Romantismus (literatura): Porovnání verzí

Odebráno 21 bajtů ,  před 1 rokem
m
oprava parametru obrázku; kosmetické úpravy
mBez shrnutí editace
m (oprava parametru obrázku; kosmetické úpravy)
=== Romantický hrdina ===
[[Soubor:Victor Hugo-Hunchback.jpg|200px|náhled|Ilustrace k románu [[Victor Hugo|Victora Huga]] [[Chrám Matky Boží v Paříži (román)|Chrám Matky Boží v Paříži]] z roku [[1831]].]]
Hrdinové romantických literárních děl se bouří proti společenským konvencím a nechtějí se podřídit zákonům a svému pokryteckému okolí. Stávají se proto společenskými vyděděnci, zbojníky, vězni, žebráky, tuláky, poutníky nebo již stojí na okraji společnosti od samého počátku jako cikáni nebo lidé odlišující se od svého okolí zjevem, např. tělesným postižením (s tím souvisí tzv. harmonie kontrastu, kdy například hrbáč má duši anděla a tělesně krásný člověk duši ďábla). Obvykle to jsou ale silní a výjimeční jedinci, vyznačující se vášnivou citovostí a trpící pocitem osamocení. Proto se obrací do svého nitra a většinou končí tragicky. Často také prožívají osudovou lásku, ale protože milují buď vysněný ideál, nebo již zadanou ženu, musí jejich láska skončit nešťastně. Rozpor mezi krásným osobním snem, vidinou, představou, touhou nebo ideálem na jedné straně a zdrcující skutečností na straně druhé jim přináší rozčarování a zklamání, které obrací do svého nitra, čímž se jejich duševní trýzeň jen zvyšuje (rozpor mezi představou a skutečností může být tak silný, že jej hrdina často nemusí přežít).
 
Francouzský spisovatel [[Alfred de Musset]] použil pro pocit slabosti, rozervanosti, beznaděje, ztráty idejí a duchovních jistot romantických hrdinů pojem „'''''nemoc století'''''“ („''mal de siecle''“).
 
