Karel Lustig: Porovnání verzí

Zájem i čas věnoval Lustig sbírání zajímavých památek; stal se roku [[1897]] tvůrcem a správcem sbírek soběslavského muzea v [[Rožmberský dům|Rožmberském domě]]- viz : [https://web.archive.org/web/20070928194703/http://www.musobeslav.cz/sobeslav/historie/rozmberk.jpg]; uspořádal muzejní knihovnu. V té době vznikl základ cenných národopisných sbírek, zejména v souvislosti s velkou ''''''Národopisnou, školní a průmyslovou a včelařskou výstavou'''''' v Soběslavi roku [[1898]]. Ředitel Lustig měl pomoc a oporu v práci učitelky [[Emilie Fryšová|Emilie Fryšové]] a hodináře '''Aloise Březiny'''. Po náhlé smrti Karla Lustiga (při sobotní cestě ze Soběslavi k rodině do Libniče) vedl městské muzeum až do roku 1940 obětavě rodák ze Soběslavi, bývalý řídící učitel '''Antonín Jungmann''' (1854-1945). Začátkem [[20. století]] patřilo soběslavské muzeum k nejlepším takovým venkovským zařízením v [[Čechy|Čechách]]. Dnešní '''Blatské muzeum v Soběslavi''' (pobočka Husitského muzea v Táboře) pečuje o přírodovědné a národopisné sbírky z regionu [[Blata|Blat]] a Táborska, návštěvníkům nabízí stálé expozice Příroda Táborska (v Rožmberském domě) a Národopis Blat a Kozácka (ve Smrčkově domě) a dále krátkodobé výstavy, přednášky a exkurze.

V letech 1886-1891 redigoval „''Zpravodaje hospodářské spol. pro polit. okres milevský''“; redigoval a přispíval do publikací muzejního spolku v Soběslavi („''Výstava v Soběslavi 1898''“, muzejní '''sborníky''' r. 1900, 1901, 1903), od roku [[1905]] do roku 1912 redigoval měsíčník ''"Staré a nové zvěsti ze Soběslavě a okolí"'' a ''"Věstník jihočeských muzeí"''. Kromě toho publikoval v mnoha tehdejších listech.