Mezikoloniální války: Porovnání verzí

'''Mezikoloniální války''' ([[Angličtina|anglicky]] ''Intercolonial Wars'', [[Francouzština|francouzsky]] ''Guerres intercoloniales''), někdy též '''Francouzskéfrancouzské a indiánské války''', jsoubyly sérií ozbrojených konfliktů v [[Severní Amerika|severníSeverní Americe]] (zejména na území dnešní [[Kanada|Kanady]] a v oblasti [[Hudsonův záliv|Hudsonova zálivu]]), které probíhaly v [[17. století|17.]] a [[18. století]], a jejichž typickým rysem bylo, že se v nich proti sobě - tak či onak - postavila [[francouzská koloniální říše]] (a její [[Indiáni|indiánští]] spojenci) a [[Britské impérium|britská koloniální říše]] (se svými indiánskými spojenci).

Velmi často byly tyto války doprovázeny souvisejícími konflikty na evropském kontinentu a zapojovaly se do nich i jiné koloniální velmoci, např. [[Nizozemská koloniální říše|Nizozemci]] a [[Španělské impérium|Španělé]]. Základním cílem válek byl zisk kontroly nad severnějšímsporným územím severníSeverní Ameriky a nad obchodem s [[kožešina]]mi, byť záminky a peripetie jednotlivých konfliktů byly různé a častoobčas byly spouštěčemspoluspouštěčem i spory indiánských kmenů.

Historici se zcela neshodují, které všechny války do kategorie zařadit. V nejširším možném pojetí byly prvními válkami tohoto druhu již [[bobří války]] z let 1609–1701, v nichž se jedna skupina indiánských kmenů ([[Irokézové]]) opřela o spojenectví s BrityAngličany a Nizozemci, zatímco druhá ([[Algonkinové (kmen)|Algonkinové]], [[Huroni]]) o Francouze. Následovala [[válka krále Viléma]] z let 1688–1697 (za její evropské bojiště lze považovat [[Devítiletá válka|devítiletou válku]]), [[válka královny Anny]] z let 1702–1713 a [[Dummerova válka]] z let 1722–1725 (s oběma souvisela [[válka o španělské dědictví]]), [[válka krále Jiřího]] (1744–1748) a [[válka o Jenkinsovo ucho]] z let 1739–1748 (evropským protějškem obou [[Války o rakouské dědictví|války o dědictví rakouské]]), [[francouzsko-indiánská válka]] z let 1754–1763 a [[válka otce Le Loutra]] z let 1749–1755 (dva odštěpky [[Sedmiletá válka|sedmileté války]]). Někteří historici ovšem za mezikoloniální války v užším smyslu označují jen čtyři z těchto konfliktů: válku krále Viléma, válku královny Anny, válku krále Jiřího a francouzsko-indiánskou válku.

Co se týče výsledků válek, úspěchy časem přibývaly na britské straně. BritovéBritské mělikolonie disponovaly daleko početnějšími lidskými zdroji a navíc mateřská země měla větší schopnost zásobovat své kolonie po moři a využívat své námořnictvo vojenské. V prvních třech hlavních konfliktech byli Francouzi schopni do značné míry tyto faktory vyrovnat účinnější mobilizací indiánských spojenců, ale ve čtvrté a rozhodující válce (francouzsko-indiánské) byli nakonec rozdrceni a nuceni postoupit Britům území [[Nová Francie|Nové Francie]], neboli rozsáhlá území v současné Kanadě a americké [[Louisiana|Louisianě]] (bezprostředně po válkách předané Španělům). Mezikoloniální války na severu také ovlivnily vznik [[Spojené státy americké|Spojených států amerických]], neboť tamní kolonisté po porážce Francouzů už neviděli důvod hledat před nimi ochranu u britských vojenských sil, navíc o Francouzi uvolněná území začal vznikat mezi stále nezávislejšími kolonisty z jihu a Brity spor. Proto porážka Francie roku 1763 katalyzovala [[Americká válka za nezávislost|americkou válku za nezávislost]], jež vypukla roku 1775. Rozpad severoamerického koloniálního panství Francii v 19. století přiměl k intenzivní snaze vybojovat si kolonie v [[Afrika|Africe]], neboli vybudovat svou "druhou koloniální říši".

* Robert LeckieLECKIE, Robert. ''A Few Acres of Snow: The Saga of the French and Indian Wars.'' Wiley & Son, 1999; Hardcover: {{ISBN|0-471-24690-5}}; Paperback: ISBN 0-471-39020-8

* MORTON, Desmond Morton (1985). ''A Military History of Canada.'' Edmonton: Hurtig, 1985.