Protože se romantická díla vyznačují velkou subjektivností, romantický hrdina často splývá s jejich autorem, který nejen že vyjadřuje v díle svůj názor, ale mnohdy vstupuje přímo i do děje.
K dalším anglickým romantikům patří:
* [[Walter Scott]] ([[1771]]–[[1832]]), básník a prozaik, tvůrce [[Román#historický román|historického románu]]. Z jeho básnického díla je nejvýznamnější sbírka skotských lidových [[Balada|balad]] ''Lidové zpěvy skotského pohraničí'' ([[1802]]–[[1803]], Minstrelsy of the Scottish Border) a báseň ''Jezerní panna'' ([[1810]], The Lady of the Lake), z [[román]]ů ''Waverley'' ([[1814]]), ''Rob Roy'' ([[1817]]), ''Srdce Edinburghu'' ([[1818]], The Heart of Midlothian), ''[[Ivanhoe]]'' ([[1819]]), ''[[Quentin Durward]]'' ([[1823]]) a další.
* [[Charles Lamb]] ([[1775]]–[[1834]]), básník, dramatik a esejista. Se svou sestrou Mary Ann (1765-1847) vytvořil klasické dílo pro mládež ''[[Příběhy ze Shakespeara]]'' ([[1807]], Tales from Shakespeare), převyprávění dvaceti [[William Shakespeare|Shakespearových]] nejznámějších divadelních her.
* [[William Hazlitt]] ([[1778]]–[[1830]]), literární kritik a esejista.
* [[Thomas Moore]] ([[1779]]–[[1852]]), [[Irsko|irský]] básník, autor lyriky, která působila na irské národní obrození ''Irské melodie'' ([[1807]]–[[1834]], Irish Melodies) a cyklu lyricko-epických básnických [[orient]]álních [[Povídka|povídek]] ''Lalla Rookh'' ([[1817]]).
* [[Leigh Hunt]] ([[1784]]-[[1859]]), radikální novinář, esejista a básník.
* [[Henry Kirke White]] ([[1785]]-[[1806]]), básník, autor melancholických poem, balad a vznícené lyriky.
* [[John Wilson]] ([[1785]]–[[1854]]), [[Skotsko|skotský]] básník a spisovatel, který měl blízko k tzv. [[Jezerní básníci|jezerním básníkům]].
Image:Johann Gottlieb Fichte.jpg|Johann Gottlieb Fichte
Image:Friedrich Wilhelm Joseph von Schelling.png|Friedrich Wilhelm Joseph Schelling
Image:Die Gartenlaube (1861) b 029.jpg|Friedrich Daniel Ernst Schleiermacher
Image:Ludwig Tieck.jpg|Ludwig Tieck
</gallery></center>
K dalším představitelů italské romantiky patří:
* [[Carlo Porta]] ([[177]]5-[[1821]]). básník píšící v milánském dialektu vycházejícím z [[Lombardština|lombardštiny]].
* [[Alessandro Manzoni]] ([[1785]]–[[1873]]), básník, prozaik a dramatik, jehož básně – např. ''Posvátné hymny'' ([[1812]]–[[1822]], Inni sacri), historické [[tragédie]] – např. ''Hrabě z Carmagnoly'' ([[1819]], Il conte di Carmagnola) a zejména historický [[román]] ''[[Snoubenci]]'' ([[1822]], I Promessi sposi) realizovaly ideu literatury jako nástroje společenského boje za osvobození a sjednoceni země.
* [[Tommaso Grossi]] ([[1791]]–[[1853]]), básník a prozaik píšící v duchu romantického sentimentalismu.
* [[Giuseppe Mazzini]] ([[1805]]–[[1872]]), vlastenec, [[Filosofie|filozof]], [[Právo|právník]] a [[politik]], jeden z mužů, kteří pod vedením [[Giuseppe Garibaldi]]ho pomohli vybudovat moderní italský stát.
[[Soubor:N.Gogol by A.Ivanov (1841, Russian museum).jpg|vpravo|náhled|111px|Nikolaj Vasiljevič Gogol]]
[[Soubor:Zhukovsky 1815.jpg|náhled|111px|Vasilij Andrejevič Žukovskij]]
[[Soubor:Griboyedov.jpg|náhled|111px||Alexandr Sergejevič Gribojedov]]
[[Soubor:PGRS 1 067 Odoevsky - crop.jpg|náhled|111px|Vladimir Fjodorovič Odojevskij]]
Romantismus přinesl ruské literatuře postavení jedné z nejvýznamnějších národních literatur v [[Evropa|Evropě]]. Je tomu tak především díky tvorbě [[Alexandr Sergejevič Puškin|Alexandra Sergejeviče Puškina]] ([[1799]]–[[1837]]), považovaného za největšího ruského básníka vůbec. Puškin vyšel z [[Preromantismus|preromantismu]], postupně však stále více inklinoval k [[George Gordon Byron|byronovským]] romantickým tématům a stal se zakladatelem novodobé ruské literatury. Ve své rozsáhlé tvorbě vytvářel zakladatelská díla ruského literárního romantismu ve všech žánrových oblastech. Psal [[Lyrická poezie|lyricko]]-[[epika|epické]] [[Poema|poemy]] – např. ''[[Ruslan a Ludmila]]'' ([[1817]]–[[1820]], Руслан и Людмила), ''Kavkazský zajatec'' ([[1821]], Кавказский пленник), ''[[Bachčisarajská fontána (Puškin)|Bachčisarajská fontána]]'' ([[1823]], Бахчисарайский