Beveridgeova zpráva: Porovnání verzí

Velikost nezměněna ,  před 6 měsíci
m
bez shrnutí editace
(Čj typo odst.)
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu pokročilá editace z mobilního zařízení
m
Vyhlašovala boj "pěti obrům": bídě, nemocem, nevzdělanosti, špíně a [[Nezaměstnanost|nezaměstnanosti]]. Vláda zprávu zveřejnila jakožto [[Bílá kniha|bílou knihu]] (autoritativní zprávu nastiňující řešení nějakého problému) 2. prosince 1942, navzdory protestům ministra financí Kingsleyho Wooda. Válečné ministerstvo informací (v zásadě tajná služba) vzápětí zjistilo, že zpráva se setkala „s téměř všeobecným souhlasem obyvatel všech odstínů názorů a všech vrstev společnosti“. Průzkum Britského institutu pro veřejné mínění čtrnáct dní po zveřejnění zprávy zjistil, že 95 % Britů o této zprávě slyšelo a že vzbudila velký zájem. I institut odečetl pozitivní ohlas, pouze byla zaznamenána kritika, že navrhované [[Starobní důchod|starobní důchody]] nejsou dostatečně vysoké. Institut informoval o tom, že „existuje naprostá shoda v tom, že plán by měl být proveden“. Zprávu nadšeně uvítal i tisk, [[Konzervatismus|konzervativní]], [[Liberalismus|liberální]] i [[Bulvární médium|bulvární]]. [[Arcibiskup canterburský|Arcibiskup z Canterbury]] (hlava [[Anglikánská církev|anglikánské církve]]) [[William Temple]] na ni reagoval prohlášením, že bude-li realizována, bude to "poprvé, kdy se někdo pokusí ztělesnit celý duch křesťanské etiky v politice". To ještě zvýšilo váhu zprávy u veřejnosti.
 
Parlament a vláda se nicméně roku 1943 rozhodly odložit realizaci záměrů ve zprávě uvedených až na dobu po konci války. Britský institut pro veřejné mínění vzápětí zjistil, že 29 % Britů bylo s tímto postojem vlády spokojeno, 47 % nespokojeno a 24 % nevědělo, jak krok kabinetu hodnotit. Odklad byl nicméně silnou "municí" pro labouristickou stranu do prvních poválečných voleb, které labouristé v roce 1945 skutečně vyhráli, ač soupeřili s [[Winston Churchill|Winstonem Churchillem]], který měl aureolu válečného hrdiny. Obava z toho, že konzervativci ve skutečnosti nechtějí cíle Beveridgeovy zprávy realizovat, nejspíše sehrála v triumfu labouristů značnou roli. Skutečností je, že Churchill chtěl sociální stát začít budovat také, odmítal ale skutečně některé Beveridgeových návrhů, především založení National Health Service. Labouristická vláda [[Clement Attlee|Clementa Attleeho]] pak hlavní "beveridgovské" reformy provedla v letech 1946-1949, jakkoli zejména ministr zdravotnictví [[Aneurin Bevan]] šel pŕipři reformách ještě o krůček za Beveridgeovy návrhy.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = United Kingdom - Britain since 1945
| periodikum = Encyclopedia Britannica