'''Nom''' (někdy též '''nomos''', název odvozen od [[řečtina|řeckého]] slova νομός - ''kraj„kraj“'') je označení užívané v [[egyptologie|egyptologii]] pro administrativní jednotku ve [[Starověký Egypt|starověkém Egyptě]].
Pro správní účely byl starověký Egypt rozdělen právě na tyto ''[[nom]]y'' (ve starév [[egyptština|egyptštině]] byly nazývány ''sepat''). Rozdělení do nomů můžeme vysledovat zpět až do předdynastického[[Předdynastická doba|Předdynastické obdobídoby]] (před rokem 3100 př. n. l.), kdy byly nomy původně autonomní městské státy. Nomy zůstaly stejné po více než tři tisíciletí. Jak oblasti jednotlivých nomů, tak jejich pořadí číslování zůstaly pozoruhodně stabilní. V systému, který přetrval po většinu historie faraonského Egypta, byla země rozdělena do 42 nomů: [[Dolní Egypt]] zahrnoval 20 nomů, zatímco [[Horní Egypt]] byl rozdělen do 22.
Každý nom byl řízený [[nomarcha|nomarchou]], oblastním správcem, který byl v čele krajského úřadu. Funkce nomarchy byla v prvopočátku centralizovaného Egypta funkcí přidělovanou [[faraon|panovníkem]], nicméně jejich moc rostla až si vydobyli dědičnost svého úřadu. Nakonec získali takovou moc, že způsobili pád [[Stará říše|Staré Říšeříše]] a začátek [[První přechodné období|Prvního přechodného období]], v němž král neměl skoro žádnou moc a země byla [[de facto]] rozdrobena na malé autonomní státečky. I když si nomarchové zachovali dědičnost svého úřadu po obnovení centrální moci, faraon měl stále možnost současného nomarchu odvolat, či dokonce zbavit celou rodinu této výsady a jmenovat úplně nového nomarchu.
