Utopie: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m ČJ |
diference marxistickeho vykladu značky: možný spam editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 23:
| jazyk = sk
}}</ref> Tato slova evokují ve stejné míře zasněné a ideální místo, a ve stejné míře jeho nereálnost.<ref name=":18" />
== Etymologie ==▼
Slovo utopie je odvozeno z řeckého ου ("ne") a τόπος (''místo'') a původně znamenalo "ne-místo, místo, které neexistuje".<ref>Petrusek, 1996, s. 1362</ref> Užívá se jak pro označení ideální společnosti, tak také jako [[pejorativum]], výraz naivity, neuskutečnitelnosti, něčeho nerealistického, nevědeckého, nemožného.▼
Výjimečně se u vyznavačů utopií jako ideálu vyskytuje slovo ''eutopos'' (s odkazem na ευ + τόπος), moderní slovní hříčka pro "dobré místo", "místo pro dobrý život".<ref>Sargent, 2005, s. 11 ; Stanková 2017, s. 2017</ref>▼
==== Marxistický výklad ====
K posunutí slova utopie k opisování nerealistických společenských konceptů přispěl výklad Karla Marxe a Friedricha Engelse, především v díle [[Komunistický manifest]], které vzniklo v rámci transformace Ligy spravedlivých na Svaz komunistů. Tento problém uvádí [[Martin Buber]] v knihy ''Cesty do Utopie''. Buber konstatuje, že utopie tzv. utopických socialistů jsou předrevoluční a marxistická utopie je porevoluční, nakolik odumírání státu a skok lidstva z říše nutnosti do říše svobody se u Marxe odehraje až po dosažení revoluce.<ref>{{Citace monografie
| titul = Cesty do utopie
| url = https://www.knizniklub.cz/knihy/526228-cesty-do-utopie.html
| jazyk = cs
}}</ref> Buber připomíná, že zásadní rozdíl mezi utopí predmarxistickým a marxistickými utopiemi spočívá v chápání sociální transformace.
Podle ''Filozofického slovníku'' (heslo '''utopický socialismus''') jde o předvědecké etapu vývoje učení o společnosti založené na společném majetku, která je jeden ze zdrojů [[Německá klasická filosofie|německé klasické filozofie]] a anglické [[Politická ekonomie|politické ekonomie]]. Proto-utopické představy začínají již v období starého [[Řecko|Řecka]] a [[Starověký Řím|Říma]], [[středověk]]ých [[Hereze|heretiků]], rolnických [[povstání]]ch a etablují se v období vzniku [[Kapitalismus|kapitalismu]], [[reformace]] a [[renesance]] ([[Jan Hus|Hus]], [[Thomas Müntzer|Müntzer]], [[Tomáš More|More]],<ref name=":7" /> [[Tommaso Campanella|Campanella]]<ref name=":9" />), pokračují obdobím [[osvícenství]] a [[1848|národně demokratických revolucí]] ([[Jean Meslier|Meslier]], [[Etienne-Gabriel Morelly|Morelly]],<ref name=":11" /> [[Gabriel Bonnot de Mably|Mably]]<ref name=":12" /> , Winstanley, později [[Gracchus Babeuf|babeufisté]],<ref name=":13" /> blanquisté, ) a v období bouřlivého vývoje kapitalismu, kterým se zvýraznily [[Antagonismus|antagonismy]] kapitalistické společnosti ([[Henri de Saint-Simon|Saint-Simon]], [[Charles Fourier|Fourier]], [[Robert Owen|Owen]], [[Étienne Cabet|Cabet]], [[Félicité Robert de Lamennais|Lamennais]], [[Pierre-Joseph Proudhon|Proudhon]] a jejich následovníci).<ref>Filozofický slovník 1977, s. 561</ref> A podobně je to uvedeno i v ''Příručních slovníku'', avšak tato definice je rozšířena i na ruských revolučních demokratů ([[Narodnictví|národniků]]), [[Alexandr Ivanovič Gercen|Gercena]], [[Vissarion Grigorjevič Bělinskij|Belinského]], [[Nikolaj Gavrilovič Černyševskij|Černyševského]].<ref>Příruční slovník naučný 1967, s. 617</ref>