фонтан), ''Cikáni'' ([[1824]], Цыганы), ''[[Poltava]] ([[1829]], Полтава)'' a ''Měděný jezdec'' ([[1833]], Медный всадник), [[Drama|divadelní hry]] – např. historické drama ''[[Boris Godunov (Puškin)|Boris Godunov]]'' ([[1825]], Борис Годунов), [[povídka|povídky]] a [[novela (literatura)|novely]] – např. ''[[Povídky nebožtíka Ivana Petroviče Bělkina]]'' ([[1831]], Повести покойного Ивана Петровича Белкина), ''[[Piková dáma (novela)|Piková dáma]]'' ([[1833]], Пиковая дама) nebo ''[[Kapitánská dcerka]]'' ([[1836]], Капитанская дочка), [[Lyrická poezie|lyrickou]] poezii a veršované [[pohádka|pohádky]] – např. ''[[Pohádka o caru Saltánovi]]'' ([[1831]], Сказка о Царе Салтане). Jeho vrcholným dílem je [[román]] ve verších ''[[Evžen Oněgin]]'' ([[1825]]–[[1837]], Евгений Онегин), jehož tragikomický hrdina poprvé v ruském písemnictví ztělesňuje tzv. [[Zbytečný člověk|zbytečného člověka]].
* lyričtí básníci [[Vasilij Andrejevič Žukovskij]] ([[1783]]–[[1852]]), [[Konstantin Nikolajevič Baťuškov]] ([[1787]]–[[1855]]), [[Jevgenij Abramovič Baratynskij]] ([[1800]]–[[1844]]) a [[Fjodor Ivanovič Ťutčev]] ([[1803]]–[[1873]]),
* revoluční básník [[Kondratij Fjodorovič Rylejev]] ([[1795]]–[[1826]]), který byl popraven jako jeden z vůdců [[Děkabristé|děkabristického povstání]] z roku [[1825]],
* prozaici [[Antonij Pogorelskij]] [[1787]]–[[1836]] (vlastním jménem Alexej Alexejevič Perovskij), píšící fantastické, [[Groteska|groteskně]] laděné povídky dokládající [[Ernst Theodor Wilhelm Hoffmann|hoffmanovský]] vliv na ruskou literaturu – např. ''[[Večery s panem Dvojníkem]]'' ([[1828]], Двойник, или Мои вечера в Малороссии), [[Alexandr Alexandrovič Bestužev-Marlinskij]] ([[1797]]–[[1837]]), autor exotických novel s historickými a fantaskními syžety, [[Alexandr Fomič Veltman]] ([[1800]]–[[1870]]) píšící bizarní, mravoličné a dobrodružné prózy ozdobené vypravěčskou ornamentikou – např. ''Lunatik'' ([[1836]], Лунатик) nebo ''Salomea'' ([[1846]], Саломея), [Osip Senkovskij|Osip Ivanovič Senkovskij]] ([[1800]]–[[1858]]), autor fantastických satirických novel - např. ''Fantastická putování barona Brambeuse'' (1833, Фантастические путешествия Барона Брамбеуса) a žurnalista [[Fadděj Věnědiktovič Bulgarin]] ([[1789]]-[[1859]]). původem Polák, zakladatel mravně-satirického románu předjímajícího Gogolovy ''Mrtvé duše'' a jeden z prvních autorů ruské [[Science fiction|vědeckofantastické literatury]].
* [[diplomat]] a [[dramatik]] [[Alexandr Sergejevič Gribojedov]] ([[1795]]–[[1829]]), autor veršované komedie ''[[Hoře z rozumu]]'' ([[1824]], Горе от ума) vyznačující se krutou, smutnou a hořkou [[Satira|satirou]] na mravně devastovanou a podlézavou společnost bez pevného vnitřního přesvědčení a postoje,
* filozof, spisovatel a hudební kritik [[Vladimir Fjodorovič Odojevskij]] ([[1804]]–[[1869]]), jehož vrcholným dílem je cyklus filozoficky laděných besed ''[[Ruské noci]]'' ([[1844]], Русские ночи) o skryté i zjevné podstatě pozemských i nadpřirozených jevů a o smyslu lidského počínání,
Image:Bestushev Marlinsky 1.jpg|Alexandr Alexandrovič Bestužev-Marlinskij
Image:Alexander Fomich Veltman.jpg|Alexandr Fomič Veltman
Image:P.F. Sokolov 050.jpg|Osip Ivanovič Senkovskij
Image:FVBulgarin.jpg|Fadděj Věnědiktovič Bulgarin
Image:Koltsov AV.jpg|Alexej Vasiljevič Kolcov
Vrcholným představitelem polského romantismu je básník [[Adam Mickiewicz]] ([[1798]]–[[1855]]), od roku [[1832]] žijící v [[Paříž]]i. Je autorem lyrických básní, cyklů [[sonet]]ů, [[Balada|balad]] a [[romance|romancí]] s [[folklór]]ními motivy, [[Lyrická poezie|lyricko]]-[[epika|epických]] [[Poema|poem]] ''Gražina'' ([[1823]], Grażyna) a ''[[Konrád Wallenrod]]'' ([[1828]]) s námětem boje za svobodu Polska a národního [[epos]]u ''Pan Tadeáš'' ([[1834]], Pan Tadeusz), ve kterém se na pozadí [[Napoleonské války|napoleonských válek]] zobrazuje nejednotnost polského národa (epos vypráví o dvou zemanských rodinách, které znesvářela stará rodinná tradice a které usmířila až láska). Nedokončené zůstalo [[faust]]ovské básnické [[drama]] ''Tryzny'' ([[1832]], Dziady), ve kterém se Mickiewicz snažil zobrazit nejpalčivější problémy soudobé společnosti.
 
