Člen (mluvnice): Porovnání verzí

Odebráno 5 bajtů ,  před 1 rokem
(drobná přeformulování a doplnění)
Geograficky lze zhruba rozdělit [[Evropa|Evropu]] na západní a východní část podle toho, zda se v dané lokalitě hovoří jazyky, v nichž se používá člen. Západní oblast zahrnuje [[germánské jazyky|germánské]] a [[románské jazyky|románské]] jazyky, [[albánština|albánštinu]] a [[řečtina|řečtinu]], v nichž se člen používá. Naopak [[Slovanské jazyky|slovanské]] (s výjimkou bulharštiny a makedonštiny) a [[Uralské jazyky|uralské]] (s výjimkou [[maďarština|maďarštiny]]) jazyky na východě Evropy člen nepoužívají. Členy neměla ani [[latina]].
 
Postpozitivní určitý člen se vyskytuje ve dvou oblastech: jednak v [[Severogermánské jazyky|severogermánských]] jazycích ve [[Skandinávie|Skandinávii]] ([[dánština]], [[norština]], [[švédština]], [[islandština]] a [[faerština]]) a jednak na [[Balkán]]ě ([[albánština]], [[bulharština]], [[makedonština]], [[rumunština]]). V případě uvedených balkánských jazyků se jedná o výrazný společný rys tzv. '''[[Balkánský jazykový svaz|balkánského jazykového svazu]]''', tedy skupiny jazyků blízkých geograficky, nikoliv však geneticky – uvedené jazyky náleží do 3 různých jazykových skupin. Postpozitivní člen má též izolovaná [[baskičtina]] v západní Evropě.
 
[[Baltské jazyky]] členy nemají, ale k vyjádření určitosti využívají determinativní tvary adjektiv.<ref name=":0">Viereck W., Viereck K., Ramisch H. Encyklopedický atlas anglického jazyka. Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 2004, s 87. {{ISBN|80-7106-569-2}}.</ref>
Neregistrovaný uživatel