Řádek 28 ⟶ 40:
Filosof [[Friedrich Engels]] o utopistech prohlásil: "''Způsob nazírání utopistů dlouho ovládal socialistické představy v 19. století a zčásti je ovládá dosud... Socialismus je pro ně všechny výrazem absolutní [[Pravda|pravdy]], [[rozum]]u a [[spravedlnost]]i a stačí jej jen objevit, aby vlastní silou dobyl svět; protože absolutní pravda je nezávislá na [[čas]]e, [[prostor]]u a lidském dějinném [[vývoj]]i, je to pouhá náhoda, kdy a kde je objevena. Přitom každý zakladatel školy přichází s nějakou absolutní pravdou, rozumem a spravedlností; a protože u každého z nich je zvláštní druh absolutní pravdy, rozumu a spravedlnosti podmíněn zase jeho [[subjektivní]]m rozumem, jeho životními podmínkami, mírou jeho znalostí a myšlenkové vyspělosti, není v tomto konfliktu absolutních pravd možné jiné řešení, než že se navzájem obrušují. Z toho pak nemohlo vzejít nic jiného než jakýsi [[Eklekticismus|eklektický]] průměrný [[socialismus]], jaký opravdu dodnes panuje v hlavách většiny socialistických dělníků ve [[Francie|Francii]] a v [[Anglie|Anglii]], jakási směsice méně pohoršlivých kritických projevů, [[Ekonomie|ekonomických]] pouček a představ různých zakladatelů sekt o budoucí společnosti, směsice, v níž jsou přípustné nejrozmanitější odstíny a kterou lze namíchat tím snáze, čím víc se jednotlivým součástem v proudu debaty ohladí ostré hrany určitosti jako oblázkům v potoce. Aby se ze socialismu udělala [[věda]], musel být nejprve postaven na reálnou půdu''."<ref name=":16">{{Citace elektronického periodika
| titul = Bedřch Engels - Vývoj socialismu od utopie k vĕdĕ
| url = https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1880/soc-utop/ch01.htm▼
| periodikum = www.marxists.org
▲| url = https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1880/soc-utop/ch01.htm
| datum přístupu = 2019-08-07
}}</ref> Engels dále pokračuje: "''Tak v době reformačních a selských válek v Německu [[Novokřtěnectví|novokřtěnci]] a [[Thomas Müntzer|Thomas Münzer]]; za velké anglické revoluce [[levelleři]]; za velké francouzské revoluce [[Gracchus Babeuf|Babeuf]]. Tyto revoluční vzpoury dosud nevyzrálé třídy byly provázeny příslušnými teoretickými projevy; v [[16. století|16]] a [[17. století]] utopická líčení ideálních společenských poměrů; v [[18. století]] už přímo komunistické teorie ([[Etienne-Gabriel Morelly|Morelly]] a [[Gabriel Bonnot de Mably|Mably]]). Požadavek rovnosti se už neomezoval jen na politická práva, ale měl být rozšířen i na společenské postavení jednotlivců; měly být zrušeny nejen [[Třídní původ|třídní]] výsady, ale samy třídní rozdíly. Nové učení se tak poprvé objevilo v podobě [[Askeze|asketického]] [[Komunismus|komunismu]] navazujícího na [[Sparta|Spartu]] a zatracujícího jakékoli užívání života. Potom následovali tři velcí utopisté: [[Henri de Saint-Simon|Saint-Simon]], u něhož si buržoazní tendence podržela ještě určitou platnost vedle tendence proletářské; [[Charles Fourier|Fourier]], a konečně [[Robert Owen|Owen]], který v zemi nejvyvinutější kapitalistické výroby a pod dojmem protikladů, které tato výroba zplodila, soustavně rozvíjel své návrhy na odstranění [[Třídní vědomí|třídních rozdílů]], navazuje přímo na francouzský [[materialismus]]''."