Druhým nejznámějším polským romantikem je [[Juliusz Słowacki]] ([[1809]]–[[1849]]), rovněž nucený žít v cizině. V básnickém [[drama|dramat]]utu ''Kordian'' ([[1834]]) zobrazil hrdinu, který trpí nedostatkem vůle ke vzpouře proti nesvobodě a bezpráví. Jiné jeho divadelní hry – např. ''Balladyna'' ([[1839]]), ''Mazepa'' ([[1840]]) a další – vyjadřují prudkou společenskou revoltu a hluboké vlastenectví. Vrcholem jeho díla je básnická [[povídka]] ''Anhelli'' ([[1838]]), která biblickým slohem vypráví o utrpení polské emigrace, a rozsáhlý [[epos]] ''Beňovský'' ([[1841]], Beniowski), líčící dobrodružné životní osudy uherského zemana.
 
K dalším představitelům polského romantismu patří:
* [[Aleksander Fredro]] ([[1793]]–[[1876]]), polský dramatik, autor [[Komedie|komedií]].
* představitelé tzv. ukrajinské romantické školy, která hojně využívala [[Ukrajina|ukrajinský]] [[folklór]] a témata z její historie [[Antoni Malczewski]] ([[1793]]–[[1826]]), autor poemy ''Maria'' ([[1825]]), [[Seweryn Goszczyński]] ([[1801]]-[[1876]]), známý svou básnickou povídkou ''Zamek kaniowski'' ([[1828]], Zámek Kaňovský), básník [[Józef Bohdan Zaleski]] ([[1802]]-[[1886]]) a prozaik [[Michał Grabowski]] ([[1804]]-[[1863]]).
* literární, divadelní a hudební [[Literární kritika|kritik]] [[Maurycy Mochnacki]] ([[1803]]-[[1834]]).
* konzervativní básník a dramatik [[Zygmunt Krasiński]] ([[1812]]–[[1859]]), který ve svých umělecky nejvyzrálejších dramatech ''Nebožská komedie'' ([[1835]], Nie-Boska komedia) a ''Iridion'' ([[1836]]) vyjádřil názor, že soudobý společenský úpadek plyne z neúcty k minulosti a z odpadlictví od [[Katolicismus|katolické]] víry.
[[Soubor:A Oelenschlager.jpg|náhled|111px|Adam Gottlob Oehlenschläger]]
[[Soubor:Blicher.jpg|náhled|111px|Steen Steensen Blicher]]
[[Soubor:N-f-s-grundtvig-portræt.jpg|náhled|111px||Nikolaj Frederik Severin Grundtvig]]
Romantismus v dánské literatuře vznikl jako směr na počátku 19. století a jeho období je někdy pro velký rozvoj literatury, malířství a filosofie nazýváno zlatým věkem dánské kultury. Myšlenkově a esteticky je dánský romantismus odvozen od romantismu německého, jehož principy přinesl do Dánska [[dánsko]]-[[Německo|německý]] filosof, přírodovědec a spisovatel [[Henrik Steffens]] ([[1773]]-[[1845]]). Pod vlivem jeho přednášek vznikla první vlna dánského literárního romantismu, jejímiž zakladateli jsou:
* [[Adam Oehlenschläger|Adam Gottlob Oehlenschläger]] ([[1779]]–[[1850]]), básník a dramatik, autor textu [[Dánská hymna|dánské národní hymny]], jehož sbírka ''Básně'' (1803, Digte) je považována za první dánské romantické dílo,
* [[Nikolai Frederik Severin Grundtvig]] ([[1783]]–[[1872]]), kněz a pedagog na jehož myšlenkách vyrostlo dánské národní uvědomění a který zásadním způsobem ovlivnil dánskou státní církev, politický systém a teorii i praxi vzdělávání ve své vlasti.
 
