Davidova hvězda: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Miana (diskuse | příspěvky)
Rozšíření Davidovy hvězdy jako symbolu židovských komunit
značky: možné problémové formulace editace z Vizuálního editoru
Řádek 27:
Hexagram původně nebyl specificky židovským symbolem, ale obecně používaným (a nábožensky vykládaným) geometrickým obrazcem, podobně jako například [[pentagram]], nebo [[svastika]]. V souvislosti s židy se Davidova hvězda poprvé objevuje na židovské pečeti ze 7. století před Kr., která byla objevena ve městě [[Sidon]]. Našla se i v několika synagogách z doby druhého Chrámu ([[515 př. n. l.|515 před Kr.]] – [[70]] po Kr.). Tam však zřejmě plnila spíše funkci dekorativního motivu (v [[helénismus|helénistické]] době jinak oblíbeného), než specificky židovského symbolu.
 
V židovském náboženském kontextu se Davidova hvězda poprvé objevuje na náhrobním kameni z jihoitalského města [[Taranto]], který pochází asi z 3. století po Kr. V [[rabínská literatura|rabínské literatuře]] není vůbec zmiňována; první zmínka o ní se nachází ve spise [[karaitiKaraité|karaitukaraity]] Jehuda Hadasiho'' Eškol ha-kofer,'' z poloviny 12. století. V kapitole 242 se uvádí:'' „[[Mezuza|mezuzu]] chrání sedm andělé, Michael, Gabriel atd.. (...) Hospodinovo jméno tě bude chránit. A také onen symbol, který se nazývá Davidův štít, (napsaný) při každém andělu a na konci mezuzumezuzy ...“'' V raném středověku byla tedy Davidova hvězda používána – a nejen mezi Židy, ale i mezi [[křesťan]]y a [[muslim]]y – jako [[talisman]] proti démonům. Začátkem 14. století ztotožnil [[David ben Jehuda he-Chasid]], vnuk [[Ramban]]a, ve svém komentáři k mystickému textu [[Zohar]] Davidovu hvězdu se symbolem, který používal na ochranu proti zlým duchům [[král David]]. Díky tomu se na ni nabalila další významová vrstva – král David je ztělesněním židovské nezávislosti a zároveň mesiášského očekávání.
 
Ačkoliv historik Alexandr Putík ve své již roku 1994 vydané publikaci ''The Origin of the Symbols of the Prague Jewish Town. The Banner of the Old-New Synagogue. David's Shield and the "Swedish Hat"''. Putík, Alexandr. 29, č. 1-2, (1993 [vyd. 1994],) s. 4-37, vyvrátil legendu, že Davidova hvězda, hebrejsky nazývaná Magen David neboli Davidův štít, se jako znak židovské komunity objevila v Praze již v polovině 14. století, v médiích i literatuře se dodnes drží. Tato legenda se do obecného povědomí rozšířila díky hojně čtené, faktograficky ovšem sporné [[Hájkova kronika|Hájkově kronice]]. Její autor [[Václav Hájek z Libočan]] uvádí, že červenou [[korouhev]] se štítem Davidovým a pečetí Šalomounovou udělil pražským židům roku 1357 císař [[Karel IV.|Karel IV]]. Takové udělení nelze ovšem doložit prameny. Putík dokazuje, že Davidův štít se poprvé objevil na praporci neseném roku 1490 v Praze v rámci oslav u příležitosti korunovace [[Vladislav Jagellonský|Vladislava Jagelonského]] uherským králem. Měl stejný tvar jako praporce cechovní a jeho veřejné nošení pravděpodobně schválil sám Jagelonec. Praporec byl uschován ve [[Staronová synagoga|Staronové synagoze]]. V polovině 16. století doznala podoba znaku na praporci významné změny, když byl do Davidova štítu vložen židovský klobouk. Roku 1598 povolil císař [[Rudolf II.]] svému [[Dvorní Žid|„dvornímu Židovi“]] [[Mordechaj Maisel|Mordechaji Maiselovi]] (1528-1601) na znamení zvláštní milosti zhotovení a užívání stejného praporce pro jeho soukromou synagogu. Oba praporce byly ze Staronové a [[Maiselova synagoga|Maiselovy synagogy]] vynášeny pouze při zvláštních příležitostech. Nosily se v průvodech na oslavu korunovačních obřadů, sňatků a narození dětí v panovnickém domě či při návštěvě císaře v Praze. Roku 1623 udělil [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinand II.]] pražské židovské obci právo používat pečeť. I pro pečeť byl zvolen Davidův štít a židovský klobouk. Stejné symboly lze nalézt na veřejných budovách, například na portálu Staronové synagogy a průčelí [[Maiselova radnice|Židovské radnice]]. Od 17. věku se používání Davidova štítu rozšířilo do židovských komunit celé Evropy, což Putík připisuje mesiášskému významu tohoto symbolu.