▲Engels dále pokračuje: "''Tak v době reformačních a selských válek v Německu [[Novokřtěnectví|novokřtěnci]] a [[Thomas Müntzer|Thomas Münzer]]; za velké anglické revoluce [[levelleři]]; za velké francouzské revoluce [[Gracchus Babeuf|Babeuf]]. Tyto revoluční vzpoury dosud nevyzrálé třídy byly provázeny příslušnými teoretickými projevy; v [[16. století|16]] a [[17. století]] utopická líčení ideálních společenských poměrů; v [[18. století]] už přímo komunistické teorie ([[Etienne-Gabriel Morelly|Morelly]] a [[Gabriel Bonnot de Mably|Mably]]). Požadavek rovnosti se už neomezoval jen na politická práva, ale měl být rozšířen i na společenské postavení jednotlivců; měly být zrušeny nejen [[Třídní původ|třídní]] výsady, ale samy třídní rozdíly. Nové učení se tak poprvé objevilo v podobě [[Askeze|asketického]] [[Komunismus|komunismu]] navazujícího na [[Sparta|Spartu]] a zatracujícího jakékoli užívání života. Potom následovali tři velcí utopisté: [[Henri de Saint-Simon|Saint-Simon]], u něhož si buržoazní tendence podržela ještě určitou platnost vedle tendence proletářské; [[Charles Fourier|Fourier]], a konečně [[Robert Owen|Owen]], který v zemi nejvyvinutější kapitalistické výroby a pod dojmem protikladů, které tato výroba zplodila, soustavně rozvíjel své návrhy na odstranění [[Třídní vědomí|třídních rozdílů]], navazuje přímo na francouzský [[materialismus]]''."<ref name=":16" />
=== Výklad současných autoru ===
Filosof [[Richard Stahěl]] připomíná, že "''... každá společenská organizace se opírá o něco, co není uskutečněno nebo proveditelné, ale má ten ideál, který je někde za obzorem, maják, ke kterému se může snažit přibližovat, pokud ten ideál považuje za společensky platný a je všeobecně přijímaný''."<ref name=":14" />
Řádek 58 ⟶ 69:
[[Jakub Ort]] odvolávající se na sociologa Erika Olin Wrighta, filosofa [[Ernst Bloch|Ernsta Blocha]] a sborník [[Alexander Neupert-Doppler|Alexandra Neupert-Doppler]]<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Neupert-Doppler▼
| jméno = Alexander▼
| titul = Utopie: vom Roman zur Denkfigur
| url = https://books.google.sk/books?id=n5rNrQEACAAJ&dq=Neupert-Doppler+utopie&hl=sk&sa=X&ved=0ahUKEwik9sHEv6HkAhWOJlAKHU8ZCooQ6AEIKzAA
| vydavatel = Schmetterling Verlag
| isbn = 9783896576835▼
| počet stran = 196
▲| isbn = 9783896576835
| poznámka = Google-Books-ID: n5rNrQEACAAJ▼
| jazyk = de
▲| poznámka = Google-Books-ID: n5rNrQEACAAJ
▲| jméno = Alexander
▲| příjmení = Neupert-Doppler
}}</ref> uvádí příklad tzv. konkrétních utopií (Konkrete Utopien). Mezi takové konkrétní utopie zařazují sdílené bydlení, svobodu pohybu, revoluci péče a nerůstovou a udržitelnou ekonomikou (odpověď na ekologické problémy). Ort dodává, že ''„představy o utopické společnosti není nutné nechávat nedohledné budoucnosti. V myšlení i praxi se dají konkrétní utopie rozvíjet už dnes.''"<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = A2larm
Řádek 78 ⟶ 89:
Nizozemský historik [[Rutger Bregman]] také uvádí koncept realistické utopie. Ve své knize otevřel témata univerzálního základního příjmu, otevřených hranic a 15hodinového pracovního týdne.<ref>BREGMAN, R.: ''Utopia for Realists..''. USA: Little, Brown and Company/Hachette Book Group, 2016</ref>
Paradoxní definici nabízí [[Patrik Ouředník]], který zahrnuje do definice i [[Antiutopie|dystopii]]: ''„Utopie je virtuální prostor, nereálná realita, nepřítomná přítomnost, alterita bez identity. Utopie je vše, co se odehrává na jiném místě nebo v jiném čase, příslib, náznak, naděje, noční můra, zlý sen. Utopie je stav, který je nám navždy uzavřen, stav, k němuž nevyhnutelně směřujeme.“
▲== Etymologie ==
▲Slovo utopie je odvozeno z řeckého ου ("ne") a τόπος (''místo'') a původně znamenalo "ne-místo, místo, které neexistuje".<ref>Petrusek, 1996, s. 1362</ref> Užívá se jak pro označení ideální společnosti, tak také jako [[pejorativum]], výraz naivity, neuskutečnitelnosti, něčeho nerealistického, nevědeckého, nemožného.
▲Výjimečně se u vyznavačů utopií jako ideálu vyskytuje slovo ''eutopos'' (s odkazem na ευ + τόπος), moderní slovní hříčka pro "dobré místo", "místo pro dobrý život".<ref>Sargent, 2005, s. 11 ; Stanková 2017, s. 2017</ref>
== Dějiny ==
| |||