Nejvýznamnějšími představiteli dánského literárního romantismu jsou [[Hans Christian Andersen]] ([[1805]]–[[1875]]), autor umělých [[Pohádka|pohádek]] a jeden z největších světových pohádkářů, a filosof, teolog a psycholog [[Søren Kierkegaard]] ([[1813]]–[[1855]]), jedna z hlavních postav dánské kultury vůbec.
 
K dánským romantikům ještě patří:
* [[Bernhard Severin Ingemann]] ([[1789]]-[[1862]]), autor historických románů a výraznou křesťansko-mravní tendenci.
* [[Johannes Carsten Hauch]] ([[1790]]-[[1872]]), básník, dramatik a prozaik
* [[Johan Ludvig Heiberg]] ([[1791]]–[[1860]]), básník, dramatik a přední teoretik dánského romantismu.
* [[Christian Winther]] ([[1796]]–[[1876]]) a [[Emil Aarestrup]] ([[1800]]–[[1856]]) básníci pozdního romantismu a představitelé erotické poezie.
* [[Carit Etlar]] ([[1816]]–[[1900]]), autor dobrodružných příběhů.
* [[Jens Christian Hostrup]] ([[1818]]-[[1892]]), dramatik, a [[Meïr Aron Goldschmidt]] ([[1819]]–[[1887]]), prozaik, představitelé pozdního romantismu.
<center>''Dánští romantičtí spisovatelé''
* [[Rosalía de Castro]] (1837-1885), [[Galicijština|galiciská]] básnířka píšící také španělsky.
 
Představitelem španělského novoromantismu je především dramatik [[José Echegaray y Eizaguirre]] ([[1832]]–[[1916]]), nositel [[Nobelova cena za literaturu|Nobelovy ceny za literaturu]] z roku [[1904]]
<center>''Španělští romantičtí spisovatelé''
<gallery>
 
==== [[Maďarská literatura]] ====
[[Soubor:Barabas-vorosmarty.jpg|thumbnáhled|111px|Mihály Vörösmarty]]
[[Soubor:Orlai-petofi1.jpg|thumbnáhled|111px|Sándor Petőfi]]
* [[Károly Kisfaludy]] ([[1788]]–[[1830]]), vůdčí představitel první maďarské romantické generace a zakladatel maďarského národního [[drama]]tu, který ve spolupráci se svým starším bratrem, básníkem [[Sándor Kisfaludy|Sándorem Kisfaludym]] ([[1772]] –[[1844]]) založil roku [[1822]] [[almanach]] ''Aurora'', kolem kterého se soustředili nastupující maďarští romantičtí autoři.
* [[Ferenc Kölcsey]] ([[1790]]–[[1838]]), [[básník]], autor textu [[Maďarská hymna|maďarské hymny]], básně ''Hymnus'' ([[1823]], Himnusz).
* [[József Katona]] ([[179]]1–[[1830]]) [[drama]]tik, autor tragédie ''Bánk bán'' ([[1815]]-[[1820]], ''Bán Bánk'') považované za jednu z nejvýznamnějších maďarských divadelních her, na jejímž základě vznikla stejnojmenná maďarská národní [[opera]].
* [[Mihály Vörösmarty]] ([[1800]]–[[1855]]), vynikající [[Lyrická poezie|lyrik]], autor textu neoficiální maďarské hymny ''[[Szózat|Výzva]]'' ([[1836]], Szózat) a [[Epika|epických]] básní z [[Maďarsko|maďarské]] historie – např. ''Útěk Zalánův'' ([[1825]], Zalán futása), společně s [[József Bajza|Jószefem Bajzou]] ([[1804]]-[[1858]]) a [[Ferenc Toldy|Ferencem Toldym]] ([[1805]]-[[1875]]) nejvýznamnější propagátor romantických tendencí v maďarské literatuře.
* [[Gergely Czuczor]] ([[1800]]-[[1866]]), vlastenecký [[Řád svatého Benedikta|benediktinský]] [[mnich]] a [[učitel]], autor hrdinských historických [[epos]]ů a vlasteneckých [[Epika|epických]] básní.
Image:Toldy Ferenc.jpg|Ferenc Toldy
Image:Arany.gif|János Arany
Image:Barabas-eotvos.jpg|József Eötvös
 
