Dědičná štola Jana Křtitele: Porovnání verzí

Roku 1879 byl založen důl Michal s&nbsp;těžní jámou vyhloubenou přímo v&nbsp;obci, poblíž [[Hruškovský potok|Hruškovského potoka]]. V&nbsp;počátcích se jednalo o&nbsp;malé důlní dílo, s&nbsp;nepatrnou roční těžbou. V&nbsp;některých letech důl vůbec netěžil. Přelom nastal v&nbsp;roce 1918, kdy důl zakoupila společnost z&nbsp;[[Oloví]]. Rubání probíhalo hlubinným způsobem, metodou pilířováním na zával v&nbsp;jedné sloji 4 až 6&nbsp;m mocné, v&nbsp;největší hloubce 45&nbsp;m. Důl neměl vlastní vlečku, ani lanovku a byl až do modernizace v&nbsp;roce 1922 odkázán na prodej do okolí, nebo na odvoz uhlí povozy. V&nbsp;letech 1921 až 1922 byl vybudován nový moderní důl. Západně od staré jámy byla vyhloubena nová těžní jáma s&nbsp;hloubkou 32&nbsp;m. [[Těžní stroj]] již poháněla elektřina a od důlního závodu se postavila nová visutá lanovka, která na vzdálenost 3&nbsp;300&nbsp;m přepravovala vytěžené uhlí na nakládací stanici v&nbsp;[[Nové Sedlo|Novém Sedle]]. Její přepravní kapacita byla okolo 320&nbsp;tun za hodinu. Pro zachování bezpečnosti musel být stanoven ochranný pilíř obce a státní silnice, tedy linie, za kterou se nesmělo těžit, aby se nepropadaly domy a silnice. Důlní vody odváděla po celou dobu těžby dědičná štola Jana Křtitele. Z&nbsp;níže položených dobývacích míst se důlní vody přečerpávaly, maximálně však do výšky 8&nbsp;m.<ref name="Jiskra2"/><ref name="Jiskra"/>