno 430 metrů hlubokého jezera [[Tinnsjå]]. Jen několik sudů nezmizelo pod hladinou a tyto byly odeslány tři týdny po potopení Hydra do německého města [[Haigerloch]], v němž stál pokusný reaktor Wernera Heisenberga. (Očití svědkovésvědci viděli, jak po potopení lodi na povrch vyplavalo několik kovových sudů, které Němci vylovili. Dlouho se spekulovalo, co v těchto sudech bylo – nebylo jisté, jestlizda se jednalo o těžkou vodu, anebo pouze o zmatení nepřítele. Toto dokládal detailní seznam naložených věcí na loď Hydro, s detailním popisem množství a obsahu sudů s těžkou vodou. Mnoho let poté tým vědců prozkoumával dno, pátraje po neporušených sudech. Několik jich nalezli na potopené lodi a jeden, vzdálený asi 60 m od lodi, který vylovili. Změřili pH vody a potom pH obsahu sudu - se zvýšenou opatrností, protože pro výrobu těžké vody se používala elektrolýza a do vody se přidával louh ([[hydroxid draselný]]) pro zvýšení vodivosti elektrického proudu. Obsah měl jiné pH než pH vody. Před měřením vědci odhadovali, že pokud se jedná o sud s těžkou vodou, tak pH bude 14, které okamžité měření ukázalo - vzorek vody byl poslán na důkladnější rozbor a ten to potvrdil. Na napůl zrezivělém sudu bylo čitelné jeho číselné označení, tento sud byl na seznamu naložených věcí na loď Hydro a tímto se potvrdila pravost dokumentu.), tři týdny po potopení Hydra, do německého města [[Haigerloch]], ve kterém stál pokusný reaktor Wernera Heisenberga.
 
TenHeisenberg až do úplného konce války zkoumal, jak vyvolat jadernou řetězovou reakci. Za tím účelem potopil drátěný model se 664 uranovými kostkami do kovového kontejneru naplněného těžkou vodou. Kritický bod pro spuštění řetězové reakce překonal jen o pár procent.
 
V březnu roku 1945 narazilo speciální americké komando na tento experimentální napůl rozestavěný reaktor ve sklepení pod zámeckým kostelem. Jen dva dny předtím opustil Werner Heisenberg tuto tajnou laboratoř, aby byl později internován ve [[Spojené království|Velké Británii]].