Image:Madách Morelli.jpg|Imre Madách
* [[France Prešeren]] ([[1800]]–[[1849]]), tvůrce [[Slovinsko|slovinského]] básnického jazyka, jímž vyjádřil velké ideje své doby, národní i společenské rozpory i nejniternější osobní city a myšlenky.
==== [[Srbská literatura|Srbská]] a [[chorvatská literatura]] ====
[[Soubor:VukKaradzic.jpg|111px|thumbnáhled|Vuk Stefanović Karadžić]]
[[Soubor:Mihael Stroj - Stanko Vraz.jpg|111px|thumbnáhled|Stanko Vraz]]
{{Viz též|Srbská romantická literatura|Ilyrismus}}
* [[Vuk Stefanović Karadžić]] ([[1787]]–[[1864]]), jazykovědec, reformátor [[Srbština|srbského jazyka]] a zakladatel moderní [[Srbská literatura|srbské literatury]], sběratel lidových písní a [[Pohádka|pohádek]].
* [[Sima Milutinović Sarajlija]] ([[1791]]–[[1847]]), srbský a [[Černá Hora|černohorský]] básník.
* [[Umihana Čuvidina]] (asi [[1794]]- [[1870]]), první [[Bosenština|bosenská]] básnířka
* [[Stanko Vraz]] ([[1810]]-[[1851]]) [[Chorvatsko|chorvatský]] básník píšící i [[Slovinština|slovinsky]], účastník [[Ilyrismus|ilyrského hnutí]]
* [[Branko Radičević]] ([[1824]]–[[1853]]), který vnesl do [[Srbsko|srbské]] poezie živý lidový jazyk těžící z bohaté [[Ústní lidová slovesnost|lidové slovesnosti]].
* [[Ljubomir Nenadović]] ([[1826]]—[[1895]]), srbský básník, prozaik a překladatel.
* [[Đura Jakšić]] ([[1832]]–[[1878]]), srbský básník a malíř
* [[Jovan Jovanović Zmaj]] ([[1833]]—[[1904]]), srbský básník
* [[Laza Kostić]] ([[1841]]-[[1910]]), srbský básník, dramatik a prozaik.
==== [[Ukrajinská literatura]] ====
* [[Taras Ševčenko|Taras Hryhorovyč Ševčenko]] ([[1814]]–[[1861]]), básník a [[malíř]], zakladatel moderní [[Ukrajina|ukrajinské]] literatury, který prožil dvacet čtyři let jako [[Nevolnictví|nevolník]] a jehož velkým tématem byla národní poroba Ukrajinců ze strany [[Rusko|Ruska]] i soucit s lidským utrpením a nesplněnými touhami vůbec.
* [[Antin Mohylnyckyj|Antin Ljubič Mohylnyckyj]] ([[1811]]–[[1873]]), [[Ukrajinská řeckokatolická církev|řeckokatolický]] duchovní, básník a politik [[Rusíni|rusínské]] národnosti.
<center>''Evropští romantičtí spisovatelé''
<gallery>
135 240

editací